pátek 30. září 2011

Běhání prosté, běhání s dopomocí a běhání s odporem:)

Já ve svém pobíhání rozlišují tři typy běhání -- Běhání prosté, běhání s dopomocí a běhání s odporem -- samozřejmě moje prosté/kochací běhání je naprostý základ všeho, jenže pod tlakem okolností se mohou typy snadno změnit a na to si musím dávat fakt bacha.:)

Například, běžím si takhle v pondělí domů z práce, krásné odpoledne, první dva km tak lehce přes semafory, kochám se na náplavkách líbajícími dvojicemi, nasávám tu atmosféru řeky, směsi pachů a sleduji slunce odrážející se v drobných vlnách "Veliké řeky", jak by řekl Eduard Štorch.. Prostě děsná pohoda, průměrka tak kolem 6+min/km, jenom jsem se s nikým neobjímal, jinak naprostá turistika:).

V tom mi zazvoní mobil a moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko mě informuje, že nečekaně dorazili řemeslníci ještě něco dodělat a proč jsem jí to neřekl? Marně se snažím vysvětlit, že mi měli zavolat, než přijedou a domluvit se.. Nicméně mi bylo jasné, je na čase se urychleně přesunout k domovu, jinak bude průšvih.. A tak jako mávnutím proutku jsem se přepnul do jiného módu a upaluji domů ... no navzdory dost pomalému začátku jsem nakonec doma v novém traťovém rekordu do kopce s celkovou průměrkou přesně za 5min/km. :) Dobíhám akorát včas, když řemeslníci končí, abych stačil vše zkontrolovat a tak. Tak tohle je typické běhání s "dopomocí":)..

Naproti tomu běhání s odporem nemusí být nutně kvůli odporu k běhání na naší/vaší straně. Prostě se něco vyvrbí a člověk buď nemůže vůbec běhat, nebo jen málo/omezeně a to je vždy nebezpečné. Tedy aspoň u mě to pak vyvolává, tzv. velbloudí nebo-li dromedárský efekt:), tzn., že potom, když už "můžu" běhám určitým způsobem do "zásoby", tedy víc než bych měl.. Člověk si na to musí dávat pozor, ale i přes veškeré připomínky, rady, zkušenosti -- aspoň tedy já -- mám stejně tendenci zapomenout na všechno a jsem v té chvíli jako pes puštěný že řetězu:) ...Vybíhám vstříc novým cestám, obzorům, prostě se vyběhat, nechat to všechno za sebou, nabít si baterky s cílem si nenabít přitom ústa ani hubu:).

Zase typická ukázka z tohoto týdne .....v úterý jsem měl pracovní povinnosti až do noci (navíc naplánován volnější den), ve středu v rámci svátku rodinné návštěvy a oslavy, ve čtvrtek práce a návštěva/oslava s kamarády.. Ted si mě představte v pátek ráno... Lev v kleci, je proti tomu hodný morčátko..:) Vím o tom a tak, když běžím ráno do práce, tak si říkám a opakuji, klídek Honzo, pijánko, mazurka, pomaličku... první 3km se držím -- teda asi tak jako Deri na vodítku:) -- 5:30/km, pak si řeknu, no tělo už je prohřáté:), můžeš pomalu zrychlit, ale pomalu.... Abych to zkrátil, ve finále dobíhám do práce v novém traťovém rekordu, s celkovou průměrkou začínající 4..:).

V práci jsem vůbec neměl být (mám v pátek dovolenou) a tak plánuju, že už po 3 hodině vyrazím pozvolna k domovu, žádné honění, kochat se, a možná se maličko kouknout, jak to vypadá za Barandovskym mostem směrem od Prahy. Začínám zase semafory a pomalým během 6+min/km, s sebou "pro jistotu":) jen 1 litr vody a ledové kaštany:). Ale moje přecevzetí mi vydrželo jen asi ke Žlutým lázním..Ty mladé ženy/dívky na kolečkových bruslích všude kolem, to je vyloženě riziková zóna!!! Měly by tam být značky!! :)

Vzpamatoval jsem se až za Komořany, kdy se dívky naštěstí (na chvíli?) z trati vytratily, využívám toho a říkám si, otoč a zpomal:). Zpátky k mostu a hajdy domů. .Snažím se zase aspoň trochu kochat..

Po překročení mostu pak marně hledám vodu, takže piju až u studánky v horní části Prokopáku, dobíhám domů s téměř dalšími 28km, s průměrkou i tak pod 5:30/km, celkem dvoufázově to bylo na víc než na maratón.. Tak to jsou ta nebezpečenství, "běhu s odporem", stačilo málo a uhnal jsem se:)...

A co vy, dokážete to líp "ukočírovat"? Poraďte..:)

12:)

úterý 27. září 2011

Pes maker

Jak se teď snažím pravidelněji běhat se svým nejmenovaným spoluběžcem, tak často s sebou bereme na proběhnutí naší Deri. Deri, aneb Derivace je opravdu moje tečna [s vodítkem je ta iluze dokonalá], takže v matematickém slova smyslu dostává svému jménu:). Pobíhání s ní je asi
1) kombinace úprku (na začátku mám vždy problém, aby se neuškrtila:)],
2) lovení [ty kachničky v rybníkách a kolem Centrálního parku to je silné pokušení],
3) bránění svého pána [sice mi to dělá dobře, ale proč proboha skáče na hezké slečny, co nás zdraví?] a
4) pokusy o výcvik (z mě strany se zatím téměř míjejí účinkem).

Můj spoluběžec to minule komentoval, že místo toho, aby bylo na mě spolehnutí, že budu držet stále tempo, tak jsem pod vlivem svého psa a místo pacemakera aneb vodiče -- díky jejímu skákání a štěkání -- nejsem ani peacemaker tedy usmiřovatel, ale stal se že mě jednoduše pes-maker:). Člověk, jehož si vytvořil pes k obrazu svému..Prostě teriér je teriér:), ale zase se snažím, abych nebyl úplně ve vleku Deri a postupně dobývám ztracené "psovododské" pozice.

Ze soboty mám celkem tradiční spolkový zážitek. Díky pokusům o výcvik svého "musherskeho" psa (myslím, že Deri by místo mě utáhla s vodítkem i naložené saně:)] jsem i členem Kynologického spolku:) a i tam působím patřičné obveselení nebo i opovržení ostatních. Nácvik otoček se psem je vrcholem posledního tréningu. Vedoucí skupiny říká.. "A teď čelééém vzad". Velím: "Čeléééém vzad!" Ona volá: "Ne!!! Vy čelem vzad! Pes k noze!... Člověče, jak se to točíte? To, že to váš pes neumí mě vůbec nepřekvapuje, vždyť vy se neumíte ani otočit, vy toho psa úplně matete!:)... Copak jste nebyl na vojně?"... Ne nebyl, mě nechtěli, já mám modrou knížku na hlavu !.:)..:)

Ovšem Deri už běhá celkem slušně, těch 6+km zvládá ve velmi pěkném (průměrném) tempu, včetně všech možných činnosti vedle:). Občas je to ale pořádný kalup! Vidím, že na jaře spolu vyběhneme i mimo Centrální park a Prokopák bude rájem naší čuby Baskervilské:).

Pro obveselení přikládám video s Deri po doběhu. Pro dokreslení je jí 6 měsíců, v nožičkách má 6.5km, v průměrce asi 6:20/km, a to i včetně "lovu"... a stejně má super mety a rychlost při návratu...:)..


Ať se nám dobře -- samostatně i společně běhá...12:).

PS. K.G. mě poprosila, abych dal link a podpořil jejich akci Amazonko odvahu! Říkal jsem si, že třeba něco k tomu napíšu, ale nejsem ten pravý člověk, nenapadlo mě, jak o nich napsat, sám jsem jim dal hlasy, přišlo mi to super, hlasování končí za dva dny:)..

neděle 25. září 2011

Z rychlosti může človek i zblbnout:)

Po pravidelném běhání stejnou trasou do práce a z práce jsem si zase znova uvědomil, kdy a jak a proč jsem začal chtít běžet někam dál... Prostě mě zajímá, co je za tou odbočkou, kudy jsem běžel minule a co, kdybych zatočil jinak, není ta malá cestička do lesa nakonec lepší? A dá se běžet hezky podle vody? A po které straně líp? A tak to chci prozkoumat.. Samozřejmě, moji známí mi říkají, to se přeci dá jednoduše a bez námahy zjistit z google maps, uvidíš to letecky jako živý:), ale buď se v tom tolik nevyznám, nebo mi to připadá jako mrtvý:) a tak mám pocit, že je to potřeba proběhat na vlastní nohy:).

Ve čtvrtek jsem dostal navíc z osobního oddělení mail, že mám spoustu nevybrané dovolené a tak jsem si hned 1/2 dne v pátek vzal a vyrazil aspoň pár věci zjistit, co vlastně je tam za tou zatáčkou, kde už to neznám.. Tedy zatím:) neznám..

Cvičně jsem si naplánoval, že seběhnu údolím dolů a zatočím podle vody, jistě tam vede nějaká cyklostezka a uvidím, jestli je dostatečně daleko od Strakonické, poběžím po ní do Chuchle a pak nějak nahoru a pak se uvidí:)..

Sice v rámci přípravy na Stromovku jsem asi do 10-12km utíkal skoro jak mléko na plotně:), ale pak jsem si musel ještě dokoupit v krámu vodu a rázem můj utíkací den získal úplně nový rozměr... tedy pořád tam nějaká intenzita byla, to ne že ne:), ale už jsem i prohodil pár vět s domorodci, s cyklisty -- zejména při stoupání ke Slivenci jsem cyklistu svým veselým pozdravem a náznakem hovoru asi odradil natolik, že zastavil a začal raději spravovat kolo, či co..:).


Přitom asi nikde jsem nenašel tak různorodé lidí, jako na kolech. Od těch, co to berou velmi vážně a mají šílené vybavení, drahá kola a na nikoho ani pomalu nemávnou, až po ty strejdy a tety na starých rozdrcanych kostitřasech s taškami, co jedou domů nebo do hospody:)... Řada z nich odpoví na pozdrav, někdo ne [buď v té rychlosti nestačí, nebo prostě nesleduje lidí kolem, nebo je mu/ji to fu(c)k :)], občas někdo řekne něco i nepříjemného -- jako posledně jeden militantní na Barandovskem mostě.. "co se tady motáš debile?":). Ale mezi cyklisty mám pár dobrých známých, a tak vždycky, když na svých cestách narazím na překážku, tak myslím na ty kamarády cyklisty a snažím se ty velké spadlé větve, kmeny a překážky odstranit a uvolnit jim cestu.

Doufám, že je to vidět z fotek, běželo se mi hezky, i když to napojení na Prokopák/Ořech/Řeporyje musím ještě lépe prozkoumat. Když jsem se potom už zase přebíhal podél trati Prokopským údolím, tak jsem se na chvíli zasekl, protože tam bylo několik silných větví natažených přes cestu. Na několika místech, i za zatáčkou, až to vypadalo, jako by to tam někdo nastražil.

No zapomněl jsem na svoje časově úsilí a začal to odklízet. Když už jsem skoro končil a odhazoval poslední větve, fičel dolů kolem cyklista z kategorie arogantních.. Z dálky na mě volá "pozor" a "na stranu",.. apod:) a tak jsem mu vesele odpověděl, ať radši zpomalí, nebo si může rozbít ústa:) a že kdybych tušil, že pojede on, tak bych asi s tím uklízením cesty chvíli počkal:). Zajímavý je, že zpomalil, zastavil, ...slezl... a odhodil se mnou ten zbytek. Pak jsem vyrazil, on nasedl, za chvíli mě předjel a pozdravil, zamával.. Konec jako z pohádky, nebyl to arogantní pitomec, jen prostě z té rychlosti na chvili zblbnul, to se může stát skoro každému.:).

Nakonec to byl krásný cross-training a ve finále jsem i s těmi nákupy vody a s odklízením dřeva udržel v kopcovitém terénu průměrku 5:20/km (ten kopec z Chuchle do Slivence je pěkně malebný), krásných 27km a řada nových obzorů. Navíc už mám teoriii - těch velmi málo pitomých cyklistů, co občas potkám , prostě jezdí rychleji než by měli:), stačí jen trochu zpomalit a zase jsou to normální (příjemní) lidi...

A navíc už zase vím, kam příště! Příště asi zkusím druhou stranu řeky do Vraného!

Ať se nám hezky běhá tam i zpátky!

12:)

čtvrtek 22. září 2011

Alzhaimer, aneb zavěšený kafe

Nevím, jak to děláte vy, ale já i přes svoji velkou snahu:) vždycky něco provedu. Už bych se s tím měl smířit, není mi zkrátka dáno se zajímavým životním situacím vyhýbat. A to je dobře.:)

Lidé se různé spolčují, dříve bylo různých spolků jako máku, já se snažím nebýt nikde organizován, ale my "holky a kluci co spolu (i virtuálně) běháme se čas od času -- díky naším organizačně zdatným vedoucím -- sejdeme v restauračním zařízení, abychom při dodržování správného pitného režimu probrali, co nás trápí, těší, někteří na sebe prasknou zase nějakou šílenost, kterou by blog neunesl:), zkrátka pohoda.

[Doma jsem musel slíbit, že domů nepoběžím:), ale že pojedu hromadnou dopravou.. Bylo by to sice super, vzít si čelovku a ve tmě stoupat údolím domů.... Ale začínající brzká tma mi to brzo umožní i normálně..]

Včerejší schůzka se nesla v duchu silného tématu - byl den Alzhaimerovy choroby - jak příznačné, že? A tak jsme se hned častovali veselými historkami, co kde kdo zapomněl a já doma teď přezdívaný Alzhaimer:) jsem se cítil velmi dobře, no jako mezi svými:). Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko mi teď pořád říká, aha.. tys zase nechal mozek v práci, co? Jak běžíš domů do kopce, abys to měl lehčí :)... Dárek od Leony - tužtička, zápisníček a dvě tablety lecitinu na rozvoj mozkové činnosti - navodil u "bloggers" tu správnou atmosféru, ovšem podcenil jsem to, podcenil. Správně jsem si hned měl začít zapisovat a tablety lecitinu sníst raději všem okolo.

Schůzka byla fajn, seděl jsem u Leony, Martiny a kousek od Machyho a tak jsme stačili i něco probrat:).., při placení vzpomínám na všechno, co jsem měl, když váhám, kolik bylo piv, pro jistotu platím víc, ať po mně nejsou dluhy, že... Ale na kafe jsem úplně zapomněl!!! Kafe jsem tam nechal viset a platící Leona se mi nezapomněla ranním mailem správně vysmát. Den Alzhaimra se skutečně vydařil!

Mimochodem, v řadě restaurací v Paříži se dlouho používal termín zavěšený kafe. To někteří, když platí, tak často platí to "zavěšený" kafe, aby si tak někdo, kdo třeba nemá peníze nebo je zapomnětlivý :) nemusel kafe odepřít nebo se necítil trapně. Jak je vidět, Leona je pravá Francouzka!

A tak spolčení a zapomnětlivosti zdar, protože zapomnětlivost patří k běžcům..Vždyť ne nadarmo se říká, co není v hlavě, musí být v nohách!!!

Tak ať se nám vesele zapomíná a běhá!

12:)

sobota 17. září 2011

Poprvé 3x....:)


Poprvé 1x to bylo příjemné, ale dlouze očekávané, zato když jsem mohl poprvé 2x, tak jsem ucítil novou sílu a představil si nové obzory..a cítil se skvěle a a teď? Tak napůl:)... Trochu jako magor:), trochu jako průkopník, trochu jako závislák.. ale jak říká Limonádový Joe... Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina!

Samozřejmě, nemluvím tady o nějakých lascivních záležitostech, ale o běhání do práce a z práce.:)

Když jsem to běžel v před měsícem poprvé tam a zpátky, říkal jsem si skvělý dvoufázový trening:), 15 tam, 15 zpátky:), to je vlastně 30km jen tak... Když jsem to běžel v předminulém a minulém týdnu 2x, tak jsem si říkal, no to je super, 60km úplně "zadarmo" a teď jsem se dostal na řádově asi ideální stav 3xtam a zpět. Jako Hobit v pohádce, jako můj zrcadlový čas:), tam a zase zpět a přitom je jen tak mimochodem 90km naběháno. Tedy ono určitě nejde ani tak o km, ale znamená to, že jsem našel 8 hodin na běhání.... a díky ušetřenému času v městské dopravě jsem vlastně polovinu, tedy 4h vlastně opravdu na to běhání uspořil.

Když se nad tím tak zamýšlím, tak jsem vlastně "urval" víc jak jednu směnu jen sám pro sebe. Protože když běžím, běžím většinou sám, je to chvíle, kterou mám sám pro sebe, je to taková zavřená kancelář, kam nikdo neleze, tajné místo, kde mě nikdo nenajde, kde si mohu přemýšlet o čem chci a odpočinout si od všeho a všech, abych se zase mohl na všechno a všechny těšit:)..

Dřív jsem přemýšlel jestli je lepší PŘED nebo PO (=před práci nebo po práci) a teď najednou zjišťuji, že by 3x týdně šlo obojí. Nastartovat den s endorfiny a ukončit jej s tím, že všechno šílené, špatné, deprimující a sílu beroucí.. prostě poztrácím po cestě domů:)...

Je to první týden, brzo na to, abych dělal nějaké závěry, nevýhodou je, že musím opravdu přemýšlet o logistice, plánovat skoro víc než čínská plánovací komise:), ale myslím, tedy cítím, že to stojí za to. Odměnou je krásně proběhaný (přitom rodinně nesobecky:) to upozorňuju) čas, čistá hlava, sem tam nějaký nápad a pocity k nezaplacení.

Navíc v pátek zpáteční cesta byl boj, tedy práce s myslí:).. únava, navíc mi chyběha voda, naštěstí jsem na nábřeží zahnal myšlenky, že bych jel zbaběle tramvají a metrem, seběhl jsem k loděnici, dal si "teplý" ledový čaj a sušenku a pokračoval do kopce do Stodůlek. Takže zocelen:). Ve středu jsem měl skvělý zážitek. Plný síly dupu nahoru do kopce ulicí K Nové vsi a předbíhám dvojici na kolech, kterou už jsem v minulých dnech různě míjel a předbíhal. Vyzývám cyklistu, ať do toho šlápne, že dáme spolu ten kopeček ve velkém stylu:)... Říká, člověče, vy jste plný energie, takové teplo... Povídám vždyť jo, běžím z práce natěšený domů... A on to skvěle zabil a povídá.. "Koukám, že jste toho v práci zase tolik nepolámal, co?"... :) :)..

Snad mi to nadšení i plánování vydrží. Plánování (nejen běžeckému) zdar!

12:)

středa 14. září 2011

Běžec jako postava z počítačové hry aneb Machy je Holy Paladin!


asi je to tím zářím, stejně tak jako loni, při cestách v metru místo líčení prázdninových zážitků slýchám velmi zapálené hovory mládežníků o počítačových hrách, ve kterých silné dominuje WoW (World of Warcraft), nazývané lidové wowko:).

A protože je toho tolik a protože i nejmenovaný spoluběžec:) mě o této hře neustále poučoval, tak najednou vidím neuvěřitelně souvislosti mezi světem běžců a pobíhačů a hráčů...

V mé představě je "běžec-hobík" určitě postava, která není zákeřná (ne jako třeba vrah "roguna", která bojuje zákeřné zezadu dýkami, často neviditelná). Není to postava, která jde do všeho hlava-nehlava (jako různí bojovníci "wariors"), není to hrdina, který na sebe váže pozornost a furt potřebuje léčit (jako třeba damage-dealers), hobík nepoužívá moc žádné lektvary a kouzla jako různí "mágové" a čarodějové.

V mé představě je běžec-pobíhač:), pravý holy paladin, což je postava, která není negativní, většinou stojí na straně světla, vydrží neuvěřitelnej "damage" (zničující zásahy), jeho armor (tedy útočné síly) sice nestojí za moc, ale má spoustu "manny" (energie) a je schopna se o ní podělit. Často může být i ranhojičem ("healer"), dokáže se vydat na výpravu i sám ("dungeon" je vlastně variantou běžecké turistiky), ovšem nezříká se společnosti:).

Nevím, jaká je příčinná souvislost, jestli z lidí, kteří běhají se časem stávají víc "holy paladinové" nebo jestli si tyto postavy vybírají běh jako svoji aktivitu:)? Věřil jsem, že díky běhu se snad trochu stáváme lepšími, ovšem dnešní mail od Richarda-Machyho mi vyrazil dech. Zmínil jsem se totiž na jeho blogu u super popisu jeho Valašské cesty "tam-šíleně daleko":), že jsem uvažoval o tom, že bych si někdy zkusil zaběhnout z Prahy na rodnou Vysočinu. A on mi dnes napsal a nabídl pomoc, že by jel se mnou na kole a dělal servis. Dovolim si citovat: "Hodně toho uvezu a něco vydržím: nejdu zabít horkem, nejdu zabít mrazem, nejdu zabít vejcem :)" Jednak je to neuvěřitelný, skvělý, milý a jednak to naprosto rozvrátilo moji teorii o vlivu běhu na lidskou laskavost!!!! :)

Machy je totiž nejsvatější že všech holy paladinů, co znám, člověk, který dělá spoluběžce nevidomému kamarádovi, známá opora týmu "radost až na kost":), člověk, který patrně přivedl k otužování a "ponorům" davy lidí... Prostě houbelec běh. Někteří se takoví jednoduše narodili! Tedy doufám, že jich není až tak moc - Vinnetou, Old Shatterhand, Mirek Dušín, Machy, pár těch svatých.. :)

A tak díky Richarde, určitě toho využiju, budu pilně pobíhat, abych si splnil malý sen, že si z Prahy prostě doběhnu na Vysočinu. V mezičase budu pilně pobíhat, abych se nějak postupně a přirozeně stal "lepším", protože ta mrcha, je pořád ve mně, ale i tak se mám rád!! :)

Ať už jsme nebo nejsme lepšími, běhat stojí za to, ne? Ať máme rádi i tu mrchu v nás:). A díky Machy!

12:)



neděle 11. září 2011

Poslední pokušení

Před noční 10 jsem vnitřně velmi bojoval, jestli běžet nebo neběžet, jestli (vůbec) závodit. Nakonec dosažený čas 42:24, vzhledem k tomu, že byl skoro o dvě minuty horší než loni, na první pohled nesvědčí vůbec o mém úsilí, tedy mentální síle:).

Už odpoledne jsem cítil nějakou silnou nervozitu, i časté návštěvy WC tomu naznačovaly:), že to bude "boj". Ale stal jsem večer na startu, plný síly, vědom si toho, že se nemám vůbec na co vymlouvat, běhal jsem běhal, sice jsem rychlost vůbec netrénoval, ale nic mě nebolelo, nebyl jsem nemocen, perfektní počasí, co si přát víc, že?:)

Měl jsem skvělou startovní pozici, hodně v předu a vypadal jsem rozhodnuty se s nástrahami tmy popřát jak jen půjde. Jenže se mi hned po vyběhnutí zdálo, že to nejde tak lehce, přeci jen rychlost a závod je něco, co není úplně "na pohodu" a tam se člověk asi musí víc "zapřít", vím, že loni mě to málem zlomilo, odradilo od běhání závodů, byť byl z toho osobák [který jak je zřejmě bez velkého úsilí nepřekonam a kdoví jestli i tak:)]. Prostě po km jsem nějak blbě šlápnul, narazil do jednoho z kuželů (teda vůbec nic se mi nestalo), ale hlava tak nějak říkala, zástav, mohl bys klidně předstírat, že té to bolí, vždyť je to skoro zázrak, že se nic nestalo, taková slupka.. Najednou jsem na 10k běhu uvažoval o DNF (!), prostě, že bych to zabalil, protože mi to "nejde"?

A opravdu prvních 5km jsem se šíleně trápil, všichni mě předbíhali:), ještě jednou jsem při drobnější kolizi musel zahánět myšlenku na ukončení závodu, krize hlavy jaxvinja:). Ale pak to přišlo. Pak jsem si najednou uvědomil tu malichernost těch protestů svoji hlavy [ona i hlava má svou hlavu, že:)] a rozhodl jsem se, že závod dokončím, jak to nejlíp půjde. Začal jsem běžet, nejdřív, jako kdybych běžel rychlejší maratón, chytil jsem dech, pak jsem zrychlil a přestal jsem to řešit a najednou už jsme byli blízko cíle. Sice bylo jasné, že to 40 minut zdaleka nebude, ale za to úsilí, za ten boj mi běžecký bůh nadělil krásný a symbolicky čas.

42:24.

Stejný tam jako nazpátek. Abych si uvědomil, že někdy je potřeba se dostat tam i zpátky, že závod je jako zrcadlo a boj, který při něm prožívám, ať s časem nebo s myslí je potřebný a cenný.

A tak nejenom, že tu Stromovku poběžím, poběžím ji že všech sil!

Tak ať ty svoje (vnitřní) závody zvládneme a vyhrajeme. 12:)

úterý 6. září 2011

Díky Nike, aneb, když cíl není cílem

Koukal jsem na bjěhej a vidím, že ani tam ještě emoce po Nike Run neopadly:), dokonce i diskuse na téma smazaných negativních příspěvku je stále živá, zkrátka pořád se něco děje:). I moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko to komentovala slovy, že aspoň chápu, proč ona nechce "masové" běhy.

Ale já se přiznám bez mučení, mně se to moc líbilo. Běžel jsem s nejmenovaným spoluběžcem [o kterém se nesmím ani slovem zmínit:)] a jako správný domestik jsem s sebou měl svůj skvělý batůžek s termoskou s pitím, s věcmi na převlečení a dalšími drobnostmi, kromě karimatky a stanu, snad všechno:), ale určitě právě proto jsme si to děsně užili. Navíc závod/cíl byl, tak jak to má být nikoliv cílem, ale cestou. Protože díky "přípravě" na tuto akci jsme většinu léta spolu různé pobíhali. A to bylo na tom všem to úplně nejlepší. Díky Nike!!!


Prožívám teď takovou malou "závodní" krizi, i když je to vůbec krize? :) Cesty po Prokopském a přilehlých údolích, i jen tak do práce jsou fakt krásné, že se nemůžu donutit běhat podle trenýrkového plánu. Na km neběhám zase tak málo, mezi 80-95km týdně, ale netuším, jak moc se to kloubí s moji přípravou na maratón ve Stromovce a s tím, že bych měl zkusit v sobotu na noční 10k si trochu víc zazavodit, ale ten "závodník" ve mně se zase ztratil.:) [On tedy po pravdě nikdy pořádně neexistoval]. Prostě najednou je všechno mimo prostor a čas, já se občas vynořím z té "pavučiny" časoprostoru a v té chvíli jsem rád, že běžím, prostě jen tak pro radost a ne pro nějaký závod. Je mi to blízké, pobíhat z místa na místo, ráno, v poledne, večer, pro sebe, pro radost, jen tak...

No o to bude to těžší závodit, ale věřím, že se vypnu a poběžím co to půjde. Navíc ve Stromovce bychom měli běžet s Milanem K., měla by tam být řada známých a tak se těším, nejen, že to poběžím, ale že si se všemi budu různě povídat:). A protože Milan běhá rychle, tak bych mohl toho závoďáka v sobě trochu obelstít, protože by místo něj by závod po boku rychlého kamaráda vlastně běžela ta ukecaná ženská:).

Tak závodění/nezávoděni zdar! 12:)