sobota 29. října 2016

To mám taky.. aneb pozice pozorovatele není v ničem výjimečná:)..

Nevím jak vy, ale já místo plánového odpočinku a pozvolné -- radostné regenerace a přípravy na další sezónu.. žiji v děsném úsilí a zmatcích, .. převážně v práci, ale i trochu doma.. Zkrátka zdaleka ne vše stíhám -- nebo stíhám za cenu značného vypětí.

 

Ale vždycky si vzpomenu na velkého Koperníka a jeho "zákon", který říká -- "Pozice pozorovatele není v ničem výjimečná":). On jej sice použil k tomu, aby odhalil nebeské zákony, ale já to s důvěrou používám na svoje hodnocení životních situací a pro hledání sil na případný boj s "protivenstvími":). S velkou pravděpodobností, totiž podobné zmatky prožívají i ostatní kolem mě.

Taky že ano, po návratu z rychlé cesty za oceán, ubitý po 15-ti hodinové cestě se snažím vyrovnat s tím, že jsem těch pět dní v podstatě neběhal... A v tom mi píše nalomeně MM, představ si, takové zmatky, šíleně práce.. Brzo ráno spěchám do práce a po 11 večer se vracím.. Pět dní jsem neběhal! To se mi dlouho nestalo! ...Hned jsem pookřál..:)..

Jitka si mi stěžuje na svůj boj o běh a s během.. že její úsilí naprosto neodpovídá výsledkům.. Co na to říci? Odpovídám stejně jako R. Hrušínský -- "To mám taky!... Co tam máš dál?".. :).. Taky s tím bojuju, taky jsou chvíle, kdy mě stojí spoustu sil se vykopat z baráku a jít běhat... Kdy si uvědomuju, že běhám šíleně pomalu, že moje výsledky neodpovídají ani zdaleka vynaloženému úsilí... Mám to taky!:)

Prostě ten, kdo propadl běhu (chytání ryb, sbírání známek..) .. ví, že často je to opravdu těžké se svojí posedlosti vydržet, ale bez ní už to vůbec nejde. Proto běhám i teď. Málo a pomalu.. A v současné turbulentní době si pomáhám hláškami Běžícího Stína, že ultra se rodí v unaveném těle na unavených nohách...A že běhat, když je spousta času, hezké počasí, nic nás neboli a zažíváme nirvánu... To dokáže každý. Ale normální člověk si takový luxus nemůže dovolit:).

Jako dneska.. Zase o rok starší, ráno marně přesvědčuji Deri na zajímavý trail:), nakonec ji po 6+ kilometrech vracím domů, překonávám její vyčítavé štěkání a svoji lenost -- vracím se do údolí na "průzkum" a za nějakou chvíli se už prodírám ostružiním a trnkami jako zkušená emmo dívka:).. Když se vracím a vycházím z parku, zdraví mě jedna místní paní.. Povídá - "Vy jste takovej aktivní.. Pořád běháte.." .
Odpovídám skleslým hlasem a po pravdě. "Kéž by! Já teď běhám strašně málo!... Kdoví, jestli se mi podaří vůbec naběhat aspoň 80-90 km za tento týden.." .. Paní málem upadla, neboť vše jest relativní:)... A já doma koukám do svého záznamníčku a ejhle.. vždyť já běhám o 106 [km] :).. a ještě mám neděli před sebou.

Takže -- běhám pomalu a málo... ale snažím se!! Příští týden sice budu pracovně pár dní v Londýně a pak mi začne asi nejhorší (pracovní) šestinedělí.. ale na jeho konci -- jako na konci tunelu svítí jasné světlo [a není to protijedoucí vlak:)]...Je potřeba ve zdraví a při nezměrném úsilí [nejlépe pomocí závazkového hnutí] přečkat měsíc Československo-sovětského přátelství.. a pak už budou jen sama pozitiva a sociální jistoty:)..

Všemu zdar! Našemu úsilí... a ultra..zvlášť!

12:)

PS. Zážitky z Vegas, moje cesty podle městských dálnic.. Interakce s místními turisty, zážitků-chtivé ženy.. chytání pokémonů v kasinu..:).. To se těžko popisuje. Jak říkají znalci. "What happen in Vegas - stays in Vegas", tedy co se stane ve Vegas, tak tam také zůstane:).
Samozřejmě, osamělý starší muž ve Vegas - to znalci vědí - je zajímavá kategorie:). Pro jistotu má každý hotel svoje vlastní velké kasino, neustále otevřený tetovací salón a kapli pro případ svatebního obřadu. Místo zážitků, které není radno sdílet na netu:)...pár fotek..
Chtěl jsem koupit pro svoji nejmilejší manželku její oblíbené kafe:) a tak jsem se vypravil dle rad místních do supermarketu.. (ale ten je šíleně daleko.. :)...asi 1.8 mil), kam nevede - údajně žádná cesta, nikdo tam "nikdy" nešel pěšky:)..

Vstup do haly mého hotelu

Vycházím z výtahu ... .:)

Další kousek cesty halou hotelu, ještě stolky s ruletou a kartami.. 

Začátek mé "krátké" cesty do obchodu..
8 pruhů mimo světla nepřecházím. :)

Postranní ulička.. jen 6 pruhů..ucpaná.. tady v klidu přejdu:)

Městská dálnice má na mé straně normální chodník!

sobota 15. října 2016

Běhám s pokémony II, aneb, až natrénuji, tak se přihlásím na nějaký závod:)!

Každý rok to znova zjišťuji.. Začátky jsou krásné, ale těžké -- nebo taky, že začátky jsou těžké, ale krásné! :)... Hlavně -- jak člověk stárne, tak mi přijde čím dál těžší najít tu správnou motivaci pro tréninkové úsilí, obzvlášť, když nepatřím mezi nějaké reprezentanty a jak to mile řekla moje trenérka.. "Letos se zaměříme, abys to co natrénuješ lépe zužitkoval na závodech.. Hlavně žádné tankodromy na 24h a tak"..:).

Abych se při svých začátcích nenudil a byl i něčím "užitečný":), tak mi syn na telefonu nainstaloval pokémon-go a kudy běhám, tak líhnu vajíčka a chytám různé "potvory". Úplnej Ash Ketchum:).

Nicméně se znova utvrzuji v tom, že je to velmi zajímavá aplikace, která opravdu vede "hráče" a nejen děti:).. k tomu, aby různě chodili, pobíhali.. prostě byli venku a lovili pokémony. Navíc má v sobě schované celkem zajímavé motivační nástroje.. Představte si.. Jeden z nejhorších/nejslabších pokémonů je  MagicCarp, nemá žádnou sílu, vlastně nemá ani žádný útok. [pro znalce -- má útok "splash!", ale po něm se vůbec nic se nestane;)], Ovšem pokud těch "kapříků" nachytáte strašně moc.. tak se tohle neužitečné zvířátko vyvine v šíleně silného vodního draka Giradose!:).

Proto, i když mám tendenci se teď vidět na úrovni MagicCarp(a), tak věřím, že když se budu pilně snažit, trénovat a "sbírat ty svoje candy".. tak mám šanci!

A tak jo.. Doma sice různě řádila chřipka, trochu mi teče z nosu, ale pravidelně s sebou beru v zapnutém telefonu pokémony a postupně, velmi postupně a pomalu začínám běhat. Tradičně je s tím spojena řada veselých zážitků a příhod. Oproti minulým sezónám, běhá čím dál tím víc lidí, v podstatě, co Čech, to běžec:).. Takže o vesele a motivující setkání není nouze.

Zrovna takhle v úterý se vracím z údolí. Ruce i displej telefonu jsou studené a tak ovládání (byť jednoduché hry) vázne. U jedné "zastávky" proto přejdu do chůze, snažím se něco "chytit", dýchám si na ruce a display.. V té chvíli probíhá dvojice běžců, která krouží kolem rybníka v centrálním parku. Jeden z nich říká druhému: "Vidíš, teď běhá úplně každej, hlavně aby tohohle nekleplo -- abysme ho nemuseli zachraňovat!":).. Potěšila mě jejich starost o moje zdraví, je vidět, že běh nás dělá lepšími.:)... Nakonec jsem "tu potvoru" chytil a běžím domů.. Těsně před tím, než mizím z parku je potkávám znova.. Ted ten druhý ke mně promlouvá a říká.. "Výborně! Hlavně pomalu a postupně!" ... Potěšilo mě to, pozdravil jsem je a usmál se. Přidal dobrou řadu, že až natrénuju, tak se mám přihlásit na jaře na nějaký závod!

Tak jsem jim to slíbil! :)

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra .. zvlášť!
12:)

PS. V úterý mizím služebně do města hříchu a tak plánuji, že snad ve velmi brzkých ranních hodinách bych mohl pobíhat po bulváru kolem kasína Bellagio -- ale nebudu přemýšlet jestli by se to nedalo jednoduše vykrást nebo aspoň udělat bank. Doma mi říkali, že peníze kazí charakter:).

pátek 7. října 2016

Začátky jsou těžké.. ale krásné..:)

Skončila mi "sezóna"..:).. nevím, jak to máte vy, ale vždy po určitém vypětí, snažení se.. cítím potřebu vypnout -- která je navíc ještě vedená neskutečným, ale opravdu šíleným objemem práce v práci. A tak veden Paretovým principem 80/20 :) celou dobu přemýšlím, jak odřezat ty zbytečnosti, které mi nic nepřinášejí a věnovat se věcem, které mi dávají maximum radosti [nebo aspoň maximum financí:)].

--- malá odbočka ---
Pokud neznáte princip 80/20 stačí prokonzultovat s internetem. Statistický vzato není Paretovo rozdělení o nic zajímavější než jakékoliv rozdělení exponenciálního typu:), ovšem ten příběh k tomu je inspirativní. Ať už jej používáte na příjmy, volný čas nebo sociální nerovnosti.. dá se říci, že k vydělání 80% svých příjmů používáme maximálně 20% svého času:).. Tedy neskutečný prostor pro zvýšení efektivity a námět pro zamyšlení. [Existuje nepřeberné množství knížek, které to využívají v aplikacích na denní situace, viz např. zde]
---konec odbočky ---

Jak říkám.. něco končí, něco začíná:). Sedím a přemýšlím o tom, jak a co zlepšit, pochopitelně si doma moje nejmilejší ze mě dělá legraci a říká že jsem horší než nějaký olympionik..:). Naštěstí syn to vždycky dostane na správnou úroveň, nejlépe nějakou svoji hláškou o tom, kde jsem co zapomněl.. co popletl.. a posledně prohlásil, abych si uvědomil svoje slabiny, ale i možné rezervy.. A hned mi doporučil, abych si v rámci sebepoznávání udělal test, kam by mě v Bradavicích poslal kouzelný klobouk..:).. Syn se sice smál a říkal, že u mně je to předem jasné .. seděl nade mnou a pak se smál jako blázen.. Pochopitelně mi vyšel Hafflepuff (česky Mrzimor), tedy ti absolutně největší packalové, kteří tedy mají jen tu "morální sílu" :).

Poučen -- se tedy začínám připravovat s ohledem na svoji kouzelnickou kolej a svého patrona (černá klisna!) ..:). Dělám si z toho sice legraci, ale vážně je to inspirativní -- musím zase postupně a vážně přemýšlím nad modifikacemi podle Mrzimoru:).

Tedy víc využít hlavu:) a důsledný plán. Je dobré přestat doufat.. je jasné, že nejsem z Nebelvíru a je třeba ze svých slabostí udělat přednost. Jak běhám občas se synem [je velmi upovídaný, netuším po kom:)] -- tím pádem jsem i velký odborník i na japonskou mangu:). Vyprávěl mi jednu zajímavou mangu, příběh, ve které jeden chlapec v dětství přišel o levou ruku.. Nicméně měl velký sen. Získat černý pásek v karate a vyhrát mistrovství. A tak šel za mistrem a ten ho učil celou dobu jeden chvat. A on jej nakonec zvládl na jedničku. A co víc. Postupně porážel všechny soupeře, až vyhrál celé mistrovství...

Když šel za svým mistrem, poděkovat.. tak se jej ptal, proč .. Když ten chvat je tak skvělý, proč ho nepoužívají i ostatní?? A mistr odpověděl. Víš, ten útok je sice skvělý, ale existuje proti němu jednoduchá obrana -- chytit soupeře za levou ruku!!:)

Proto.. zahájil jsem přípravu na další sezónu především tím, že jsem dodělal neskutečně práce, která na mě čekala z minula [a v rámci Cimrmanovského "nic nového nerozjíždět":)] a snažím se minimalizovat případy, kdy mě práce a starosti doháněli na mých "závodech":). Začal jsem pilně veslovat:).. Příští týden mám poradu s trenérkou, První dva závody jsou dané.. Zbytek záleží na loteriích. Nicméně, uvidíme, kam se příští rok vrtne. Tak jako tak -- mám v plánu zase něco běžet se Stínem v Americe. Ať už to bude nejdelší seběh na světě, něco ve Skalistých horách, nebo nějaký závod z US granslamu.. Když nic nevyjde, tak klidně přijedu na jeho místní závod mezi chřestýši, spojený s útěkem před medvědy (= Jemez 50 miles)..

Ovšem hlavní je jasné.. Úsilí v tom dalším roce bude muset být ještě víc než letos!:)

Ať nám to běhá! Přípravě, kamarádům a našemu úsilí zdar!

12:)