neděle 27. listopadu 2011

Listopad? Reflexní vestu s sebou:)

Po velmi vydařeném Mikulášském večírku (díky Leono!) jsem měl na pátek naplánovanou dovolenou. I jsem si říkal, že pokud počasí dovolí, zkusím třeba i na Karlštejn, ale mlha seděla na okolní krajině načechraná jak peřina na posteli u mojí babičky. Čekal jsem až do 8h a pak jsem se rozhodl, že nejsem sebevrah [kus cesty vede tu a tam po okresní silnici a ani s reflexní vestou a blikačkou na batohu jsem nechtěl riskovat:)] a tak jsem vyrazil neznámými cestičkami v okolí Prokopáku vzhůru bloudícímu dobrodružství. Nejlépe se bloudí za humny, že?:)

Teda pako jsem a asi zůstanu:). Ze začátku jsem byl takový "nervózní", že mi to moc neběží (mlha, cesty osmekané), dokonce jsem byl nervní z toho, že bloudím a běhám zbytečně nahoru dolů (pak mi GPS v telefonu skoro nic neměří)... Naštěstí mi to brzo došlo. Co blbneš? Přeci je jedno, kolik jsi běžel, kolik ti ukazuje GPS.... vždyť bloudíš často a bloudíš rád:)! ...Navíc -- "běží se hezky" :)...


A tak jsem pojal páteční dopoledne jako trailovy výlet do okolí Prokopského údolí. Teda, když jsem vylezl v Řeporyjích, uvědomil jsem si na ovzduší tu relativitu. Téměř na vesnici, ale Barandovský most byl proti tomu parková zóna:(! No potřeboval jsem přeběhnout na druhou stranu a tak jsem se přes Řeporyje vydal co nejrychleji. Abych to nějak mentálně vydržel, začal jsem koukat po komínech, kdo to vlastně způsobuje.. Koukám -- jeden vypadal, že topí nejen na plasty, ale obcas přidá i kousek pneumatiky, pak jsem našel dalšího, ten snad přidal i gauč, ovšem můj favorit?... Tam snad přiložili i dědu!:)

Naštěstí jsem brzo vyběhnul do kopečka a nechal Řeporyje pod sebou pevně rozhodnutý se dneska zdravému vesnickému vzduchu zdaleka vyhnout:)... zamířil jsem do dalšího údolí, ke Kalinovu mlýnu, těsně před Dubčí jsem to stočil k Cikánce, podle potoka, kolem bývalých trampských osad, kolem Slivence nahoru a údolím zpět.

Jak jsem minul Řeporyje, tak mě to začalo fest bavit, jenže tady se ukázala zase moje "připravenost":) na cestovní turistiku. Vzal jsem si sice s sebou Bouřliváka [můj běžecký batůžek], jenže jsem si nevzal žádný peníze a jen 0.4 litru čaje v termosce, nic k jídlu. Teda, nakonec jsem zjistil, že jsem s sebou celou dobu vláčel dva malého kousky čokolády (Mikuláše a medaily) že čtvrtečního večírku. [to jen pro dokreslení mojí popletenosti]. Děsně jsem se bavil, když jsem si představoval, že jsem takhle mohl vyběhnout na Karlštejn potom žebrat při zpátční cestě vodu:)...Ale aspoň to bude zajímavý cvičení -- a řekl jsem si, že s čajem budu šetřit, kdoví, jak dlouho budu bloudit...

Jak si tak v klidu bloudím v pomalu se zvedající mlze, najednou slyším psa a vidím dvě postavy v zeleným suknu. Hned jsem se vyděsil. Šmankote, (ožralí) myslivci! Vždyť já úplně zapomněl, že je podzim a oni chodí střílet na všechno co se hejbe.. Asi jsou kolem všude, teď jsem zaostřil a uviděl dalšího na blízkém posedu. Co dělat? Proběhnout potichu nebo dělat kravál? Srabácky jsem ten kritický úsek proběhl určitě ve svém traťovém rekordu, při jakémkoliv podezření z přítomnosti myslivců jsem volal "Pozor - běží člověk"! :) :).

Jak jsem se dostal na širou pláň a přeběhl po mostu silnici a zamířil do "rodného" údolí, tak mi spadl šutrák že srdce:). Zastavil se, napil čaje a uznal, že těch šoků bylo na dnešek už dost a zamířil domů s 28km, ale pozor, ještě mi skoro 1/2 termosky čaje zbylo. Jen nevím, jestli je to moje zásluha, nebo těch myslivců:)... 28km na 2dcl vody? Dobrýýý:)..

Heslo měsíce: Pozor na nimrody! Příště beru reflexní vestu i do údolí, kdo ví, kam třeba zabloudím. Ať se nám pořád hezky běhá.. 12:)

úterý 22. listopadu 2011

Běží se hezky....

V posledních dnech -- jako asi tradičně na počátku treningové sezóny nebo na jakémkoliv počátku? -- se moje jednotlivé zážitky, dojmy, pocity drobí do malých střípků mozaiky, takže člověk má strach, že je ztracený, protože nevidí ani kousek celkového obrázku. Pokud je navíc venku mlha a tma, tak potom na nás může snadněji padnout nějaká ta malá depka, nebo i krizička:). Prostě přes jednotlivé stromy nevidíme celý les, nevidíme, že se nám vlastně všechno daří a že ta drobná zaváhání a pochyby k tomu všemu patří ... no asi jako "mladí k socialismu":)

Před pár dny měla MF Dnes hezký článek o tom, jak si jsou pes a jeho pan fyzicky podobní, musím dodat, že se tomu tak děje i na té "mentální"úrovni. Jak jsem tady psal o svých elektrikářských "úspěších", tak se zadařilo i u Derivace. V neděli dopoledne, když jsem vešel do naší "mužské"místnosti, najednou rána, vylítly pojistky a já si říkám, hergot, tak to vyhořelé zářivkové světlo asi nebyla výrobní chyba, ale signál pro něco horšího. Jdu nahodit hlavní vypínač, vrátím se a ... světla svítí!!! Ovšem Derivace si v mezičase přestěhovala svůj polštářek od topení na opačnou stranu místnosti!:) Letmý pohled na nakousany drát od prodluzovačky to vysvětlil a mě přesvědčil, že je z ní stejný elektrikář, jako jsem já! I to srdce má naštěstí také tak dobré :) :)

Ještě jednou díky všem za podporu a maily/komentáře, zdárně jsem absolvoval třídenní očistu, mezi námi, nic na tom není, není to žádná zásluha, jen spíš takové drobné připomenutí, že i (moje téměř vrozená) žravost se dá relativně úspěšně kontrolovat:). Návraty k běhacímu rytmu pokračují...jak jinak než pozvolně, ovšem i tak s potřebným úsilím. Občas je to téměř jako zen-budhismus, nebo jako pravý kaizen, kdy se člověk snaží neustále překonávat sám sebe v těch drobných maličkostech. :)

V neděli jsem naštěstí už se střídavými spoluběžci vyběhl na něco malinko delšího (14k) a v pondělí jsem vyrazil do práce s tím, že poběžím nejlépe i nazpátek. Protože vím, že pravděpodobnost zádrhelů se blíží v takových situacích k jedné, raději jsem neponechal nic náhodě a nevzal si s sebou bundu na cestu zpět. Tím pádem jsem vybíhal poněkud nejistě za tmy (s čelovkou na čepici) z práce kolem 5h. Ty pohledy na ulici stály za to:)... Vidí staršího týpka, s čepici a s čelovkou (zatím vypnutou) a s batohem na zádech, jak utíká centrem Prahy k vodě... Představuji si, že je to pro ně podobné, jako vidět Šemíka, jak s Horymírem pádí směrem k Neumětelům.:) Tak to mě obzvlášť potěšilo, potom, když jsem přeskákal most a vydal se temným údolím a parkem vzhůru, tak ten pocit byl ještě mocnější.

Ale jak ráno tak i večer při cestě nazpátek jsem měl takové malé okamžiky, kdy se mi buď nechtělo nebo jsem měl pocit, že to nejde.. A to je nejvyšší čas nasadit moji nejsilnější mantru:). Abych si uvědomil, že je opravdu vše v pořádku, tak si říkám, co blbneš...vždyť.. "Běží se hezky..":).. A je to fakt, opravdu se běží hezky..:)

Ať se nám hezky běhá! 12:)

čtvrtek 17. listopadu 2011

Signály, které potěší, aneb návrat ztraceného


Tak v pondělí, když jsem váhal mám-nemám-mám běžet do práce [mrzlo, námraza, vše se smekalo, asi i smog], málem jsem se začínal bát té 15km distance (!) :) a to definitivně rozhodlo. Žádné další odkládání, není čas čekat -- ani na lepší počasí ani náladu -- je potřeba s tím něco udělat hned:)... A tak jsem vyběhl. U mě existuje takový pomyslný mezník -- když podběhnu pod Jeremiášovou ulicí a spustím se do Prokopského údolí. Je to něco jako bludný kámen v pohádkách. Já na tomto místě naopak svoji cestu najdu a pochyby definitivně ztratím :).

Zase paráda - vlastně všechno kolem mi říkalo, jak je dobře, že jsem se vrátil, jak je dobře, že právě teď tady běžím. Starší paní v ulici K Nové vsi mě poznala a říkala, to ještě běháte? Já myslela, že už jste toho na zimu nechal:)... Pozdravy od dělníků dole v Hlubočepech dávají tušit, že se ztracený syn vrátil! A to je moc dobře..:)

No jo. Ale v úterý se mě zase různé zmocňují pochyby. Všichni melou o smogu a tak přemýšlím, jestli já ve středu vůbec poběžím a jak se postavím k tomu smogovému nadělení? Co jiného podniknout? V tom (jako už tradičně) mi přijde nádherný číselný pošťouchnutí. V rámci uzavírání jedné bankovní operace mi přišel šek z 11/1/11 na 0.07 $. Jako James Bond jsem se k tomu postavil čelem:). Rozhodl jsem se, že je akorát tak čas v tom "znečištění" na pravou silnou očistnou podzimní kůru:). Nedá se nic dělat, je potřeba, jak říkají zkušení, se "drobet" pročistit a hned jsem se připravil na třídenní (hladovou) kůru.

A tak kupředu levá, zpátky ni krok.:) Ve středu teda pokračuju v nalajnovaných cestách do práce, říkám si smog určitě trochu ustoupil (cha-cha), musím tomu "čištění" pomoci i během.. To byste neuvěřili - jak tak probíhám Myslikovou ulici narazím na S0cketku, která jde do práce! Svět je malý a o náhody tu není nouze:).

Jinak hladovění je a bylo celkem pikantní. Například ve středu jsem se musel účastnit jedné opulentní večeře. Představte si, že se všichni kolem cpou vybranými lahůdkami a já popíjím mátový čaj (aspoň, že z čerstvých lístku máty)...:). Je zajímavý, jak lidi zjistí, že z nějakého (=blbého) důvodu pár dní hodláte nejíst, tak si myslí, že jste určitě členem nějaké šíleně sekty, v lepším případě, že jste zblbli, případně, že brzo zkolabujete:).

Samozřejmě opak je pravdou. I když:)... Ve čtvrtek (tedy druhý den) jsem usilovně dodělával resty doma a musel jsem se přitom pustit do drobet komplikovanější opravy elektriky s výměnou el. rozvodu a zářivky. Když jsem poprvé dostal ránu a vyhodil všechny pojistky včetně hlavního jističe, tak jsem slyšel komentáře, že je to určitě z "hladu":)... Ovšem když jsem v závěru dostal ránu znova, tentokráte se 220V proběhlo přes holou levou ruku do právě ruky, tak se mi definitivně rozsvítilo. Není to z hladu! Je to proto, že jsem stále stejný Janek:). A to je dobře, aspoň mě to potěšilo. Navíc jsem experimentálně zjistil, že mám srdce naprosto v pořádku:).

Teď možná to hladovění vnímám přes takový opar vůně dobrého jídla:), ale přesto už vím... Plánované hladovění není vůbec blbost a určitě do toho po Novém roce a na jaře půjdu zas. Nejenom ta očista, ale ten dobrý pocit za to určitě stojí.

Ať zvládneme co nejlíp ten smog! 12:)

pátek 11. listopadu 2011

Boj s časem:)



Tak jsem si ve Phili pěkně maloval (nohama), že sice ve středu po příletu budu mít šílenej den, hned do práce, ale ve čtvrtek, hned ve čtvrtek zase vyběhnu. Jenže jsem ten kouzelný okamžik propásl, tedy problbnul s Derivací [stále hárá, stále hárá:)] a radováním se se svými blízkými a v pátek i když nádherný datum 11.11 (v 11.11 hodin) přímo svádí k nějakému veselému zápisu, tak to míjím. Nestíhám, což samo o sobě naznačuje rozměr nestíhání u člověka posedlého čísly:).

Boj s časem, si běžci většinou představují jako úsilí o co nejlepší čas. U mé maličkosti je to úsilí o "čas".:) Sice vím, že dělám téměř nemožné:) a že zázraky nejdou dělat každý den. Ale.. Není právě tohle to úsilí, které -- jak se hloupé domnívám -- mě posiluje? Věřím, že určitě. A jako právo a zákon jsou definované tím, jak je kdo porušuje, tak i víra (ať už je jakákoliv) je posilována něčím jako zázrak. A tak i když dneska budu až do 10hodin v práci a zítra od časného rána jedu zas a v neděli do odpoledne, tak věřím na zázrak. Věřím, že buď ještě dneska večer nebo zítra nad ránem se obléknu, vezmu čelovku a vyrazím ven.

Proč? Prostě jen tak. Nebo možná proto, abych sám sebe přesvědčil, že jsem připraven (zase) bojovat. O ten radostný pocit z pobíhání, dlouhých tratí a skvělého bloudění:)... Jen mi je asi souzeno být na většinu běžeckého úsilí sám, ale nevadí, vždycky tomu tak bylo.:)

Plánoval jsem, že se na 16-17.11 uvidím se spoustou lidí na FL 22, ale nebudu moci. Sice v tu dobu skončí šílenosti v práci, ale chci a potřebují být doma, kde mě všichni potřebují a kde já všechny potřebuju ještě víc:). Takže pokusy o cvičné treningové uběhnutí nějaké delší vzdálenosti ve FL berou za své, stejně tak pokec s kdekým:), ale to je život.:)

Zase budu moci začít běhat do práce a z práce [už se nemůžu dočkat!] a navíc mám ještě jeden trumf v rukávu, jak na radost... Říkám si, což takhle si někdy po ránu brzo vstát a vyrazit na Karlštejn? Podzimní krajinou, mlhou a tmou ke strážci pokladu země české? Čelovku a reflexní vestu s sebou ...:)

Ať se nám vesele bojuje, protože běhání za to stojí!!

12:)

PS. Konečně nad ránem se spustil háčkovací server a tak je můj výkřik česky:), navíc můžu si říci, ano drobné zázraky se dějí a pochopitelně jsme včera v noci s Deri uběhli 2km (lenoch lína) a já si 8 přidal. Pocit k nezaplacení. Odborník by řekl ... závislák..:)

úterý 8. listopadu 2011

A bagel without Phili is just plain silly

Dovolím si použít asi nejznámější reklamu na filadefský krémový sýr ke komentování mého zdejšího pobytu. Ano, být zde a neběžet po schodech muzea, neběžet přes little Italy, případně neběžet v přístavu, to může jen naprostý hlupák nebo ignorant:). Přeci, když je příležitost udělalat si velkou tadost, tak si člověk musí udělat velkou radost, že? Cokoliv jiného by byla nejen blbost, ale i určitý prohřesek nebo dokonce i hřích, který by se jistě dočkal brzo trestu:).
Od mé poslední zdejší návštevy uplynul nějaký čas a povinnosti mě na chvíli zase zavály sem... Možna právě proto, abych si znova uvědomil, co je důležité a abych se znova vrátil k dělání si radosti. Říkám si to pořád furt, ale stejně člověk občas zblbne a neuvědomí si, ze největší zapomětlivost je, když se přestaneme radovat ze života a vážit si toho co máme.

Hned v neděli jsem po ránu vyběhnul směrem k řece, směrem k muzeu a dál podle řeky -- to se dá běžet až do Valley Forge (cca 13 mil?), ale místo klidného rána a relativně poklidného běhání byla celá oblast obležená lidmi. Probíhal zde totiž běh/pochod "race for hope" a tak jsem se po našem zapojil. Akorát jsem přiběhl, když mne minulo čelo závodu a tak jsem nezávahal ani chvilku a běžel v protisměru, tleskal a povzbuzoval probíhající běžce dokud pole nezhoustlo a neproměnilo se na prosté pěšáky. Bylo zajímavé sledovat místní, neznají to a běžící z toho měli radost, slyšel jsem, jak jeden z nich říkal něco jako ... to je super, příště to uděláme taky!!! :)
Pak jsem zatočil zase zpátky k řece a pokračoval směrem ven z města. Je dobré býti cizincem, člověk má výhodu, že může být divnej, provokativní a nikdo se nad tím zase tolik nezastavuje, protože jste holt cizák:). I nekomunikativní zdejší domorodci se sluchátky na uších se dávájí s vámi do řeči, protože jste něco jako Krokodýl Dundee v New Yorku, evidentní ufoun:), zdravíte neznámé lidi kolem a to ve velkém městě není úplně normální.

Super bylo, jak jsem dostal jednoho chlápka v mém věku, který se při mém pozdravu zarazil a ptal se, odkud se známe:)... Povídám, vím já?:) U nás je zvykem se mezi bězci zdravit... A tak jsem se ho hned zeptal, jestli běžím dobře na Rocky mountains, což ho evidentně dostalo [je vidět, že takhle laciný vtípek nezná, nesleduje Big Bang Theory], říkal, to je snad v jiným státě ne? Nemůže být, říkám mu, Rocky byl z Philadelphie, tak to musí být někde kolem:) a on se začal smát jak splašená koza, povídal, to je dobrý, to musím říci doma ženě!

Další dny jsem si vyběhl v klidu a v ranní intimitě schody z východní strany, stejně jako Rocky a skákal tam na vrcholu. Pocit k nezaplacení. Myslím, že si to budu užívat v duchu ještě hodně dlouho.

Trať podle řeky sice nese hrdé přízvisko "river trail", ovšem do trailu to má asi tak daleko jako Plzeňská Viktorka do Barcelony.. Je to normální asfaltka podle řeky.:) A tak jsem se na ní většinou vykašlal a běžel hodně těsně podle řeky. Jeden chlápek mi povídá, že je lepší běžet po chodníku, podle řeky je to plné špíny od kachen... Tak mu říkám, že mi to nevadí, že mám boty:) a jestli někdy zkusil běžet jen tak po trávníku podle řeky. Proč prý, když je tam asfaltka:). Ale pak najednou zatočil k řece a šel si to "zkusit" a pak na mě mával jako na spiklence:)...
To zdejší pobíhání bylo celkově velmi inspirativní. Jednou jsem četl, že když je člověk unaven, tak dává poslední silu do všeho co dělá a nemůže se z ničeho radovat. Jako plavec, který plave daleko v hlubokém moři, už nemá sílu na to, aby mával na projíždějící lodě:(. Třeba já poznám, když je skutečně "zle":), že si přestavám dělat svoje legrácky, že přestávam pošťuchovat lidi kolem.. prostě, že ten čertik ve mně strachy zaleze a není mi chvíli veselo. Ale není ta kauzalita obráceně? Protože jsem přestal dělat svoje pitominky a přestal se radovat z blbostí, tak mi začne být ouvej?
Končím zdejší pobyt a těším se domů... Zase jsem začal běhat (15+16+ 19) ale hlavně cítím, že se mi zase vrátila radost.. Starostí, práce a povinností je pořád hafo, ale dobrá zpráva je, že jsem se nezapomněl radovat!:)

Ať se nám hezky běhá, nové sezóně vstříc. 12:)
PS. Je to sice osobní, ale musím si to sem dát. Při dnešním ranním běhu jsem skálal jako divý nahoře, až mě uviděla jedna dívčina na kole. Řekla, že je jí moc sympatický, když se muži nestydí vyjádřit city a že ona taky je velký fanda Rockyho a jestli nechci vyfotit s tim vycházejícím sluncem za zády? Jsou otázky, na které se nedá odpovědět jinak než YES, YES, YES!!!

pátek 4. listopadu 2011

Začátky jsou těžký:)...


Hezké na začátcích je to, že po každé začínají něco nového, i když se člověk chová pořád trochu stejně. Po maratónu ve Stromovce jsem potřeboval na pár dní vypnout, dodělat resty a těšit se na novou běžeckou sezónu. Jak hezky napsala Leona, maratón a kolotoč kolem (rodina, práce, povinnosti) donutí většinu z nás si sáhnout na dno sil a občas i hlouběji:). Výsledek se většinou dostaví ve formě "ozdravné" choroby. Prostě tělo onemocní, aby nám dalo najevo, že je potřeba odpočívat:).

Tak nějak to probíhalo i u mě, jen s tím rozdílem, že těch povinností a restů bylo tolik, že jsem si vlastně ani neodpočinul, jen jsem různě při nemoci pracoval:(, tím pádem se žádné uzdravování nekonalo, až moje nejmilejší, jasné slunéčko rozhodla a nasadila mi antibiotika. A na moje chabé pokusy, že bych to třeba mohl zkusit jít rozběhat se podívala tak, že jsem na tu "myšlenku" hned zapomněl:).

Jenže.. V úterý večer jsem dobral atb, pořád jsem kašlal a k tomu se přidala taková protivná usazující se rýma a tak jsem ve středu vzal (na tajňačku) jen boty, jinak nic běžeckého, Deri a šel se večer tajně aspoň na 3-4km se proběhnout, zkusit to. Abych to neměl úplně jednoduché, Deri, moje tečna, začala poprvé hárat a prožívá to "fest":). Kdo z vás má fenu asi tuší, že v určitých dnech je delší pobyt s fenkou venku něco mezi úprkem a řešením složitých problémů -- jak se vyhnout v dálce neznámému pejskaři, u těch známějších honem lovit v paměti, jestli mají fenu nebo psa.. Prostě dobrodružství..:)

A tak si běžím pomalu večerním parkem s Deri na vodítku, rozhlížím se kolem v šeru jako ostříž, usilovně naslouchám zvukům - no jako lovec. Ne, že bych to pojmul úplně hned jako mamutí lov, ale je v tom určitá symbolika, začít novou sezónu s pocitem lovce a na tajno:).

Pro lepší pochopení dodávám, že jsem si vzal starý venkovní kabát, který mi byl volnější i když jsem měl přes 100 kg... Jak tak běžím kolem rybníka, stávám se nechtěně středem zájmu skupinky lidí, evidentně dobře živených, průměrka řekl bych převyšující moji předem zmíněnou váhu v roce 2009:)... A slyším.. "Hele táto, podívej, takovej hřmotnej bytelnej chlápek a zkouší běhat. Měl bys to taky zkusit!"... "Depak, mámo, poslouchej, že sípá! Toho určitě klepne!" :)... "Ten to kolečko nedoběhne!".. A tak když jsem to kolečko s Deri doběhl a běžel jsem na to větší ke kostelu tak je doháním znova.. Tehdy mě ten jeden chlápek začal povzbuzovat slovy "Chce to vydržet! Začátky jsou těžký!!!":)... Bylo to milý a já jsem nechtěl kazit tu veselou večerní atmosféru, abych mu řekl, že i nemocen bych to tady oběhl ještě moooc krát..:)

A tak jsem kývl a dodal, že začátky jsou sice možná těžký, ale moc krásný!!!

Tak ať se nám hezky zase začíná!!! 12:)

PS. Zatím dobrý, ve čtvrtek opatrně 12, dneska nestíhám ani zítra, kdy se přesunuju do Phili, ale boty a věci beru s sebou!!