čtvrtek 20. července 2017

Běžecké návraty, aneb nespolehlivostí serverů k lepšímu tréninku:)

Ať už si to chci přiznat nahlas nebo jen tak potichu.. DNF na oblíbeném závodě (i kdyby stokrát odůvodněném) si nesu v sobě relativně dlouho.. A vzpamatovávám se podobně pomalu jako po nějaké delší nemoci... Všechno mě štve, ani běhat se nechce:). Ale kde se ztrácí víra, zůstávají alespoň rituály. Narvat do pracovního dne tu běh do práce nebo z práce je určitá kotva a  pro "návrat" k normálu ten rituál komutačního běhání potřebuji.. no asi stejně jako prase a moje Deri drbání:).

A teď si představte.. sedím si takhle odpoledne v práci u počítače, přehazuji terabajty lopatou:), když v tom mi správa budov oznámila, že nad mojí kanceláří začínají s opravou podlahy, výměnou trámů.. a prostě nemůžu být v práci.. Ať si vše nastavím.. že mám až do své dovolené povolenou práci z domova.. a ať co nejdříve "vypadnu"..:)... Klasické smíšené pocity. Mohl bych se radovat ze získané volnosti.. ale nějak mi to nešlo. Slíbil jsem si všechny "dluhy" a resty dodělat jednou pro vždy a nepříjemných věcí a projektů se nadobro zbavit! .. Nenadálá situace ve mně vzbudila neskutečnou činorodost... řeším nastavení a funkčnost svých počítačů a serveru.. a pak rychle hledám v kanceláři zbytky funkčních triček a běžeckých kalhot... že bych běžel domů:). Moje jediné boty jsou skoro nadranc, nicméně "společenské" Asics, které jsem si nostalgicky schovával na dotrhání ve fitku mám okamžitě na nohou, k tomu bavlněné tričko z Košického maratonu a na hlavě srolovaný šátek jako čelenku. [Doma můj syn pohotově glosoval můj outfit, že s tou čelenkou vypadám jak východoněmecký pornoherec:)]..

No ale musím přiznat, že mě ta moje rychlá akce a zejména rozhodnost s jakou jsem si zařídil běh domů (který jsem ráno ve své -- běhu nenakloněné -- náladě vůbec neplánoval). A protože věřím na znamení.. říkám si, tohle je ten správný kopanec.. tohle tě zase nastartuje:). Druhý den po ránu přemýšlím, jak navázat na to včerejší nadšení, když v tom se mi zahltila moje výpočetní stanice:). Nedalo se nic dělat, musel jsem do práce.. a proto už za chvíli mám na sobě běžecké hadry.. a spěchám údolím dolů do centra. Ve spěchu jsem si náhradní oblečení nechal doma a tak je tu najednou pěkná dvojsměrka:). .. Než se den se dnem sešel, ve středu dopoledne mi to znova spadlo:)...
[vím vím, s tak velkými daty se musí opatrně, i když můj počítač má 120GB operační paměti, přeci jen je to potřeba používat s rozmyslem..]
 Ale co.. za chvíli už jsem u Žlutých lázní a potkávám RIDa.. Říkám mu, zrovna na potvoru :),,:).. mi zase spadl server.. A RID kontruje ".. a není tam nikdo, kdo by ti to mohl nahodit" :)...  [Musím přiznat, že tohle řešení mě vůbec nenapadlo:).. a je to dobře, že se snažím být nezávislý a lidi kolem neotravovat, aby mačkali za mě nějaké čuflíky:)]

Při zpáteční cestě pod Asuánem (pro neznalé rybník na kraji údolí) potkávám mladou rodinu s kočárkem a asi se šestiletým klučinou. Ten jak mě vidí zespoda vybíhat kopec, hned se staví na okraj cesty s napřaženou rukou:)... Plácneme si.. A kluk říká, mami, to je ale závodník, co? :)... Maminka mi děkuje, že jsem udělal radost synkovi -- ale musím přiznat, že větší radost mám já...."závodník"..:).. Tak to, abych vydržel u pořádného tréninku!

Všemu zdar! Nadšenému boji a ultra.. zvlášť!
12:)

PS. Všechno souvisí se vším. To bavlněné tričko z Košického maratonu.. to nebyla náhoda.. Píše mi jeden slovenský profesor a připomíná mi, že mají opět konferenci, opět v Košicích.. a opět v termínu maratonu:)... Že čekají, že přijedu, že budu prezentovat a po konferenci si druhý den (tradičně) zaběhnu maratón. Mohl bych hodit pózu skalního horského běžce [LOL:)] nebo se vymluvit, že mě městské maratóny netáhnou.. Ale jednak by to byla blbost, nedostatek pokory.. a určitě i špatná karma. :). Takže jsem na obojí zaregistrován a vzhůru do Košic!!

sobota 8. července 2017

Sedm let bohatých, sedm let chudých? ... aneb požár v hasičské zbrojnici.:)

Samozřejmě moje DNF na třetí Rondě nepřišlo jako blesk z čistého nebe. Po pěti dnech silných střevních problémů, navíc s doletovou mořskou nemocí... se to dalo čekat:).
Byl jsem totálně dehydratovaný už na startu, nedostatek solí, křeče se ozývaly už v prvním kopci... byl jsem slabý jako malé dítě.. šel jsem jako v medu:). Prostě našel bych spoustu objektivních a legitimních důvodů .. proč to nešlo.

Jak tu polehávám, pospávám, léčím si žaludek a rány na duši:).. bez možnosti pracovat, čekám na pondělní letadlo.. tak mě to nutí přemýšlet. Možná i poděkovat Rondě.. ta lekce stála za to...:). Pochopitelně bylo moudré to zabalit, ale uvědomil jsem si přitom, že mi chybí ta moje dřívější motivace.. chuť a odhodlání dát do toho úplně všechno. Pryč je doba, kdy jsem v tréninku na lačno po ránu jen s vodou vybíhal na svých 40 km v údolí, abych byl připraven, až mě to v horách skřípne:), atp. I moje kilometrová posedlost ustoupila do pozadí..
Když nad tím přemýšlím, tak to dává smysl. Snažím se běhat od roku 2009. Usilovně se snažím o dlouhá ultra sedm let. Je to dlouhá doba, navíc jsem se snažil -- a navzdory vzrůstajícímu věku :) -- se mi dařilo se zlepšovat a posouvat si svoje "hranice". Řadu skvělých závodů jsem úspěšně dokončil, zažil neskutečné věci.. ale vlastně bez žádného odpočinku, změny, nového impulsu..

Vzhledem k mým "výkonům" to bude znít legračně, ale uvědomil jsem si tady včas, že jsem na kraji solidního vyhoření:).
V souvislosti s prací, rodinou, s mými povinnostmi a přístupem.. občas můj den připomíná cirkusové představení, kdy klaun v rukách žongluje s talíři, na noze točí několik kruhů a fouká přitom na harmoniku:). Určitě to taky znáte.. těch mičků, co často musíme držet ve vzduchu může být příliš moc:), obzvlášť unavující je to, když to nekončí, nebo se to stupňuje...
Paradoxně úplně nejhorší věci se pravidelně nahrnuly kolem mých závodů, takže sice moje logistika vypadá impozantně, ale je to šilenost a v podstatě labutí píseň, kdy melu z posledního:).

V menším si podobnou krizi pamatuji kolem mého DNF na Western States, kdy jsem z hotelu před závodem ještě pracoval a počítal.. Jjo, taky pak člověk udělá hrubé chyby.. a zaplatí za to..:)
V podobných situacích, i když (zase ne moc často) je silně inspirativní dostat pár facek:).  A protože jsem člověk veskrze pozitivní, tak už přemýšlím, jak se z toho poučit, a kde najít novou motivaci (ne nutně delší a horší :) závody)... a co změnit.

A tak už plánuji, že se zase vrátím k pevnému strukturovanému tréninku, k intenzivním běhům, ke svojí běžecké a zážitkové turistice.. zase se dát do kupy, do lepší formy.. 

Tím vším si chci jen připomenout nutnost změny a Vám co mě sledujete říci, abyste mě zbytečně nelitovali:). 
V podstatě bych měl být za tu běhavku vděčný..věřím, že mi pomůže se vyhnout těm sra*kám, do kterých bych jinak asi hluboko spadl:).

Odpočívám, ale už mám zase řadu nápadů.. a s lepší náladou můžu zase říci ...

Všemu zdar! Úsilí a ultra.. zvlášť :)
12:)

středa 5. července 2017

Svatojánská všehochuť, aneb hodně cest vede do nebe, ale jen jedna vede přes hory:)...

Svátek sv. Jana si tradičně užívám plnými doušky... Nádherné pobíhání, i při zmatcích se dařily prodloužené cesty do práce. Navíc se mi neskutečně dařilo i na profesní úrovni, prostě idyla... takže obezřetný matfyzák ve mně -- znalec periodických funkcí:) -- už jenom napjatě čekal.. až se zase něco pos*re, aby byl život správně rozmanitý:).. Nedalo to na sebe dlouho čekat, a to doslova..:)

Jak jsem si tak po ránu a nazpátek z práce prodlužoval cestu přes Dívčí hrady a Ctirada, tak mi ta krajina připomínala rodnou Vysočinu.. mírně zvlněné, malá pole, seno.. A zase jsem byl za voyagera, na jednom kopci vyruším jednu dvojici ve vášnivých objetích, na druhém tak tak stačím zvolit větší okruh:). Omlouvám se už automaticky.."..Jen probíhám..! :).. Ale to mi nebrání v tom, abych po pár metrech na hraně kopce nezakřičel svoje "Rondááááá"!! :). Třeba to pomůže..:)

Na další víkend se domlouvám(e) s Pavlem Veverkou Sudetským, že bych ho přijel navštívit na jeho odloučenou lokalitu.. něco jako kontrola z ústředí:).. A on hned, že by měl připravenou jednu pěknou tématickou trasu.. z Bílého potoka přes hřeben zpátky do Liberce. Nadšeně souhlasím, i když vím, že Anka mi říkala.. před Rondou opatrně. Dal jsi tomu letos hodně, tak ať to dokážeš dobře zúročit. V duchu se jí omlouvám, s tím, že .. nevyzpytatelné jsou cesty boží a osudu vůbec .. kdoví, co se může přihodit.. kamarádi jsou kamarádi.. a nejlepší kamarádi jsou holt ti nejlepší.:).


A tak v sobotu brzo ráno vstávám, v 9:30 už jsme ve vlaku směr Bílý potok. Pavel pochopitelně zná kdejakou skálu, kdejaký kříž, pomníček.. a že jich tady je.. a o všem umí velmi zajímavě vyprávět. Akorát.. akorát to prokládá různými (pro mě strašidelnými) horolezeckými historkami. A to jsem (znova) upozorňoval, že bych moc rád.. ty se šťastným koncem. A tak vedle našeho přeběhu neúspěšně hledáme kříž jediné oběti laviny v Jizerských horách, stejně neúspěšně hledáme křížek Rudolfa Kauschka, průkopníka turistiky a horolezectví v Jizerských horách.
[Pavel mi poslal odkaz na pdf jeho knihy, že je povinná četba:). V pracovním úsilí stáhnu na pozadí a už se chystám poslat na tiskárnu.. když zjistím, že je to „Wandern und Klettern“ (Turistika a horolezectví), psaná švabachem. No nezabili byste ho?:)]
Tak ten jeho křížek jsme nenašli, nicméně nedaleko jsme našli křížek Morávka, který -- slovy Pavla -- Kauschkův křížek řadu let nepříliš úspěšně hledal :). No jsem rád, že jsme nerozšířili galerii křížů v dané lokalitě; je jich už tak dost.. a vyrážíme přes kopečky a rašeliniště.. zpátky do Liberce. Chvílemi drobně pršelo, jednu chvíli silně lilo, občas vysvitlo slunce -- ale celou dobu byla neskutečná pohoda. U liberecké ZOO má Pavel 28.5 km, já (jak už je zvykem) o pár km méně:)... V hospodě ještě oslavíme vydařený výlet, Pavlovo svátek a narozeniny.. a radostně se vracím relativně brzo domů.

 
  
 
V autobuse mi píše syn, jestli nevyvenčíme Deri? A tak souhlasím pomalejších 9-10 km ještě nikoho nezabilo, že? :)... Večer plný energie ještě plánuji, co všechno udělám a spočítám, než si v sobotu začnu chystat věci na závod... O půlnoci, jako když se přepne vypínačem. Dostávám neskutečné křeče do žaludku, na záchodě sedím s kyblíkem na klíně, protože jinak to kontrolovat nešlo:)... celou noc nespím.. Neděle přes den se nese v podobném duchu.. už je jasné, že to není z jídla:).. podle rad nejmilejší manželky-lékaře na telefonu:).. nasazuji postupně různé kombinace léků, tedy s nevýznamným účinkem:). Ve výsledku se i pondělí pohybuji přískoky v relativně malém okruhu kolem domu a vyhlašuji soutěž o čisté trenýrky:).. Dnes (ve středu) jsem musel jít doplnit naše zásoby Immodia, Endiaronu, Enterolu... a přesto, že mi je fakt blbě, se musím děsně smát. V lékárnách Dr.Maxe v marketingovém oddělení pracuje určitě neskutečný vtipálek, kterého tímto na dálku radostně zdravím. Při zakoupení Endiaronu jsem dostal zdarma sprchový gel:). Tomu říkám cílená reklama!

Je středa večer, nějak jsem to naházel do kufru, snad dobře. V Ordinu budu mít zítra tradičně asi hodinu rezervu, abych stihl závěr registrace. Nikdo známý tam není a tak pro jistotu píši pořadatelům a Valérie mi obratem odpovídá, že na mě počká, případně, že mi tam číslo a čip někde nechá.. Hned jsem klidnější. Jjo, věřím, že si mě z minulých let pamatuje, jak jsem do sebe lámal jedno pivo za druhým v cíli:).

Celkem zlomeně koukám na předpřipravené taháky s mezičasy, v duchu mažu sloupec pod 53h a přidávám hrubě orientační s km a hodinou vzdáleností na mezičas 58,5 hodiny. Motto mého blogu "..hlavně se z toho (ani ze sebe) .. nepo.. tento..:)"... se stává silně aktuální.:)

Martin VP mi dneska řekl velmi nosnou myšlenku. Že valná většina (zdravotních a psychických) problémů před závody je vlastně testem naší síly, naší víry, našeho odhodlání. Kdybych to řekl já, tak by to znělo sektářsky:), ale od lékaře? To se těžko dá zpochybňovat.:)
Samozřejmě věřím, že se jedná o test víry, nicméně beru s sebou (a na stanice) dostatečné množství papíru, ubrousků, vazelíny a "zastavovacích" léků:). Ance jsem se omluvil, že výrazné zlepšení se nedá čekat, že jsem si to doslova pros**l:], ale že budu bojovat ze všech sil. A o to mi přeci jde..

Držte mi palce, vybíhá se v pátek, čísla mi přejí, 7.7 v 7 hodin ráno.. Mám startovní číslo 332 a udělám co půjde, abych nejdéle v neděli navečer se dostal v Ordinu do cíle.

Všemu zdar! Ultra zvlášť!

Ať žije Ronda...Jak krásně nastavil moto našeho výletu PVS: "Hodně cest vede do nebe, ale jen jedna vede přes hory":)

12:)