pondělí 29. prosince 2014

... Hlavně si to užij..:)...

To je myslím asi nejčastější "loučící" věta moji nejmilejší manželky (jasné slunéčko), když se chystám na nějaký závod nebo na "drobnou" kamarádskou akci (=šílenost) :)... Pronesla tuto památnou větu opět v páteční pozdní večer, když jsem se chystal na opakovaný partyzánský oběh Prahy (POP2, který má ve své detailní režii Martin, známý jako Veverka pražský)...

V tu chvíli postupně snáším (skoro stejně úporně jako slepička vajíčka)... věci na hromádku do chodby, abych při ranním oblékání a balení nikoho nerušil. Plán je jasný.. skutečně si "to" užít a stylově (po vzoru Tomáše) doběhnout na start. Tím pádem mi vychází optimistická varianta vstávání na 5:05... Jenže..jenže..:).. Moje nejmilejší mi připomněla, že doufá, že ji nebudu dělat úplnou ostudu v nějakém propoceném oblečení v restauraci, ať si vezmu slušné kalhoty, zimní bundu, atd.. a tím pádem hromada "potřebných" věci kyne.. no asi jako těsto na vánočku:)...

Ještě si vzpomínám, že jsem slíbil přinést Jitce dárek (od Jany), VS jeho zapomenuté hůlky.. a tak ještě rychle volám Martinovi, aby mě omluvil, že nebudu mít s sebou (slíbenou maskovací) tenisovou raketu.. Zkoušel jsem to a upadla mi hned na dvorku:)... Sice dostávám od "velitele" výjimku, ale z hromady věci je mi předem jasné, že beru batohy dva:)... Ve finále má můj běžecký bágl (černé pivo) na zádech ještě přivázaný modrý PIM batoh, ve kterém mám věci na převlečení, bundu, hůlky, ručník.. z té hromady vyčuhují nahoru ty (zatrolené) hůlky... Pro jistotu posunuji "optimistický" čas vstávání na 4:56, abych měl nějakou rezervu:).

Velitelský čas srazu je totiž stanoven na 6:30-6:40 na Hamru v Bráníku.. venku zima, tak si říkám, buď tam včas, aby kamarádi nečekali a zbytečně nemrzli, je to přeci jen 10.5km, budeš mít dva bágly.. a .. (a to teď snad ani neřeknu) :)...

Ráno jsem se z domu vytratil jako pára nad hrncem, ani Deri si nevšimla, že jsem pryč [a tak o pár hodin později už kňučela pod oknem ložnice, kde jsem a kdy půjdu ven:). Nechápala, že ji moje D. důrazně říká, že "páník" je fuč! Že s ní půjde později někdo jiný.. Ať dá pokoj a zaleze...Zkrátka typický komunikační "blok":)]... U silnice do parku potkávám jednu paní z ulice, kouká na mě podezřívavě, co to mám na zádech -- a tak hned vysvětluju, že jsem hamoun a že mám na zádech batohy dva (!). Pro fyzikální labužníky dodávám, že při oběhu Prahy budu využívat nepříliš známý efekt relativního proudového zrychlení, kdy odhozením vrchního batohu dochází ke ztrátě hmotnosti plus získávám určité gravitační zrychlení (získané právě odhozením těžšího báglu), které bude hnacím motorem do zbývajících cca 74km.:)..

Na tuhle "výhodu" jsem usilovně myslel oněch 10+ km po cestě na Hamr, protože pohupující se vrchní batoh mě hůlkami pravidelně fackoval.. asi abych nezapomněl na manželčino rady a oběh si opravdu užíval.. Mohu říci, že tak stalo:)... Běžím kolem bránického nádraží.. v 6:29, potkávám Advida a nutím jej posledních 150m popoběhnout, abychom na místě srazu byli přesně (v 6:30), nicméně jsme první a od velitele (MVP) se dozvídám, že sraz je stanoven na 6:40(!). A skutečně - v tu dobu se bratranci Veverkovi a další objevují... Čekáme akademickou 1/4h na t-birda, který je ovšem svými pozdními nástupy známý [však jsem jej pomocí nastrčeného figuranta (MVP) musel registrovat na 24h v Kladně, kam dorazil asi 5 minut před startem], takže jsme byli úplně v klidu..:)

Všechno při starém... I já se projevuji jako (úplný) "trouba".. Dostal jsem pod stromeček krásný dárek, hračku GoPro a tak po vyzkoušení v údolí s Deri jsem se těšil, že obohatím záznam z naší akce o "pohyblivé obrázky" z trati.. Jenže.. Protože jsem měl tolik věci s sebou, tak jsem měl i narvané kapsy u bundy [v jedné z nich se mi zapnula kamera do pohotovostního režimu a v mrazivém ránu se mi za tu hodinu baterka (světě div se) vybila:)]. Beru to jako znamení, že POP2 nebylo souzeno zachytit v pohybu.. Petr s Janou nakonec dobíhají a je "odstartováno":)!

S potěšením ukazuji "přespolním" záludnosti mostu inteligence, chybějící druhou kolej... a znova se dožaduji, aby byl jako ukázkový příklad povinně zařazen do učebnic matematiky na základní školy, jako demonstrace důležitosti prostého výpočtu poloměru kruhové výseče:)... Účastníkům následně demonstruji prozkoumaný sestup z mostu a pak už si jen užívám "průchod" okrajem "svého" Prokopského údolí.

Letošní oběh byl partyzánský už od samého začátku. Totiž už na Cibulce jsme se různě rozpojili, abychom se sice ještě na Ladronce (a následně v Hvězdě) shledali, ale nebylo to úplně definitivní ...., ale postupně:). Ve Hvězdě byla naše skupina nejpočetnější, jak se přidala Leona, tak jsme si většinu cesty užívali jejich otázek a narážek na Pražskou 100:), ne nepláču, a jestli, tak jediné smíchy.:).. [Leona nám oběma dala k vánocům 100korunovou bankovku s nápisem Pražská, aby nám to nebylo líto, že ji "nemáme", atd..:)]... Protože nečtu "tvářovou knihu" tak mi hned byl tlumočen vzkaz, že se mám(e) vrátit na silnici na něco kratšího s častějšími občerstvovačkami, nejlépe se sanitkou za zády... Pavel mi slíbil, že od rodiny dostal Škorpilovu knížku pro běžecké začátečníky, takže mi bude radit, jak na to.. No sama legrace!:)

Samozřejmě podobné společenské akce jsou vždy příležitostí, aby si člověk různě popovídal, setkal se se novými i starými známými... Tady je místo na zoufalý výkřik!! Panebože!!! Já ten dárek pro Jitku táhnul celou cestu zbytečně:)! Ona se totiž nekontrolovaně "odpojila".. a na Zahradním městě ji vidím na druhé straně silnice. Ovšem, než nám padne zelená, je v daleko a nedá se dohonit...:(
Ale v mezičase si dělám drobnou radost. Na "zastávce" v Lidlu [kupuji motivačně "Bráník"!] tentokrát nezaváhám ani chvilku a nechám si vystavit na účtenku potvrzení o zpoždění a dát si na to i razítko. Ředitel závodu uznal, že by se zdržení při nákupu mělo odečíst od celkového času a tak .. přátelé.. je to úředně potvrzeno, můžete si odečíst 5 minut:)..

Vůbec.. závěr akce byl neskutečně zajímavý, jak společensky, tak lidsky. Kdy se vám povede, aby se ředitel, trasovač i navigátor zakecali natolik, že zabloudí na vlastní trase?? :)... Kdy se podaří, aby jeden z nejlepších navigátorů Tomáš zabloudil taky? [samozřejmě .. jeho cesty skrz bažiny v Jizerkach jsou pověstné, že:)..].. Prostě je to tak. Opět se ukázalo, že moje "bloudící kouzlo" je natolik silné, že ani kombinace třech nejlepších navigátorů ho nedokázala úplně odstranit.:)

Ale to nevadí, chlapci v Krči si vybíhají na Hrádek, zatímco já se snažím podporovat Dana, který statečně bojuje s krizí... V rámci "aktivního" boje jsme si asi 13km od cíle demokraticky odhlasovali, že je to jen 10, se stejnou logikou a silou demokratické většiny jsem asi 8km od cíle prosadil, že je to jen 5!:).  Částečně to pomohlo, ale Dan spěchá domů... odbočku v Libuši jsem mu ještě dokázal rozmluvit... jenže zatímco jsem v Krči odběhl ke stromku, tak si Dan v nestřeženém okamžiku zavolal domů a domluvil si odvoz.. Je to moje chyba!! Necelé 3km před Hamrem? Omlouvám se, příště se polepším:)...

Všem díky, Martinovi a všem okolo.. Odpovídám svoji nejmilejší manželce.. ano, ano.. krásně jsem si to užil.. Vybíhal jsem mezi prvními a dobíhal s posledními.. Je vidět, že mě pořád to pobíhání sakra baví!:)

Všemu zdar! Ultra a kamarádům.. zvlášť!

12:)

PS. Hned po doběhu mi píše bývalá spolužačka že školy ... Proč běháš, když AMERIČTÍ VĚDCI ZJISTILI, že na to stačí jen myslet??? :-))) ... http://www.novinky.cz/zena/zdravi/357365-cviceni-si-staci-pri-meditaci-predstavovat-a-svaly-se-zpevni.html

Co k tomu dodat, že? Asi mě to bavi...:)
PPS. Fotky a hezká vyprávění jsou k dispozici u kamarádů, takže... Leona, Advid, Jitka, Martin VP, ..

úterý 23. prosince 2014

POP2 za dveřmi, 212 za mnou aneb systematickým děláním radosti k lepšímu běhu:)

Abych vysvětlil -- 212 je nejen krásné (zrcadlově symetrické "12"-kové) číslo, ale zároveň i telefonní předčíslí New Yorku, který mám nejen nejradši, ale i pocitově a náladově mě z cizích měst vždycky nejvíc chytne za srdce .. ten klokotající mezinárodní kotlík všeho možného i nemožného... Všeho, co jsem před rokem 89 znal jen z filmů.... Proto, když jsem přemýšlel, kam za "odměnu":) vzít svoji nejmilejší manželku, jasné slunéčko na výlet, tak bylo předem rozhodnuto.. Předvánoční "Nový Jork" byla jasná volba. Zkontrolovat tradiční místa legendárních amerických filmů, projít všechno od Centrálního parku, Time Square, Manhattan, Brooklyn, China Town, Little Italy, atd... Třeba i maličko popoběhnout, když "situace" dovolí:)...

Nezapomenout se zastavit u Rockefelerova centra u vánočního stromu, něco si v tom zmatku (tajně) přát, kouknout se, jestli u vánočního stromečku zase nečeká Kevin na svoji maminku..:).. Vyjet na vršek Empire State Building a stejně jako Samotář v Seattlu tam potkat ženu svého života:)... Z běžeckého pohledu je stejně nutné zkontrolovat "cyklostezku":) .. z Brooklynu přes most na Manhattan, Oběhnout stejně jako maratónec kousek jezera a Centrální park.. Případně jít kolem kavárny a jen tak nakouknout jestli někdo z Přátel zrovna neřeší něco hodně osudového:)...

Návštěva byla motivována nejen naším výročím (jjo, jsme spolu sice krátce, ale už je to přeci jen 1/4 století), ale i také trochu vychytralým tahem... Proč to nepřiznat... :)... Užít si NY a zároveň potěšit (až skoro uplatit) svoji nejmilejší natolik, aby mi zase na další rok prošlo, že nejen běhám jako pako:), ale občas na moje "závody" padne celý víkend a někdy i pár dní kolem.. Skutečnost byla -- jako tradičně -- ještě lepší než plány. Přijeli jsme a bylo zataženo, ale vítr postupně rozfoukal mraky, udělala se větší zima, ale na cestu z Brooklyn na Manhattan svítilo sluníčko a tak jsme prožívali úplnou idylu (Nemůžu si pomoci, ale pořád vidím, jak v těch mostních lanech uvázla Godzilla). Dokonce jsme spolu se slunéčkem pobíhali po Cental parku ... Posuďte sami.

Co víc, celý výlet jsem také pojal i jako trénink na horské běhy... Výstupy (sice z velké části výtahy) na Empire State Bulding a na Rockefeller Center odhalily neuvěřitelnou změnu. Fantasticky zvládám závrať. Bylo to poprvé, co jsem byl venku i na ochozech... a na samém kraji!! :)... Vím, bude to znít hloupě, ale v dětství mi při operaci uši bylo poškozeno centrum rovnováhy a tak jsem dlouhá léta zažíval šílenou závrať i necelé dva metry na žebříku. Při turistických akcích jsem vždy vystoupil tak maximálně na první stupeň a zůstával čekat na zbytek výpravy -- někde uprostřed, na bobku se zavřenýma očima:)... A teď? Byl jsem na sebe šíleně pyšný:)... Fakt kvalitní příprava, dokonce jsem byl na samém kraji výškových budov, při fotografování jsem prostrkoval telefon přes zábrany.. neskutečný pocity:)! Jjo, mohu s klidným srdcem začít pilně trénovat do nového běžeckého roku, vztříc novým (šíleně krásným nebo krásné šíleným) výzvám..

Hned po svátcích, se uvidíme s kamarády už na "tradičním":) -- ano, ano, běželi jsme jej poprvé už vloni -- Partyzánském oběhu Prahy. Pokud v sobotu 27.12 budete mít chuť se s námi proběhnout, ať už celou (cca 75-80) km nebo jakýkoliv kus či kousek trati, nebo se ukázat v hospodě.. jste víc než vítáni, poběžíme pomalu, většina z nás jinak neumí:)... Pokyny, možnost se "přihlásit":) jsou u Martina (VP).. Věřím, že to bude zase velmi vydařená akce. Partyzáni seskočí (různě se seběhnou), pak třeba různě odběhnou.. aby se následně část z nich zase sešla v restauračním zařízení -- vedeni názvem našeho "Hash club".. "iThinBeer" [= drinking club with a running problem:)] ... Ano, myslím, že celou cestu při oběhu budu zase usilovně myslet na pivo!

Ať žijí "úplatky":), ať žije "pátý advent" .. :).. Ultra v nás .. zdar! 12:)




pátek 12. prosince 2014

Adventní střípky aneb nacházení ztraceného

Dneska je skvěle datum.. 12.12, že ..:).. Těším se na "vánoční besídku" běžeckého kroužku, která navíc připadá symbolicky zrovna na konec měsíce československo-sovětského přátelství!:). Vždycky si s potěšením uvědomím, jak postupně vznikalo tohle prapodivné spojenectví - často přes "blogy", komentáře a e-maily jsme se poprvé spojili/setkali a z nul a jedniček se najednou vytvořili skuteční lidé, že kterých se postupem času stali dobří známí a často nejlepší kamarádi. Taková internetovská seznamka..:)

Ted mě sice všichni upozornili, že na starý kolena se ze mě stává úplná  "fňukna":), ale když už jsme kamarádi... tak mě (zatím) neopustí.. což je dobře:)... A vzájemně se ujišťujeme, že kamarádi bloggeři nejsou závistiví... [Před dvěma lety pro jistotu Leona zrušila svoji anketu Blogger roku, prý aby to mezi nás nezaselo zbytečnou soutěživost a nevraživost. I když my ostatní stejně víme, že to bylo hlavně proto, že její oblíbenec Běžící Stín přestal psát..:)]

My ostatní "pisálci" jsme jenom lidi a tak pořád maličko závidíme Leoně, že po ní chtěl její fanoušek, aby se mu podepsala na holé tělo (!!!)... Člověk si říká.. OMG! Tohle se mi nestane...:). Pak mi to ovšem dojde - na druhé straně, je to jedině dobře. To by mě moje (milující) nejmilejší manželka, jasné slunéčko mohla i zabít..:)... K tomu jen notička -- v pondělí mi píše Apríl, co je to za mladou kost, co jsem s ní spojeny přes blog? :) Koukám jako pako a po chvíli pátrání zjišťuji pravý stav věcí. Původní blog "Běž holka běž", který si psala Anička, známá pod finským běžeckým jménem Mrazivý vítr, byl několik let neaktivní a tak jej po letech získala úplně neznámá (anglicky píšící) mladá dívčina.. Inu to je život. Lidé nejen přicházejí, ale bohužel i odcházejí.. Vzpomínky naštěstí zůstavají... například po takové Peggy se díra v blogosféře ještě úplně nezavřela:). Ale.. třeba všechny svoje texty úplně nesmazala a někdy si je zase přečtu..

Říkám to proto, že se často objeví věci, které jsem někde ztratil a až později si uvědomil jejich "cenu":)... A tak nejen, že mi nečekaně napsala Peggy, ale také ke mě naprosto náhodně dorazilo několik mých zpráv ze služebních cest, které jsem psal po roce 2000. Věřím, že Vás jedna z nich v adventním čase potěší stejně, jako naše auditory, kteří pravidelně a důkladně kontrolovali naše služební cesty a prý si i některé zprávy kopírovali..:)..

---- zprava ze sluzebni cesty ----
Ve dnech xxx jsem se zucastnil konference Evropske Ekonomicke Asociace v Madridu.

Pochopitelne jsem navstevy vyuzil, abych se ve volne chvili poklonil pamatce Ceskych interbrigadistu, kteri padli v pamatnych bojich o Madrid. Jen pro uplnost svych kadrovych materialu dodavam, ze mezi nimi byl i muj ded (z matciny strany), ktery zde padl a moje matka vyrustala v krusnych podminkach ceskomoravske vysociny jako polovicni sirotek. 
Nicmene jsme si se spolusouputnikem s.XX pripomneli, ze v Madridu se tehdy bojovalo o Prahu!!!

Rad bych pro uplnost podotkl, ze moje mimopracovni aktivity probihaly pochopitelne az, kdyz utichl sum a hlahol konferencnich salu a utichly vecne polemiky vedcu o podstate ekonomiky. Jako by ti blahovi nevedeli, ze to byl prave Karel Marx, ktery pozvedl ekonomiku na misto, ktere ji po pravu nalezi, kdyz ukazal jasne, co jest prvotni!!!

Konference probihala v poklidnem duchu, i pres sve problemy s domorodym jazykem jsem se skupince skolaku cestujicim ve stejnem primestskem vlaku snazil vysvetlit pozitivni vliv piti kravskeho mleka na kalcinaci zubni drene (dle doporuceni sve manzelky stomatolozky) a dle jejich reakci a pochvalneho uznani od s.XX soudim, ze se mi to povedlo.

Jedinou kankou na nasem tak uspesnem vystoupeni byly nektere reakce (upozornuji neznamych) elementu na prazkem ruzynskem letisti -- nutno podotknout, ze jsme nastupovali cestu 21.8. Tito neuvedomeli jedinci se vrhali na kazdou skupinku sovetskych turistu s vykrikem "s prazdnikom!", cimz jim chteli zrejme pripomenout vyroci vstupu vojsk Varsavske smlouvy na nase uzemi v ramci aktu nejvyssi mezinarodni pomoci! Jak hanebne! Oba se s.XX jsme se od techto zpatecnickych akci distancovali a snazili jsme se privolat prislusniky sboru narodni bezpecnosti, aby zjednali poradek. Bohuzel to se nam pred nastupem do letadla nepodarilo.

Jinak jsem se behem naseho pobytu nesetkali s zadnymi projevy nenavisti k nasemu lidove demokratickemu zrizeni.

---- konec zpravy -----

Příjemný advent! Ultra zdar, našim kamarádům zvlášť!
12:)

PS. Jinak se snažím... Ted už mi doopravdy skončila sezóna, v předvánočním čase se budu snažit jen udělat radost blízkým (sobě ji dělám neustále). Při mém úsilí si opakuji klasickou hlášku z Rychlých Šípů: "Jak že to říkal Mirek Dusin? .. Přestaň kouřit, začni cvičit a brzo zase budeš chlapík!" :)

neděle 7. prosince 2014

Konec zvonec... aneb Štěchovická bromance:)

Na Pražskou stovku jsme se těšil, oba s Pavlem (VS) jsme se hodně těšili.. Hlavně já jsem si říkal, že si konečně zase společně zaběháme kolem řek, vyběhneme k vyhlídce Máj, atd.. Samozřejmě příprava nebyla úplně nejlepší -- poslední dva týdny jsem spal tak asi 5 hodin denně:), to počasí vypadalo ne příliš přívětivě  (a bylo) ...:)

Ale co, to k podobným akcím patří. Navíc při cestě na start předpůlnočním vlakem si hned vedle sedl můj kamarád a bývalý spolužák Martin (skončil nakonec 11. v neuveřitelném čase, velká gratulace a obdiv!)... paráda... S VS se rozhodujeme běžet na pohodu, konzistentně, s takovou začáteční průměrkou 7-8 km za hodinu, s tím, že cokoliv (pro nás) běhatelného poběžíme..:). Asi byla chyba, že jsme na začátku běželi a vyběhli mezi posledními... I ty moje odbočky mezi keříky rychlosti nepřidaly:)... A tak se do technických úseků dostáváme ve chvílích, kdy je boty a tretry těch před námi obrátily v oranici, případně, kdy se straně přeměnily v hodně nebezpečné skluzavky..:)

Samozřejmě si společnou cestu užíváme.. ono běžet zezadu konstatni rychlosti má také řadu výhod a přidává veselé historky. Pochopitelně, čas od času někoho výrazně mladšího předběhneme.. a pak je vidět to úsilí na jejich straně -- přeci se nedají předběhnout dvojicí staříků, že? S Pavlem si povídáme, vtipkujeme, i když.. i když jsem se na cca 30km dost ošklivě vymlel (v jednom uklouzaném sešupu jsem si narazil koleno a ruku), tak, že jsem si říkal.. a sakra.. to bude dneska epický s tímhle dokončit. Nicméně pomalý běh léčí všechno a ani náš skvělý, cca 1.8km dlouhý, kufr nám nesebral žádnou radost (trať byla dobře značená, ale my jsme se různě kochali, ve Štěchovicích tím pádem o 5km více). Co mně už potom (mentálně) vadilo bylo, že jsme se často drali oklouzanou stráni, přes větve a kořeny vzhůru, když vím, že kousek vede cesta, která by ty výškové metry nabrala stejně, ale já bych měl aspoň pocit, že můžu běžet a že se nepřizabiju:)...

Před Štěchovicemi - v úseku na který je (aspoň podle fb) Olaf obzvláště pyšný:) - myšlenka dozrála. Nejsem tady rád, nejsem tady šťastný. Vidět a projít ty úseky lesa, které jsou úplně bezúčelně poničené a následně budou zbytečně podléhat erozi (stržené velké kusy svahu, kusy kopců zbytečně ohlazené až na spodní kameny), takhle já si běhání v lese a turistiku nepředstavuji. V prudkých kopcích pak člověk vidí sám sebe a spoluběžce, jak tam různě balancujeme, dereme se vzhůru, sjíždíme dolů, zbytečně hazardujeme... Možná bych mohl mít lepší pocity, kdybychom vyrazili rychleji a ty technické úseky probíhali dokud ještě na svazích něco drželo:), těžko říci... Ale najednou zjišťujeme oba s Pavlem, že nás to vůbec netěší. I si říkám, tady se opravdu může stát nějaké vážnější zranění. A protože oba dva živíme rodiny a musíme v pondělí normálně do práce, tak ve Štěchovicích končíme. Paradoxně relativně plní sil, nic nám není, ale stmívá se a něco dalšího v tomhle duchu absolvovat po tmě ,, rozhodně nechci..:)

Po cestě nakonec opadá taková ta pachuť, že jsme něco zabalili... Já to tak neberu, běželi jsme spolu 85km, většinu trasy jsme si užívali. Jsem starší chlápek.. co dělám mě musí těšit. Ta stezka kolem Štěchovic z mého pohledu neměla ani s během ani s turistikou moc nespolečného, asi jsem na tu přírodu moc velká citlivka). Účelově nahoru a dolů v místech, která po proběhnutí stovky závodníků jsou zbytečně poničená, z hlediska běžců volají po zranění, když se to dá oběhnout po cestě...(někteří to obcházeli moudře vrchem, nebo si něco zkrátili). Prostě jsem tam nebyl rád.

Tak jako tak, radost mi to ve finále nesebralo, běželi jsme pěkných pár km, úplná "bromance"..:). Hezkých a náročných akci je hromada, tak si každý může vybrat podle sebe,,, "Závodů" si teď naplánuji jen pár do roka, určitě si povltavskou stezku "proběhnu" po svém a klidně sám .. a pro jistotu.. jsem se hned zaregistroval na něco "šílenýho", ale krásně šílenýho jen ze své podstaty:).

Běhu zdar! Ultra a kamarádům .. zvlášť!
12:)
PS. Na vysvětlení přidávám odkaz na naprosto skvělé vysvětlení (písní) termínu "bromance" ... Pro anglicky tolik nemluvící, doporučují zkouknout i vtipný text písně, který vysvětluje vztahy mezi kamarády... "If I loved you more I might be gay. ... I love you in the most heterosexual way..." (Kdybych té měl rád víc už bych mohl být gay.. Mám té rád jak nejvíc to heterosexuálně jde..:).