sobota 29. ledna 2011

Běhání a úsilí starších hobíků: Patetické nebo pathetic? :)

Jak se říká, když dva dělají totéž, není to totéž, když dva říkají "totéž" není to totéž:). Prostě se mi líbí to hraní se slovíčky, která jsou stejná, přestože znějí mezinárodně, mají v každé zemí výrazně jiný, často i úplně opačný význam.

Zatímco v češtině patetický je primárně citově nadnesený, vyjadřující patos, vznešené úsilí, tak anglická významová synonyma charakterizují spíše něco, co bychom v češtině zahrnuli pod slova zoufalý, žalostný či trapný:).

Napadlo mě to právě u toho běhu a úsilí nás starších pobíhačů, které někdo vidí heroicky, jiný trapně a v podstatě obojí je správné:). Mě k tomu vedl hezký komentář Radka, který mi minule říkal, že se musí vždy pousmát nad myšlenkou, že někdo kope jámu velkou tak aby do ní mohl spadnout mamut :). Ta vizualizace je neuvěřitelná. Mě ten pocit a myšlenka kopání jámy na mamuta zase připadá taková hezká - dětská až naivní, plně postihující (asi nejen) moje úsilí o další ultra.

Zážitky z tohoto týdne to jenom potvrzují, kdy po ránu bojuji s časem a tmou, vybíhám na osmekanych cestách v prokopáku, či ještě lépe, když polykám km na běhátku ve fitku. Úplně symbolické to bylo ve středu, kdy mi hned na začátku upadl ručník a celou dobu mi v tom horku tekl pot do oči, pod brýle, nepříjemně stékal po nose .. a k tomu se pojí to moje úsilí - neslézt, vydržet to nepohodlí a drobné nepříjemnosti. Asi to v mé hlavě plně symbolizuje boj a přípravu na mamuta. Přesně, jak jsem to řekl před tím. Je to hrdinské, dětinské, heroické a směšné, ode všeho trochu, či nehodící se škrtněte... Na to myslím v těch bojových chvílích, když se mi nechce, když to nejde, když není dostatek času..

Protože, když se pokouším o další významný posun, překonávám hranice zejména ve své hlavě, i když ty nohy a tělo také chtějí svoje:). Už jsem si několikrát vyslechl, že běhání starších pánů je typickým příznakem (prý pozitivně zvládnuté) krize středního věku :). Utíkání před stářím a smrtí, jak to podobně ze svých příhod a rozhovorů popisují kamarádi? Ale proč ne..:)

Z tohoto důvodu si sem dávám další vhodný a oblíbený citát z "Born to run", který si asi pověsím nad stůl.

"You don't stop running because you get old, you get old because you stop running!!!"

Tedy "Nepřestáváš běhat, protože jsi starý.. Jsi starý, protože jsi přestal běhat!"

Tak do toho, podle tohoto hesla se budu snažit běhat, jak to půjde. A co vy, co vaše hesla do dalších dní?

12:)

PS. Týden 94km, v sobotu jsem "uběhl" 6.000km od mého začátku v lednu 2009. Hodně symbolické...:)

úterý 25. ledna 2011

Jak jsem držel den svého guru


Původně jsem si naplánoval v rámci plánů do nového roku (nechci používat slovo přecevzetí, to je takové zprofanované slovo a snadno vyšumí), zkrátka naplánoval jsem si, že by bylo dobře 1x za 14 dní držet hladovku, abych se, jak o tom všichni píší a básní:) "vyčistil", případně i nastartoval ty "životadárné" procesy:). Jogíni to většinou nazývají den guru (a ti pilnější to drží každý týden).

Ono to čištění organismu bude asi silné šokové, neboť Pulec se málem otrávil mrkví, když se čistila:), Socketka píše také dramatické poznámky... No a já když zkoušel před 14dny tu jednodenní čisticí hladovku, tak jsem ve finále "ochořel" teplůtkou a kašlíčkem a ztratil cca 50km ve 4 tréninkových dnech:). Abych tomu zase nekřivdil, něco na mě lezlo a i když jsem si ten večer ze zoufalství nacpal do obličeje celý kastrol teplé hovězí polévky, tak mi to stejně nepomohlo.

A tak jsem k začátku týdne pohlížel se smíšenými pocity. Říkal jsem si - přeci to nevzdám, jeden den nejíst nic není, ale zase na druhé straně ty chorůbky z minula mě drobet zneklidňovaly, k tomu ty historky o otravě zeleninou a zdravými produkty:)... Proto jsem se rozhodl nijak neimprovizovat a raději nejíst vůbec nic, pít vodu a čaj. Ve finále se to ukázalo jako dobrá strategie.

Musím ale přiznat dvě věci. Za prvé, jsem si uvědomil, jak přeneseně trpím "orální fixaci":), tedy jakmile je kolem nějaký problém, nebo nad něčím přemýšlím, hned bych si nacpal jídlo do obličeje:) a za druhé, jak je naše okolí poťouchlé až zlomyslné. V práci, když jsem odmítl jít na oběd, tak by mě hned pozvali...Syn když zjistil, že zase skládám "bobříka" hladu, tak hned přede mnou chystal opulentní večeři, málem jídlo i připálil, jak se snažil aby intenzívně vonělo, atd.:)

Připomnělo mi to mládí na vysoké škole, kdy jsem uprostřed zkouškového přestal kouřit. Lidi, kteří by mi v životě nedali cigaretu a různě žebrali, najednou - jakmile zjistili, že jsem se rozhodl přestat kouřit -, sami nabízeli cigarety.:) Jjo, lidi jsou v jádru děsně poťouchlí. Ale vydržel jsem a snad za 14 dní to bude stará vesta.

Jak říká můj oblíbený Steve McQueen "So far, so good", zatím je to dobrý,.. jak si to tak říkal ten chlápek, co padal z mrakodrapu. Minulý týden se zadarilo postupovat podle plánu, teď se zima ale vrátila celkem v plné síle, po ránu běhat a stíhat při tom ještě kontroly stavby a následný přesun do práce je docela náročné jak časově tak organizačně, ale zatím je to dobrý.

Teď budu mít zase pár dní NATO, abych něco naběhal a hlavně si odpočinul a vyčistil se od toho čistění organismu:).

A co vy? Taky čistíte? Tak opatrně a hlavně se z toho nepotento :) 12

sobota 22. ledna 2011

Nebojuj, zapomínej a užívej si to!

Jjo, ulovit mamuta nebylo nikdy lehké:). Sice mi Bubo po mém středečním "split-training", kdy jsem dvoufázově (přeci jen člověk musí chodit do práce) dal 26km, napsal, že mamuta ulovím a nebude potřeba ani kopat žádnou jámu:)... Nicméně moje km-fobie mi ale říká, že musím mít dostatečně naběháno a být si jistý, věřit si (je to přeci jen hlavně v hlavě).. A tak se postupně snažím budovat a posilovat ten základ běžecké pyramidy, jak o ní všichni znalci a odborníci tolik hovoří a my lamy o nich tak rády posloucháme..

Asi jsem zde řekl, že mám trenýrkový kalendář od Miloše, ale zase jsem musel drobet víc improvizovat:).

1) Miloš mi totiž opět v kalendáři ztratil jeden týden:). No prostě při změně kalendáře/roku má jeden týden dvojí čísla a opět jsme to nezvládli:) a tak vlastně ve skutečnosti mám o týden méně na přípravu a musím se ze "3.týdne", který teď běhám se vtipně přesunout na 5.týden. Ono se samozřejmě srovná, je to lepší usadit hned na začátku, než to zjistit a dolaďovat až ke konci treningového období.

2) Pohledem do loňského kalendáře jsem zjistil, že jsem loni běhal o pár km víc:), takže jsem to vyřešil po svém. Snažím se na jeden den v týdnu dát dvě fáze - ráno a večer tréning, abych jednak nahnal km a jednak získal pocit, že "to" v pohodě zvládnu. Postupně se to snad daří a při tom všem si to snad ještě užívám:). Plus občas přidám pár km, jistota je jistota:).

Při tom mém pobíhání se teď nechávám silně motivovat "povinnou" četbou, pro jistotu si sem dám pravidelně nějaký oblíbený citát z "Born to run".

Tenhle proslov "Bílého koně" se teď stává mým zaklínadlem:

Lekce č.1: Nebojuj s cestou. Pokud je členitá a ty máš volbu mezi jedním či dvěma kroky mezi kamením, raději udělej tři.

Lekce č.2: Snaž se běhat jednoduše(pomalu), lehce, bezproblémově a rychle. Tedy běhej jednoduše/pomalu, pak pracuj na lehkosti. Běž nenuceně a snadno, jakoby houby záleželo na tom, jak ten kopec je strmý nebo jak ta cesta je dlouhá. Pak to trénuj tak dlouho, že zapomeneš na to, že je to tréning, až to bude hladké, bezproblémové. O to poslední se nemusíš starat, jakmile dosáhneš těchto tři vlastnosti, tvůj běh bude i rychlý.:)

A tak jsem podle toho začal kopat jámu na mamuta...

Dneska jsem ve fitku při 30km na běhátku měl takovou menší "morálně-volní" krizi, kdy při druhém tričku (tedy u cca 20km) :) jsem si říkal, hergot, vždyť jsem to loni touhle dobou běhal asi lehčeji, nebo to mám v hlavě nějak pomotané? :) Navíc z běhátka se dá kdykoliv slézt, o to je to těžší. V tom jsem si vzpomněl na výše uvedenou "lekci č.2"... Běž nenuceně a lehce, jako by houby záleželo, jak daleko poběžíš.. A najednou to šlo... Najednou přeskočilo nějaké kolečko a zase jsem běžel 5km/min lehce, jak to šlo. Tak to má být a bude brzo i " líp" - 32, 35, 40, 45, pak odpočinek na Kbelské a zpět k 45 a dál...

Prostě budu trénovat tu lekci 2.. A s lehkostí zapomínat, jak je ta cesta dlouhá. A pak to trénovat tak dlouho, ..., až to bude hladké, bezproblémové.

Zatím, 12:)

PS. Týden 90km.

středa 19. ledna 2011

Bože, jsem duší žena, ale ten chlap je v té hlavě sakra taky:) !



Několikrát jsem si tady zmiňoval ženský rozměr běhání, psal o různých pohledech na běhání a pobíhání, tak jak je vidí různí kamarádi/kamarádky a spřátelené blogy a postupně jsem docházel k poznání, že jsem "duši" žena:). Náhodou jsem narazil na internetu na několik průzkumu motivace ženského a mužského běhání a je mi to naprosto jasné, fakt mám (aspoň částečně) ženský pohled (aspoň na běhání), protože podle výzkumů výrazně ženy (ne muži) mluví při běhání o pocitech a ze závodu si nepamatují ani tak svoje časy, ale jak se při to a po tom cítily, co prožívaly a jsou schopné o tom povídat pořád dokola:).

Taky u mě vítězí výrazně pocity a zážitky nad časem, cíleně si dělám radost, děsně fandím různým aktivitám, jako je pětka s *, což je "závod", co chystají holky. Takže jsem asi běžecký hermafrodit a lama k tomu:)! To jsem zjistil zase u ultráka na bězecké škole. Celkově se dá říci, že ten chlap ve mně mě nutí myslet na čas a na úsilí, ale ta ženská stránka mé "duše" mi umožňuje se z toho silně radovat a mít z toho naprosto skvělý pocity!:)

Jako dneska ráno. Pod tlakem okolností a času jsem vyběhl brzo ráno za tmy a já "poetická duše" (rozuměj trouba) jsem nechal doma čelovku. Říkal jsem si, je to znamení, abych měl lepší konkakt s přírodou. Jjo, jenže jak při ránu přimrzlo, tak se zbytky zledovatělých cest šíleně klouzaly a já nějak po lepším "kontaktu" :) s přírodou už tolik netoužil. Nicméně, doběhl jsem v pořádku a večer jsem pod tlakem "mužského" elementu absolvoval druhou fázi ve fitku a zakončil všední den s hezkými 26km. Prostředek týdne už snad dává tušit, že to s tou přípravou na ultra myslím fakt vážně.

Kéž by to bylo v červnu jak za dávných časů - muž ve mně uloví mamuta a ta ženská ve mně to prožije, zavaří a bude se z toho radovat:). Doporučená četba pro další dny? "Born to run" a "Lovci mamutů".

Budeme si držet palce při našich cílech! Ať nám to hezky běhá. 12:)

sobota 15. ledna 2011

Zázrak? Ne tréning! :)

V týdnu jsem se bál přestat běhat. V pondělí jsem sice měl mít volno, ale pro jistotu jsem zašel na léčivých 12km, vypotit se a vyčistit tělo a mysl. V úterý středu a čtvrtek jsem běhal podle plánu, ale přeci jen jsem se necítil být 100% v pořádku a tak jsem pobíhal na pásu ve fitku. Když se mi v pondělí po druhé zasekl pas a já to zase úspěšně zvládl, říkal jsem si, seš dobrej.. Když se ještě ten den zasekl po třetí, už to bylo normální...:)

Připomnělo mi to takovej dětskej vtip, jak se děda marně snaží, aby vnuk řekl slovo zázrak. Říká mu, co to je, když bys spadl z vysokého stromu a nic by se ti nestalo? Dědo, to je klika. Tak se děda ptá, no a co kbybys spadl druhý den a ještě z většího stromu a zase by se ti nic nestalo? No to je velká klika. A co kbybys spadl i další den? Vnuk pohotově odpoví, jó, dědo, TO JE TRÉNINK! :)

Takže TRÉNINK! Jak s tou chorůbkou a i s tím zaseklým pásem je to už pro mě stará vesta:), už jsem si na zvykl, že se to může stát. Prostě tréning! Byl jsem na sebe pyšný a proto jsem se divil, že se na mě osazenstvo fitka ve čtvrtek koukalo tak nějak divně:). Teprve, když jsem odcházel, tak jsem zjistil, že jsem měl svoje běhací trenýrky naruby:)! Asi mě podvědomě inspirovala Socketka se svým během naruby. No co, stane se to i v lepších rodinách, aspoň, že se pobavili..

V sobotu jsem konečně vyběhl ven, chvílemi probleskovalo slunce, bylo nádherně a tak jsem v euforii a přesně podle "trenýrkáče" dal 26km a snad se konečně vracím zpět na potřebnou úroveň:). Když zítra vyběhnu (sice nevím, proč ne, ale nechci to zakřiklout), tak bych mohl zakončit týden s 85km a to už vypadá o hodně líp než minulý týden.

Jako bych začal konečně trénovat na ultra:).

Ať se daří! 12:)

PS. Týden 85km.

středa 12. ledna 2011

Silácké řeči, aneb řeči nejen z posilovny.

Co se mi líbí na životě je ten pravidelný koloběh. Člověk nemusí vědět, co je za měsíc, stačí koukat na titulní stránky magazínů a časopisu v metru a hned vím, že je leden. Všude diety, výzvy ke zdravému životnímu stylu, metro plně plakátů na fitness v Holmes Place... Když pak člověk vyrazí - jako já pod tlakem počasí a doléčení nemoci - do fitka, tak je tam lidí, jako když za komunistů přivezli nějaké nedostatkové zboží nebo kdyby tam něco dávali zadarmo. Naštěstí na běhátka zase takové fronty nebyly..:)

Letos, možná pod vlivem současného oteplení se některé průvodní jevy ukazují už dříve. Loni byla masivní vlna ideologických článku v únoru: jestli by se neměly zkrátit limity na PIM, či dělat na větších maratónech kvalifikační kola -- zkrátka aby se oddělilo zrno od plev. Letošní "otevírací" článek o tom, že by hobíci se neměli upínat k 1/2M nebo M se objevil už v první dekádě ledna! :) Doba je nesmírně dynamická :)!

Mám z toho takový smíšený pocity, na jednu stranu mě to vytočilo, na druhou mě to potěšilo:). Hlavně opakované úvahy o tom, jak někdo "potupně" uběhne maratón za víc jak 4 hodiny, že je to blbost, že by měl kratší vzdálenosti a až bude mít rychlost atd. Že vlastně ten 1/2M a M hobíka uspokojí, jak se tím vytahuje a jak je to špatně.

Ještě, že Duri, ani Miloš nepostupovali stejně striktně v mých běžeckých začátcích... Ta ideologie a neustále opakování všem začátečníkům, že je špatně mít velkej cíl, že je špatně chtít uběhnout delší vzdálenost i třeba ve "špatném" čase...

Ještě, že já tomu vůbec nerozumím, to bych asi vůbec neběhal.:) O to víc mě potěšilo, že jsem se do dvou let dostal na úrovně, které autor článku považuje za kvalifikační [jako cca 40min na 10km a 1:35 na 1/2M 3:30 na maratón]. Ještě že tak, že jsem jaksi dodatečně (z jejich pohledu) obhájil svoji drzost a hloupost jít na 1/2M a maratón vlastně v počátcích svého běhání.

Mezi náma, nerozumím tomu, ale pokud je cíl pro nás dostatečně velký, musíme o něj bojovat! Od toho je to cíl!!! Proto, pokud máte nějaký "taj.-dův." sen/cíl, tak do toho. Já jdu do toho taky po hlavě, jako kamikadze. Někdy se přistane na ústa nebo i na hubu:), ale i ty průšvihy a občasné zakolísání určitě stojí za to, stojí za náš cíl. Ať už lovíte jakoukoliv vzdálenost či pocit, vězte, že naše námaha a občasný boj k tomu patří a užívejme si to!!!

Samozřejmě taky můj cíl je tak velký, že se sem snad ani nevejde:), ale věřím, že moje vůle a pokora jsou větší, protože všechno je v hlavě. A tak jsem po sobotě a neděli, kdy jsem začal léčit svoje chorůbky během, pokračoval i v pondělí, úterý a dneska ve středu. A to tak zaníceně, že jsem i minul dříve plánovaný post na 11.1 v 11.11 :). Uvidíme, cítím, že zatím mi to pobíhání tradičně pomáhá a zážitků mám i z fitka celou řadu. A tak aspoň jeden...

Samozřejmě, na nové ledňáčky (nevím jak jinak říkat nové příchozím ve fitku) se ti stáří mazáci dívají s určitým despektem, jako by sami zapomněli, že i oni možná někdy byli ledňáčci:). Jeden z nich se mě těsně před tím, než jsem se rozběhl na pásu zeptal, jak dlouho budu běhat. Povídám, proč se ptá, vždyť vedle je ještě jeden volný a on na to, že by s přítelkyni chtěli spolu běžet a zkusit společný první km a že by teda počkali, až doběhnu. Povídám, že to by asi bylo na dýl a že je pustím a zatím vedle chvíli zavesluju, ale že bych si potom s dovolením po nich tedy na to jedno běhátko zase vlezl zpátky:). No maličko "švindlovali":), ale držel jsem jim palce a doufám, že budou běhat, i když ten jejich "stereo" běh mně drobet rozhodil plány, ale co by člověk neudělal pro kolegy běžce a pro rodinnou pohodu (na pásu), že:)... Potěšilo mě, že když jsem pak nastoupil a běžel, tak se u mě potom ten chlapík asi na mém 10km zastavil a říkal, že jsem hodnej, že by se evidentně načekali, nebo i nedočkali:). Že to u mě opravdu vypadá na dýl:)..

Jjo, nejen vypadá:). Ale musím teď naplánovat, když už budu mít možná někdy i delší běh ve fitku, tak abych ho běžel někdy ve všední den, řekněme od 8 do 12? Přehodit si práci..Tam bych ty maratóny viděl jako "živý":). Ale třeba to vůbec nebude nutný. Uzdravím se, teplo je, není co řešit:).

A tak cílům zdar! Chorobám a problémům zmar! 12:)

neděle 9. ledna 2011

Hlavně se s toho ... nepotento!!!!

Tak se stalo to, čeho jsem se bál... Škrábání v krku se změnilo v krkabol, chrapůtek se změnil nejen v bolest v krčku, ale skoro začínající kašlíček s rýmičkou :), prostě samé téměř smrtelné mužské chorůbky [doufám, že Peggy ocení ty zdrobnělinky!].

Jjo, nebyl jsem běhat ani v úterý, ani ve středu a nakonec jsem vynechal i čtvrtek a začal pomalu panikařit. Jednak se to vůbec nelepšilo, jednak jsem cítil, že to se mnou není úplně jednoduché lidsky - no co si budeme nalhávat, zavislák. A proto v sobotu jsem nejdřív vyrazil na stavbu a tam se synem odvážel že dvorka šíleně množství ledu a mokrého sněhu. To proto, aby tání zbytečně neproměnilo staveniště v jedno velké bahniště a aby zbytečně nešlo do stěn a do základu domku víc vody než je nezbytné nutné. Těch cca 30 koleček mě celkem pěkně nastartovalo:), že jsem se při návratu domů rozhodl, že se půjdu "lehce" do fitka rozhýbat, jen tak maličko na pas... Tak jsem si při té příležitosti (stejně jako dříve) vyslechl, že jestli mi radí ultrák, abych choroby léčil "vypocením" se na na běhátku, tak že je to pěkná blbost a že navíc, jakmile to se mnou "flákne", tak se Miloš stane za to odpovědným... slovy mé nejmilejší manželky, jasné slunéčko:) "Je bude muset místo mě živit" :).

I když mi to Miloš samozřejmě radil, zapřel jsem to stejně, jako Petr Ježíše, tentokráte však, abych ochránil ultráka od případné odpovědnosti:) a vyrazil. Na začátku to bylo takové všelijaké, jako každej chlápek jsem opatrnej a mám se rád:), tak jsem se pozoroval [což je asi to nejhorší]. Sice jsem se potil víc než jindy, ale jak rady zkušených říkaly, bylo to nad krkem a tak běh a zahřátí prý nejsou "škodlivé". No aspoň já jsem tomu uvěřil... Večer už mi bylo o řád líp. Tedy nevím, jestli proto, že jsem se pěkně vypotil ve fitku, nebo proto, že jsem si konečně po pár dnech zaběhal a dostal do těla chybějící endorfiny. To fakt nevím:), ale určitě mi bylo lip.

Stejně tak i dneska jsem vyrazil a zase dál v relativně poklidné tempu 5.30/km dalších 12 léčebných km. Tak si říkám, že k plnému uzdravení už mi tolik nechybí, zítra sice nemám jít běhat, ale přemýšlím (ne abych dohnal manko chybějících km), že si zase doběhnu se maličko vypotit. Týden končím s 24km, normálně bych řekl s hanebným součtem:), ale realisticky musím říci s krásným pocitem.

Jednak, že jsem dokázal jednoduše smáznout a odepsat 3 chybějící tréninky a jednak, že jsem dokázal (aspoň doufám, že další dny to potvrdí) uvážlivě nastoupit zpět. Není to jednoduché být zodpovědným otcem, živitelem a přitom běžeckým zavislákem, co si chce navíc chytit mammuta. Ale jako ve všem, tak ve všech aspektech mého života a snažení platí ono pravdivé..

"Hlavně se z toho ... nepotento"!

Doufám, že za týden jsem zpět v plně síle a kilometráži:).

Boji s chorobami zdar! 12:)

pondělí 3. ledna 2011

Jak jsem nezvládl čistící kůru, Sama Straku a bojovný začátek roku :)


No jak už to bývá, člověk, tedy i já prostá pobihaci lama jsme obyčejní, ovlivnitelní a (šíleně) chybující jedinci. Jako že se znám, stejně jsem to čekal, že s Novým rokem podlehnu rozměru přecevzetí a vnějších tlaků. Přesně tak se i stalo. Kamarád Vláďa, mě infiltroval, že by bylo dobře prodělat cílenou čisticí kůru, kdy se pije čistá voda a max. ovocné sťávy. Tak jsem si řekl, že hned v pondělí začnu!

Jenže po celodenním pracovním vypětí přicházím večer domů, všude vůně různých jídel:), děti se cpou, mě nějak "škrábe" v krku:). Uvědomuji si, že hovězí polévka bude zítra asi na vylití a probudí se ve mne starý šetrný sedlák a asi pod vlivem výchovy v dětství myslím na ty chudé děti z Laosu? a rázem to mění moje plány. Než bych nechal zkazit dobrou hovězí polévku a nepodpořil léčebně krk:), tak jsem šmahem porušil pondělní čisticí kůru, tedy aspoň, že jsem večer hned nezačal pít víno a tak:).

Má to samozřejmě hned další rozměr. Jak Miloš začal na BŠMŠ uveřejňovat první plán na Mammut ultra maratón pro začínající ultramaratonce (a lamy), tak se zvedla šílená diskuse, že ten kilometrový rozměr je velmi malý, jak Sam Straka vtipně podotkl kvůli 10 či co km se nemá cenu se ani oblékat:) a já jsem si ještě více upevnil svoji "kilometro-fobii" :). Tenhle termín jsem sám zavedl a hned ho vysvětlím. Stejně jako kamarád Machy, který trpí termo-fobií a bojí se, že když si pustí teplo k tělu, tak ho pak zima ve vodě pořádně skřísne, tak i já se bojím, že pokud nenaběhám pořádnější objemy, tak mě mammut silně stiskne taky:).

Tím spíš, když na mě někdo patrně plivnul v metru :( a mám chrapot, nedej bože, aby se to změnilo v kašlíček nebo rýmičku!!! V úterý jsem kvůli tomu nebyl běhat a všechno je vzhůru nohama!:) Zítra mám dopoledne celý den na mrazu venku jednání a pokud jej přečkám ve zdraví, půjdu si zaběhat, jinak se mnou nebude k vydržení!

Chtěl jsem upozornit na to, že četba poznámek a rad některých velkokapacitních běžců podle mého lamského názoru je pro nás hobíky a lamy často nebezpečnějsi než zápalky v rukou dětí! Chce to pozvolna a klid, říkám si... Pohodička..Vždyť je to je běh a to máme rádi, ne?

MSF! 12:)

sobota 1. ledna 2011

Jak jsem "modifikoval" svoje sliby



Často se říká, jak je konci roku a na Nový rok, tak prý po celý rok. Nevím, nevím, v tom případě mě čeká zajímavý rok, kdy budu mít hodně vroubků (=průšvihu) doma, ale všechno mi projde:) a kdy si (opět) budu užívat nezřízeně svých zážitků při pobíhání.. Ale postupně.

Loni jsem pod tlakem okolností všem svým blízkým "slíbil" že nepoběžím nic delšího než 50km, proto Brdská stezka byl vrchol moji běžecké sezóny, pro úplnost bych měl dodat, že jsem v noční části FL 21 uběhl sice 70km, ale ve Františkových lázních se to přeci nepočítá:). Na podzim jsem si už vážně pohrával s myšlenkou dát si dárek a uběhnout si tolik ceněný a uznávaný mammut ultramaraton (84km), taky jsem se domluvil s Milošem a můj běhací rád neboli trenýrkáč je k tomu nastaven.

Začínám tradičně postupně a opatrně (prosinec 271km), ale letmý pohled do meho trenýrkového plánu naznačuje, že do začátku června určitě přibude do zaznamníčku nějakých 1.500km a tak si říkám, nebudu se bát vlka ani mammuta nic a užiju si to.. Pořád se toho trochu bojím, mám před tím - aspoň doufám - potřebnou pokoru ale i určitou důvěru, takovou tu směs pocitů a při mém pobíhání je to znát.

Právě před Silvestrem Miloš na BŠMŠ začal psát trening právě na mammuta a tak jsem si řekl, je to znamení! Ještě před Silvestrem jsem se zaregistroval, hned zaplatil registraci a hned to na sebe prásknul doma:). Sice jsem čekal nějakou negativnější reakci, ale připadal jsem si jako věrolomný sňatkový podvodník, který každé na potkání slibuje manželství, aby to vzápětí porušil. Kdybych o sobě slyšel vyprávět, ani ruku bych si nepodal, věrolomník!:)

Ale bylo fakt dobře, že jsem to na sebe hned nabonzoval, emoce po nějaké době opadly:) a Silvestra už jsme trávili v rodinné pohodě, vše odpuštěno. Musel jsem ovšem slíbit, že poběžím opatrně, což je jednoduchý, to já přeci běžím vždycky:), i když někdy běžím nadoraz, tak stejně běžím opatrně, no ne?:)

Při novoročním pobíhání (musel jsem vyběhnou už za 11 minut 11, ale zase jsem se snažil, aby to bylo stylových 22km) jsem si to užíval. Obíhal jsem v Prokopáku skupinky procházejících se rodin, různě je děsil (jak jsem se za nima z nenadání objevil) a i jsem si zase uřízl ostudu:). Jak tak obíhám jednu skupinku, najednou vyjede že zatáčky auto a tak pro jistotu oběhnu do závěje. Jenže závěj má zamzlou ledovou krustu, zadrhne se mi v ní noha a já - jak jinak - letím po hlavě. Rybička, že by mi ji mohli fotbaloví brankáři závidět. Abych naznačil svoji skvělou:) formu, vyskočím a běžím dál, ale asi po 10 m další auto a situace, jak přes kopírák. Skupinka na mě nechápavě kouká, chlápek v mém věku to komentuje : "Koukám, vy si nedáte pokoj". Říkám, jjo, jak vidím závěj, hned skáču:).

Jinak letos žádný skvělý časy nečekám, ani neplánuju, 1/2M mám zařazenej v tréningu na Brdskou, týden před ním a týden po něm běžím tréningový maratón... Co si budem povídat 666 Kč za registraci PIMU, už samo o sobě naznačuje ďábelský rozměr, u mě to asi nebude v čase:).

Co vaše sliby/chyby? A co novoroční vyběhnutí? Vyšlo to? 12:)