čtvrtek 31. ledna 2013

Na to já mám nos.:)


... kolikrát jsem si tuhle větu říkal.. Prostě v důvěře, že dokáží v čas odhadnout pravý stav věci a odhalit to, co je potřeba...Ať už se jedná o počasí nebo o možné signály únavy.
V poslední době počasí udělalo pořádný kotrmelec a jak se obecně říká, že běhání v zimě má svá úskalí, tak teď to asi platí dvojnásob. Zejména, abych se správné oblékl, naplánoval delší běhy do dní, kdy není taková zima, případně, kdy nejsou zledovatělé cesty pokryté vrstvou vody..

No zrovna ke konci minulého týdne mě jeden že sousedů varoval před mým běháním, že to není zdravé a moje univerzální a vše objímající odpověď suveréna ..."na to já mám nos" se mi málem nevyplatila. V pátek pozdě večer, kdy jsem se celkem promrzlý vracel z údolí (po 16.5km v -16C, aby to bylo tak nějak vyrovnané).. Prostě v tu chvíli se - jako na potvoru - potkávám se sousedem a ten kritickým pohledem kouká na moje omrzlé brýle, jinovatku na čepici.. A má okamžitě připravenou skvělou odpověď.. "Tak ten váš nos to dneska.. nebyla žádná výhra, co?.. na ten se nedá moc spoléhat, co?:)... A jak jsem byl v závěrečné euforii, domů už zbývalo jen pár set metrů, tak jsem částečně otřel, částečně odlomil umrzající nudle od nosu:) a povídám.. kdepak.. Nos zatím drží!:)

Ale možná právě za tohle fanfarónství jsem hned v pondělí dostal zásah tak říkajíc skoro do živého... Asi jsem podcenil odpočinek a dělání si radosti a byl jsem v začínajícím 3D stavu (americká zkrátka pro down, depressed and demotivated), prostě nic se mi nechtělo, nic mi nešlo. Naštěstí mám trenéra! Deri otravovala tak mohutně, že jsem se převlékl a šel s ní na chvilku běhat.. Něco ale bylo ve vzduchu - i Deri po 2.5km najednou vytuhla a nechtěla nic jiného než se vrátit domů. Musím přiznat, že když jsem ji "na pátém km" vypouštěl doma, tak to byl asi jeden z nejsilnějších bojů v poslední době.. vrátit se do údolí a ještě hodinku běhat..


V takových chvílích vždy vzpomenu na Běžícího Stína a jeho motivační hlášky o tom, že vlastně v takových chvílích se rozhoduje. Moc mi to pomáhá. A stejně jako mi radil i ultra Miloš, dělám to, co by se prý mělo dělat ve všech krizích.. prostě pokračují. Snažím se ukázat své hlavě, že i já mám "svou hlavu" :) a že se budu  bojovat do posledních sil a třeba i o chvíli déle..:)

Zajímavé pocity po návratu. Druhý den jsem pro jistotu vyrazil do práce nalehko, aby bylo jasné, že "se" poběží i domů:). Stín by určitě dodal to, co já si v takové chvíli opakují jako matru.. "Ultra se rodí v unaveném těle na unavených nohách.." :). No nerozumím tomu, ale jak říká to velký BS, tak se toho držím.

A jak vy a lednové nabírání km? Je to úsilí nebo radost, nebo radostné úsilí, nebo usilovná radost ? :)

Tradičně běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)

čtvrtek 24. ledna 2013

Mezi polévkou Knorr a British Airways

Abych trochu vysvětlil, co myslím, tím nadpisem -- je to takový jednoduchý klíč, pohled na mé běhání přes reklamní slogany:)...V bojových dnech a týdnech jsem velmi často spokojen s instantní polévkou Knorr [="Rychlovka, ale potěší!":)], ovšem ideálem jsou British Airways ["Dvakrát denně, sedm dní v týdnu, oběma směry!!" :) :)]


Minulý týden jsme se krátce setkali s Leonou, Lubošem a Machym v restauračním zařízení, abychom si v klidu řekli, co internet neunese a naplánovali si nějaké drobné šílenosti do budoucna... nepřekvapilo mě, že (tradičně) Luboš měl jednu ze svých nosných a provokačních myšlenek:). Že prý moje "bezproblémové" běhání a pobíhání mi škodí.. Že bych měl třeba aspoň jednou přijít (na sraz a do práce) třeba v blbý náladě, nebo abych kulhal, nebo se na něco vymlouval nebo nad něčím skuhral.. Že by mě to patřičně polidštilo:), nebyl bych takový ufoun a lidí by mě měli víc rádi [nenas.ral bych je:)] a to moje pobíhání by bylo daleko víc motivující...To mě fakt rozesmálo:).

Ale vážně, já věřím, že -- Vy, co sem zabloudíte -- cítíte z mých zápisků naprosto jasný rozměr mého boje, úsilí a často i práce s myslí:).. Podle mě, běh na delší vzdálenosti a pobíhání není nutně o šílených vzdálenostech. Všechno je relativní..Někdo svádí velké boje na 7-10km někdo na 70+km, ale o to přeci nejde. Ale ten boj tam určitě je... U mně je to někdy boj o běh a čas na běhání, někdy boj s mojí pohodlnosti, leností, únavou, pochybnostmi ... a bůhví čím ještě.

Asi nejhorší je, když mě začnou honit myšlenky typu... měl jsem, měl bych... prostě, co by se stalo, kdyby...nebo, co bych měl udělat. Prostě nikdo se pochybám a boji s nimi nevyhne. Myslím, že jsem našel velmi dobrou strategii na boj s pochybnostni, řešit je šokem a dotažením k absurditě...

Vysvětlím na příkladech, .. už moje babička a teta (zde často zmiňované) měly geniální sklony řetězit události a vazby do neuvěřitelných konců .. už to jejich časté... "Honzíku! Nelži! ..Protože ten, kdo lže, ten i krade a kdo krade, mohl by i zabít!":) .. To mě vždycky dostalo a a tak podobně nesmyslné konstrukce, používám také.. Třeba, když běžím unavený dvojsměrku, tak jak se moje uvažování po chvíli začne motat v kruzích co by kdyby, co jsem měl.... měl jsem se napít, měl jsem si vzít alespoň tatranku.. měl jsem.. a na vrcholu té běžecké pyramidy je hláška.. měl jsem jet metrem!!! [nebo dokonce neměl jsem radši běžet vůbec!:)] A v tuhle chvíli se začnu smát jako koza.. To jsem to dopracoval :).. A v ten moment už jsem zase zpátky. Prostě dotáhl jsem to k vrcholné absurditě a není potřeba to dál řešit..A běžím spokojeně dál..

V podobných chvílích mě napadá, jak je dobré a důležité si uvědomovat ty podstatně věci, na kterých záleží a kterých je potřeba případně litovat. Před dvěma lety mě zaujal zajímavý článek/blog, který se rozrostl až do bestselleru... Pět nejčastějších věcí, které lidé litují před smrtí (The Top Five Regrets of the Dying), myslím, že stojí za to nakouknout a maličko se zamyslet:). Když jsem to četl, tak jsem měl vlastně radost, že jsem k podobným závěrům přišel z druhé strany a relativně brzo:), přes cílené dělání si radosti.. No posuďte sami, tohle je údajně hitparáda:) pěti nejčastějších přání:

1) Přál bych si, abych měl odvahu žít život podle sebe, ne život podle očekávání druhých.
2) Přál bych si, abych býval tolik nepracoval.
3) Přál bych si, abych býval měl víc odvahy vyjádřit své pocity
4) Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli.
5) Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější

Originál má krásné poučení : "Life is a choice. It is YOUR life. Choose consciously, choose wisely, choose honestly. Choose happiness".. Vím, že to není 100 procent pravda, ale do velké míry je štěstí životní volba. Ať se podaří si štěstí vybrat a držet se toho!
....

Tak ať nám to hezky běhá, ať nemusíme řešit co by kdyby...:),
No a jaký je Váš současný běhací slogan? Já přiznávám, že mě teď získala reklama jednoho květinářství, která říká ... "Každý den je důvod"... :)

Běhu zdar a štěstí a radosti zvlášť! 12:)

čtvrtek 17. ledna 2013

Odměna za úsilí... Žiji v reklamě!!:)

Nevím jak vy, ale po shlédnutí některých absurdních reklam mám neuvěřitelnou touhu (a jako velký provokatér i chuť) zažít a přehrát nějaký reklamní šot v životě.. Například -- být schopen na otázku, zda-li mám nový svetr vytahovat okamžitě velké balení pracího prášku a říkat, kdepak.. je vypraný v Perwollu.!!..:)
Možná to moje šíleně úsilí (večerní pobíhání po údolí při svitu čelovky, ranní ušmudlané jednosměrky, veslovací vsuvky..) mi pomohlo podobný stav zažít v tomto týdnu..a hned 2x.


Nejdříve běžím po nábřeží.. dobíhám dvojici a pípla mi sms.. přecházím za ní do chůze a cvizne se koukám, co se děje.. Slyším jak si jeden stěžuje, že má šílený hlad, že snad zkolabuje.. jak je míjím rychlou chůzi sahám do boční kapsičky svého bouřliváků a neochvějně v ruce dřímám Tatranku.. Podávám, aby nezemřeli hlady a vyčerpáním a oni (asi pochopitelně zděšeně) odmítají.. Tak beru tatranku nechápe zpět a říkám "Proč ne.. vždyť je to tatranka! Energie sbalená na cesty!:)" .. A s úsměvem jsem vyrazil běžmo dál (=na cesty) s radostí v srdci, že jsem si mohl zažít reklamu na vlastní kůži..

Aby toho nebylo málo, druhý den při ranní jednosměrce vbíhám do parku a tam nóbl mladá dáma s retrívrem, který hned u cesty vytvořil hromádku.. co hromádku.. hromadu.. Zastavuji a koukám, co se bude dít:). mladá paní se pár okamžiků snaží dělat, jako že nic, že myslí na vzdálené příbuzné a pak mi řekne, že tu nikde nejsou žádné pytlíky na psi exkrementy. Ho hóóóó! Sahám do kapsy a vytahují tmavý pytlík a podávám ji ho se slovy.. Já mám taky pejska... Nebudete mi to věřit, ale ty pytlíky se dají koupit!!!! :) .. Tyhle jsou z DM.. Drogerie Markt.. "tam jsem člověkem"! :)... Reklama číslo dvě prožitá až do mrtě, paní ten pytlík málem vypadl z ruky a já se smál ještě v nové vsi..
A co vy? Nemáte taky chuť zažít nějakou podobnou ptákovinu?

Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)

neděle 13. ledna 2013

Život je loterie, ale příprava je úsilí..:)

Protože je leden, nedá se nic dělat. Musím do své "přípravy" zařadit i větší množství posilování, lépe řečeno posilování břicha, zad a veslování na vesláčku:). Jak mně se do toho nechce.. Ale v tomto týdnu už jsem to (snad) definitivně zlomil (věřím). Už jsem byl 2x30 minut veslovat a snad jsem si zase zvyknul. Aby se mi to lépe snášelo, upravil jsem si seznam původně běhacích písniček pro pobíhání na pásu a v rámci přípravy jsem zařadil i motivační píseň Arizona z filmu Limonádový Joe. Chápu udivené pohledy, to místo, které zatím nechci vyslovit (TVC, ty víš, co), leží přeci v Coloradu, tak proč Arizona?
Stalo se totiž něco neuvěřitelného... Na podzim jsme svorně se Stínem prokoučovali registraci na "jarní" společný závod a nezbylo nám nic jiného než se zapsat do následné loterie a doufat, že nás vylosují.
Postavili jsme se k tomu čelem. Oba jsme si slíbili, že tu loterii prostě vyhrajem:) a uděláme pro to maximum.A světě zboř se! Ke konci týdne jsme byli se Stínem oba vylosováni v dodatečné loterii na Zane Grey 50 M a tak se koncem dubna vypravím zkoumat silné slunce na rozpálené jižní svahy Arizonských hor.

Stín příslušné ultra velmi trefně komentoval ve svém mailu, a protože zatím nepíše sám na svůj blog (loňský Zane Grey je zde), tak ho nechám promluvit nepřímo aspoň tady:

..."Zane Grey je hodně komenitá a technická stezka. Je tam vedro, běžíš v podstatě po vrstevnici na prudkém jižním svahu. Teploty standardně kolem 27-28 C přes den, v druhý půlce závodu žádný stín. Jestli budeš mít možnost, trénuj v teple když svítí sluníčko, nebo běhej trochu víc oblečenej. Fakt to pomáhá. Já jsem loni měl v kanceláří díky nefungující klimatizaci již od začátku března 29-32 stupňů a Zane Grey jsem prožil v pohodě, zatímco ostatní padali jako mouchy.
...Jsou tam úseky 3-3.5 hodin bez vody a asistence ... na sluníčku pár hodin po poledni. Já beru 2x750ml flašky sebou a stačí mi to jen tak tak ... většinou ještě doplňuju z potoka ... těch ale moc není.
...Kromě pár potůčků se překonávají asi tři říčky (tak 5-7 metrů na šířku), ale většinou to jde suchou nohou, netřeba polévat si nohy hadicí před během, jako kdyby ses chystal na Hardrock.
... což mi připomíná slova Davida Coblentze, kterého blahé paměti jsme spolu potkali při jednom z našich běhů, a kterýžto je ostříleným 5ti násobným úspěšným účastníkem Hardrocku... "Zane Grey ... to jsou samý kameny ... nic než kameny ... to radši dostat klackem přes záda, než to běžet znova ..." 

Tolik shrnutí a motivace od velkého Běžícího Stína. Já jen plaše dodávám, že on to poběží po třetí za sebou v řadě (!) a já se těším na premiéru... Tedy mám potřebnou pokoru před velkou náročností tratě, ale těším se, že poběžíme spolu se Stínem, popijeme pivo, opečeme buřty... a hlavně to všechno důkladně probereme... Oba jsme se shodli, že v té češtině řada věci zní úplně nejlépe.. Například naše oblíbené...ty voe.. fakt drsný..:) ..

Naším loteriím a úsilí zdar! Ultra zvlášť! 12:)

středa 9. ledna 2013

Očistný běh = malý očistec?


Minulý týden jsem vyhlásil usilovný boj zbývajícím restům. Fakt nevím, kde se ta síla a odhodlání ve mně bere, ale fakt jsem tím příjemně překvapen. Samozřejmě, efekt se dostavil téměř okamžitě.. odmazávám sice x-let ležící problémy, ale nestíhám běhat..:(. Nevím, jak vy, ale já se cítil, jako mezi mlýnskými koly. Večerní nouzovky s Deri a se spoluběžcem v údolí to sice maličko řešily, ale pohled do běžeckého kalendáře na ke konci týdne byl víc než tristní. Asi jen 58 km.. Tohle že má být trénink na ultra? No potěš!! Navíc na neděli dlouhodobě naplánována běžecká party.. no to si člověk po právu říká, to toho moc neuběhnu..:)

 Ale běh má člověku přeci přinášet radost a ne jej stresovat. A tak když se v neděli ráno chystám na běžeckou party, rozhoduji se, že poběžím z Černého mostu zpátky do Stodůlek. V pozdním odpoledni, po party.. to asi nejlépe prověří moje odhodlání a dá mi to možnost nějaké km zase získat zpět. Co bych povídal. Běžecká 3králová party byl podnik vymykající se tradičním měřítkům... Leona to jistě patřičně zhodnotí, já jako profesionální pozitivista a zmatkář jsem to vnímal dobře. Mouchy byly, ale ty odlétnou... Spousta známých tváří, nebo aspoň jmen a co dalších lidí jsem poznal.. Co víc si přát, že?

Jenže.. s každou hodinou a s každou minutou běžecké párty klesalo moje rozhodnutí běžet zpět.. A tak i když Pavel nabízel, počkej na mě, poběžíme spolu kus... Srabácky jsem nečekal a když už bylo jasné, že všichni odešli a firma, která od nás nechtěla pomáhat.. si vše naloží.. sebral jsem se a rychle vyrazil, než moje odhodlání klesne pod bod mrazu:).

Tady musím udělat malou odbočku. Ráno, raníčko, než jsem vyrazil z domova moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko chtěla, abych ji slíbil, že se nebudu koupat v rybníce. Že "odolám". Slíbil jsem to, i když jsem zprvu nechápal, proč???.. Když jsem potom vyrazil na zpáteční cestu do deště, větru a bláta.. tak jsem pochopil:). Ona věděla, jak to dopadne. Koupat se budu tak jako tak, ale stačí, pouze jednou po cestě domů:).

Když tak o tom přemýšlím, tak běžecky určitě ten můj 34km běh domů za moc nestál. Mizerné tempo:), chvílemi mi to běželo špatně... Ale z hlediska bojů a toho, čeho si já cením, to byl super zážítek. Překonávat ty ďábly našeptávače, říkající, aby člověk nikam neběžel, případně, aby nastoupil do metra v Hloubětíně... Vždyť si přeci může říci, že lilo, byla zima, byl jsem po celém dni promrzlý.. dá se najít x důvodů proč neběžet dál.. Ale jeden důvod proč ano tu pořád je. Ten boj boj v nás, ať už začíná na A, L nebo Z..:). Prostě, já mám v takových chvílích pocit, že právě tento okamžik, tento běh.. je ten rozhodující. Ten, kdy já starší zoufalec:) ukazuji v celé nahotě svoje pochybnosti a stavím na druhou stranu proti tomu svoje odhodlání.. Kdo z koho?

Myslím, že tohle známe všichni. Je jedno, jestli ten boj řešíme na 5, 10, 30 či kterém km. Kdoví, který boj je náročnější. Jen my sami to dokážeme posoudit.

A tak jsem minul postupně Hloubětín, Karlín.. a pak se mi na nábřeží osud odvděčil skvělým zážitkem. Tentokrát na místě turistů je početná skupinka sovětských občanů. A světě div se! Tři mladé komsomolky se přidávají a v kozačkách vedle mě běží. Maličko zpomalím a hned mobilizují svoji ruštinu. Okamžitě mi naskakují neuvěřitelně fráze:), kterými podle všeho těžce boduji. "Daragije tovarišči! .. S prázdnikom! ..." Ovšem nejvíc jsem je dostal, když jsem řekl, že jsem "tajny milicioněr" a že "smatrím za problémami"... No haló.. Ovšem moje hláška o tom, že jsem "nočnoj dozor" v okamžiku, když jsem se s nimi loučil a využil pauzy, abych se napil, tak tahle nevinná hláška je úplně rozhodila.. No kouzlo nechtěného, které jsem tradičně pochopil později:).. Pro znalce dodával, že jsem pil z průhledného bidonu s Leadvillskymi motivy (OMG!) vodu ze šťávou z černého rybízu, která v osvětlení pouličních lamp vypadala temně rudě..:)... Když jsem to vypravěl známému, tak říkal, ty ses zvíře.. Ty neznáš Noční hlídku? Ruský film, jak tam pili krev? :).. :)

No nic.:). běžím postupně po nábřeží a zase se dostávám do krize.. Karlovo náměstí, stanice B... míjím a běžím dál.. asi největší satisfakci jsem zažil za Barandovským mostem, když tramvaj na mě dokonce čekala... další lákadlo ke zkrácení cesty .. a já bez zaváhání (i když s určitým vnitřním bojem) zatočil směrem Prokopské údolí a domů...
Co k tomu dodat? Byl to opravdu očistný běh. Domů jsem doběhl mokrý jako len, když se máčí. Očištěný od řady problemů a prošel jsem si malým očistcem. :)

Stín by snad jen dodal, že právě tyhle běhy jsou ty nejdůležitější. Že později, když přijdou další pochyby.. si člověk uvědomí to svoje úsilí a boj a pokud se přeneseně podívá do zrcadla, tak tam neuvidí sebe, jako obyčejného člověka, ale odhodlaného bězce.

Naším bojům a očistcům zdar! Ultra zvlášť!

12:)
PS. Fotky z 3kralové párty od Martina D. najdete ve třech častech zde. Pokud budete některé fotografie chtít v plném rozlišení napište, pošleme nebo dáme link ke stažení.


pátek 4. ledna 2013

Horská klasika na devět...

Nic tak dobře nedefinuje naše hranice, jako jejich pokusy o překonávání...

Nic tak neposiluje naší víru, jako existence zázraku...

Je leden a jsou to nachlup 4 roky, tedy 1/3 z 12, kdy jsem se rozhodl běhat a věřil v "zázrak", že zhubnu, začnu pravidelně běhat a uběhnu třeba i 1/2 maratón, možnost uběhnutí maratónu v té době byla za hranici vůbec vnímaného zázraku.

Pokaždé si uvědomuji, že všechny ty různé posuny "hranic" -- nejen ve skutečnosti, ale i v moji hlavě -- se vždy rovnaly menšímu nebo většímu zázraku. Asi to bylo hodně opovážlivé nebo naivní, ale rozhodně nadšené a pokorně doufající v zázrak. A právě ta víra, že se "to" může podařit mi zatím vždycky pomohla... Budu se ji držet!

Za vším vidím a cítím určitou symboliku, ať chtěnou nebo nechtěnou. Sportovcům na vozíku jsem slíbil peníze za své uběhnuté km a aby nečekali až na konec roku, tak jsem si "odhadl", že to určitě nebude víc jak 5,000km a věnoval peníze podle toho.. A světě div se. nachlup přesně. Až mě mrazí, to porušit a tak na Silvestra radši nevybíhám...:)

Loni jsem si při novoročním výběhu na Karlštejn a zpět vyhodil malíček na právě ruce a odvážně jsem si napsal, že se ve mě rodí malé ultrátko,holátko, sice šedivé:), ale pískle. Musel jsem si to napsat, protože jsem to tak cítil, i když se mi tehdy po právu řada lidí smála nebo to brala jako určitou opovážlivost... Možná stejnou, jako na začátku, když tlusťoch začne běhat s vidinou maratónské distance. Velký cíl může pomoci překonávat i ohromné překážky.

Pokud po něčem silné toužíme, tak má cenu hodně bojovat, byť to může vypadat opovážlivě, naivně nebo i hloupě... Co na tom,co si myslí druzí, je to přece nás cíl.

A tak jsem si stanovil metu, kterou se bojím i jen vyslovit. Jsem tím doslova "těhotný", protože tou myšlenkou žiji (a budu žít) celých devět měsíců, za každé písmeno -- jeden měsíc. Protože první písmeno je velké, snažil jsem se v prosinci velkým úsilím a bojem proti svým obávám ho napsat co nejlépe a postupně k němu ve stejném duchu přidávat další..[Modři sice již vědí, ale já se to fakt ještě bojím napsat:)]

Sebral jsem odvahu a nadšení a jsem zaregistrován, a co víc. V mailu mám, že registrace byla přijata ve 12:14:21... Taková radost. Průměr první půlky zepředu 13, pozadu stejně... čertovský tucet.., nebo jak by řekl správně Machy -- bude to taková sakrální záležitost. To proto, že během té akce asi mnohokráte řeknu slovo sakra nebo i o hodně horší:).

Držte mi palce, věřit se má zásadně v nemožnosti.

Běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)

PS. Pokud i Vy (určitě) máte nějaký svůj tajný cíl a metu, tak zkuste taky odhodit zábrany a jít do toho. Doba je nám nakloněna, 13 je přeci jen čertovský tucet, a to by v tom byl čert, že... :)... abychom si to nezkusili. Tak jen do toho!

PPS. Pokud jste to ještě neuhodli, dodávám další kabalistické signály. V podstatě je to 12 na druhou. Slovo začíná na 12 písmeno abecedy a s číslovkou má přesně 12 písmen. Sakra! .. Vždyť to říkám ďábelská i sakrální záležitost.. vše v jednom.