úterý 15. srpna 2017

Jak jsem špacíroval, aneb já se tam vrátím..:)...

Vraceli jsme se z Chorvatska "drobnou" oklikou přes oblíbenou zastávku v Niedernsillu -- pension Haus Gassner, tradiční zázemí českých nadšenců okouzlených horami c.k. Rakouska. Pokaždé si uvědomím, pokud se chci dozvědět, co se děje v české běžecké komunitě, je třeba vyrazit k Romaně do Niedernsilu a posbírat novinky:). Upřímně -- na začátku cesty to vypadalo dost tragicky... U posledního tunelu před Rakouskem jsme chytli 5 km dlouhou frontu, do místního údolí dorážíme uprostřed šíleného deště. A předpověď na další dny nevypadá nijak dobře...

Ranní pohled z okna pokoje č. 8
 Ale i na tohle mám recept. Vozím si dobré počasí s sebou. Ne nadarmo mluvím o své nejmilejší manželce jako o jasném slunéčku:).. Tedy nepamatuji si, že bychom někde měli hnusné počasí. I když jsme přijeli do téměř živelné katastrofy, tak druhý den vyjde slunce nad rozbouřené vody, ani není potřeba vypouštět holubici se snítkou v zobáku:)... a stejně tak tomu bylo i tentokrát tady..

První den průtrž, přes 30 mm srážek, ve zdejší řece (Sallsbach) plavaly stromy.. a druhý den.. pozvolné probouzení do krásného dne. A s ním i nápad, že by se vyrazilo na výlet do druhého údolí.. a zatímco by si děti užívali prolézaček, šplhání po stromech a tak.. a dámy popíjeli kávu:), já bych měl 4-5+ hodin na to si přeběhnout hřeben, a někde se spustit do sousedního údolí..

Mám na přípravu asi tak 15 minut.. Zmateně si snažím zapamatovat klíčové názvy vesnic a směrů.. V přílišném rozrušení nechám doma jak malou mapku hor, tak i hůlky.. Ale opakuji si mantru naší skupiny.. "Co nemáš.. nepotřebuješ"..:)

Tak tam mířím...
Cesta autem do druhého údolí trvá asi 40 minut a tak za necelou hodinu už se odpojuji od skupiny a naprosto sám stoupám směrem hřeben.. a následně se uvidí. Pochopitelně značení jedinou barvou, jak je zvykem v EU:) mě hodně mate a omezuje, navíc, jak nemám mapu, tak jiná jména na směrovkách než ty (dvě) co si pamatuji mě akorát matou.:).. V jednu chvíli cesta končí čerstvě ohrazeným kravským výběhem s absolutní absencí značek. Vracím se kousek zpět a beru to krpálem přímo nahoru.. po hřebeni musí vést cesta.. a kdyby ne, sestoupím na druhé straně a údolím doběhnu do penziónu.

  
 Cesta se postupně zvedá


Idylka.. proplétání se mezi kravami:)

Tak z toho údolí jsem sem vyběhl a vyšel..2h

Ten silný déšť je i tady nahoře celkem znát. Některé cesty jsou podmáčené, ale... ta panoramata!:) .. vystoupám nahoru, cca 2100, není to zase moc vysoko, ale nejsou tu žádné lanovky a nikde nikdo.. No posuďte sami...

Přeběhnu po hřebenu jeden kopec a u druhého studuji nápisy. V tom se z drobné mlhy vynoří místní průvodce se dvěma turisty:).. a říká anglicky.. Koukal jsem na tebe.. bereš to pěkně svižně, a přímo.. kam? Naznačím cíl svojí cesty a úmysl sestupu s radostí čekám na rady domorodce:). ten mi říká, že takhle prudkou cestou on nesestupuje, navíc po včerejším dešti a bez hůlek a samotnému by mi to nedoporučoval:).. A tak jsem zbaběle dal přednost postupnému seběhu, na konci i po zpevněných cestách.. zakončených údolním během asi 12 km po asfaltce...

 

  

Ale musím otevřeně přiznat.. Zamiloval jsem se. Zdejší Pinzgauer Spaziergang, je součástí jedné z nejhezčích tras.. Arnoweg, viz část "Pinzgauer Grasberge", jak mi posléze objasnila Romana... Ten pocit být sám na té hřebenovce.. nikde nikdo.. vyděšenej, že to třeba nestihnu v čas dolů, že zabloudím..:)... ten byl tak krásnej.. neporovnání se závodem, se značenou tratí a zajištěným občerstvením..

Prostě už jen přemýšlím nad logistikou, a říkám si společně s Františkem Halasem.. "Já se tam vrátím.."..:)..

Nicméně, musím se soustředit na nejbližší dny... Přesně za 12 dní se budu soukat do autobusu na start v lechappe Belledon. Jasně bylo to v posledních dnech, týdnech a měsících poněkud hektičtější a emočně náročnější., mám méně naběháno, atd.... Ale!!! Daří se mi odmazávat doslova letité záležitosti, resty, povinnosti a  úkoly.. ať už na baráku, doma, nebo v práci.. tak, aby mě to na poslední chvíli pokud možno nedostihlo. Sice je to často výměnou za běh -- i když jsem na tom v tréninku asi hůř než vloni.. přesto si paradoxně věřím víc..:).

Navíc tím, že jsem si letos Rondu doslova pro*ral:) ... věřím, že ta vůle po dokončení bude letos silná.. a že si budu v náročném terénu dávat většího majzla:). Držte mi palce. Bude to hezká akce. Společensky vyrážíme v naší horské mušketýrské čtyřce, Martin VP, Pavel VS, Tomáš MM a moje maličkost. Snažil jsem se doma opět prosadit krásnou paralelu s Rychlými Šípy na výletě, ale spíš to vypadá, že já tam budu jako buď Štětináč, maximálně jako Haha Bimbi.:)

 

 

Všemu zdar! Kamarádům a ultra.. zvlášť!
12:)
PS. Číslo 244 má hezký číselný potenciál, snad mi to taky trochu pomůže..:)

pondělí 7. srpna 2017

O nemocech padesátníků, aneb slunci vstříc! :)

Jakékoliv zobecňování je vždy nebezpečné, ale stejně časté jako jsou vtipy o blondýnkách, tak stejně časté jsou vtipy/příběhy o zoufalých padesátnících, kteří se snaží buď získat nějakou tu mladou milenku/manželku.. založit novou rodinu.. nebo tak:).. Takové to Faunovo (velmi) pozdní odpoledne:). Celou dobu jsem si myslel, že moje posedlost pobíháním mě jaksi vytrhuje z téhle kategorie:), ale jak jsem byl několikrát upozorněn, snaha o běhání ultra ve věku 50+ naznačuje (prý) ještě větší zoufalost.. Prý je to podobné tomu si najít mladou milenku.. abychom demonstrovali všem, že na tom nejsme tak špatně...:).

Moje moudrá bavorská teta by to komentovala slovy... "Otáčej se jak chceš, zadek máš vždycky vzadu"... Ale vedlo mě to znova k zamyšlení, proč vlastně takhle běhám (slovy jiných.. "blbnu") .. je to kvůli "dojmu" nebo kvůli sobě?? Nějakých kilometrů na to přemýšlení padlo, ale jsem si stoprocentně jistý, že takhle "blbnout":) nemůže soudný člověk kvůli tomu, aby dělal nějaký dojem.. To se spíše podaří koupí luxusního auta (i když bych si mohl koupit výrazně lepší, mám pořád starou škodovku), nebo oblečením, nebo již zmíněnými mladými milenkami:)... Uklidnilo mě to. Většině lidí je totiž naprosto jedno, jestli běháte 20-40 nebo 100 km, navíc oni ani moc nechápou ten rozdíl mezi těmito distancemi:). [myslím, že skoro všem je úplně fuk jestli běháte vůbec, což mně dělá dobře:)]. Tak jako tak, navzdory kritickým poznámkám.. opravdu "blbnu" o své vlastní vůli a pro "sebe" a pro "radost", jak jinak že? :)

 

Pravda ale je, že jsem odjížděl na týdenní dovolenou výrazně oslabený. I když jsem se s ním několikrát loučil, konečné rozloučení s mým tátou bylo v minulý pátek. Pravda, v posledních měsících jsem běhal jak to popisují guruové:) v časopisech.. Nevím kolik, nevím kdy.. Oni si to údajně nepíší a neměří ze zásady -- já proto, že jsem zapomínal..:). Někdy hodinky a občas i si zapsat celý týden... Jen tak jsem obecně věděl, jestli to bylo víc než 100 km nebo sotva nad 60.. Prostě, běhal jsem, kdy to šlo, kdy jsem mohl..Můj letošní tréninkový deník ukazuje proti (rekordnímu) loňsku deficit skoro 600 km, ale ne všechno jsem si zapsal:), ale vím, že jsem běhal méně..


 

 :) k tomu všemu je tristní sledovat, co se děje kolem.. Evropa a svět je opět fascinován levicovými myšlenkami, ... lidská "vynalézavost" nezná mezí -- už máme přes 49 různých pohlaví.. Politická korektnost a sociální inženýrství nás jistě žene do záhuby, obecně prosazovaný a podporovaný ústup od rodinných a evropských hodnot mě celkem drtí... ale to nejhorší je, že lidé zapomínají na základní kotvy všech chlapců/mužů .. například, už málokdo ví, kde plaval Vinnetou u vodopádu, kde stál Forester.. atd. Usoudil jsem, že nejlepší obrana je útok.. a vyrazil se svojí nejmilejší manželkou, jasné slunéčko.. směr Plitvická jezera:).

Bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Večer po příjezdu jsme se lehce povozili na lodičkách, ale druhý den brzo po ránu jsme si to prošli kolem. nemá chybu.. I když se moje nejmilejší manželka silně brání mému běhání o dovolené.. najednou i tohle tabu padlo! Pravda následující den brzo ráno jsem zapomněl naši vstupenku do parku:(.. takže jsem si nestihl oběhnout Plitvická jezera ve vycházejícím slunci a pobíhal jsem po hranicích národního parku.. ale i tak to byl určitý průlom:).
Následující přejezd k moři (kousek pod Split) byl silně inspirativní. V našem programu společné dovolené jsme našli dvě ideální časová okénka pro moje pobíhání.. Jedno těsně před polednem, a druhé kolem 3 hodiny:)...sice žár jak svinja:).. ale co může být lepší pro zoufalého padesátníka, že? :)..

A tak jsem tři dni po sobě, s železnou pravidelností vždy vykroužil denních 20 km, rozdělených na dvě poloviny, ve standardních 6 min/km [rychleji se fakt na té pláži v 34+C nedalo].. odhodlání do budoucna na silném vzestupu a k tomu krásné zážitky..

Aspoň jeden z nich stojí za připomenutí.. abych nezapomněl. Bylo to druhý den v perném odpoledni. Běžím si tak "lehce", úsměv na rtu .. pochopitelně Čechů kolem dost a dost.. slyším perfektní češtinu, a "hele tenhle.. ten tady v tom vedru běhá.. teď skoro všichni běhaj.. měl bys to taky zkusit, Ádo!... " ... a Áda, (s výrazně rudým břichem) kontruje..
Všichni tyhle sportovci jsou strhaný, zničený a vysušený.. Tomuhle bude určitě pětatřicet-pod čtyřicet.. a přitom vypadá na pětačtyřicet..".... :)
No smál jsem se a musel jsem zastavit. Říkám, že mi bude na podzim padesát čtyři., a že má pravdu-- běžci vypadají starší.:)... a běžím pryč.. Jen nevím, jestli ten další den Áda začal opravdu běhat.. Nebo jestli se pořád bojí, že by byl příliš vysušený a starý.. :).

Přejezd do Niedernsillu byl úplně šokový. Užili jsme si jednu delší frontu u tunelu, výrazný pokles teplot, přijíždíme v silném dešti a následující den v "běhacím okénku" stihnu sotva osm kilometrů.. Nevadí! Mě pohled z údolí na horské štíty vždycky uklidňuje a dodává energii. Navíc přestává pršet a šance, že by se dalo aspoň jednou běžet taky trochu v horách.. roste!

  

Nemůžu říci, že už je všechno jen jasné a zářivé. Je to takové "silver lining", přes mraky už prosvítá přislib zářivých zítřků:). Ale navzdory mezeře v tréninkovém objemu (proti loňsku) se utěšuji tím, že moje odhodlání se na škále 1-10  opět dostává na stupeň 12. A to se mi zdá nejdůležitější!

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra.. zvlášť!
12:)