pátek 30. července 2010

Nezapomínejme!!!

Ty zmatky posledních dní (týdnu) patrně vrcholí. Zítra ráno stehuju chalupu, kterou jsem nakonec prodal a koupil domek blíž; v těch posledních dnech/týdnech, kdy zarizuju spoustu věci najednou -- prostě musím různé přesouvat běhání, takže trenyrkovy plán, moje životní kotva:) moc není ukotvený. No posuďte sami, v pondělí a v pátek bych měl mít volno. Nicméně jsem běhal v pondělí, neběhal v úterý a ve středu, běhal ve čtvrtek a pátek, v pátek dokonce intervaly, které jsem měl běhat v úterý, ale velký Miloš:) říkal, že je to (u mě) jedno, tak mu věřím.

Zítra budu běhat krátký běh, kvůli stěhování a snad v neděli si dám delší proběhnutí. Takže nevím pořádně, co je za den, dřív jsem se mohl orientovat a teď vlastně nevím, ani co je za rok!!!

Vidíte fotku rychle zvěčnělou mým iPhonem, běžím a vidím (na vesnici upozornuju) houkající VB. Malém mě museli křísit:). Takže svět je malý a o náhody tu není nouze..

Při běhání na čas - 1km intervaly - jsem se "drobet" zděsil. Vždyť já běžím o kus pomaleji než mám předepsáno:), a fakt to nešlo moc zrychlit. A už jsem si říkal, to je krize, to je průšvih (!) :), ale pak jsem si naštěstí vzpomněl na svoje oblíbené věty že Saturnina (říká je doktor Vlach) a hned jsem se "srovnal" do normálu a do radostně polohy. Protože ty věty jsou taková dobrá mantra, dovolím si je sem vložit:

"Nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat že života. Když přijímají královské dary osudu s přesvědčením, že je to samozřejmé. Probudí-li se člověk ráno zdráv a svěží v čisté posteli s vědomím, že za chvíli dostane teplou snídani, je to pádný důvod k tomu, aby vstal a aby zazpíval píseň díků nebo napsal oslavnou báseň na krásu života.

Prožíváme-li delší dobu idylu, tvrdí doktor Vlach, přestaneme ji vnímat, a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála. A na to, že bylo konec konců v naší moci, aby jenom hřála."

A tak zítra po ránu, navzdory stěhování, chci brzo ráno vstát, zaběhnout si aspoň takovou ranní pohodovou hodinku, přestěhovat a pak ještě vynosit dvě narvaná auta k nám do bytu. Říkal jsem, že nám už 4 týdny opravují výtah? To bude výzva! Takový malý Alpy v Praze..

Držte mi palce!
PS. Dostehovano (tedy z 99.5%) jest. Nakonec tech pater se zbytky (co zamirily domu) nebylo zase tolik.. 40? I kdyz plne nalozenych. Zitra snad delsi beh

sobota 24. července 2010

Nerozumím tomu...


Pořád se setkávám s tím, že relativně dost (aspoň na můj vkus) lidí kolem je cíleně negativních:) nebo lidí žijících permanetne v budoucnosti... Abych to vysvětlil na příkladech, třeba jeden můj kamarád, pořád dostává "facky od života", ale když to slyšíte, tak mně to přijde jako úplná lapálie, možná i něco, z čeho bych se já (=pošuk) i radoval a vykládal bych vám to jako povedenou historku, jak jsem se třeba super ztrapnil:). Nebo jiný známý, ten pořád tak nějak fňuká, že by mu člověk dál i korunu a přitom to, co říká, jsou vlastně dobře zprávy... Například, největší šok pro mě bylo, když mi vykládal (jako děsnou křivdu), že vůbec nestíhá a teď jako na potvoru mu přijali nějaký článek a on musí dělat revize, jaké to protivenství!:). Tak jsem mu říkal, že to chápu, že by bylo o hodně lepší, kdyby mu to zamítli..:)

Prostě řada lidí se tím životem tady protrpí, s tím se nedá nic dělat, jen možná organizované sebevraždy určitých sekt jsou pro ne světlem na konci tunelu.:)

Naprosto jiná kategorie, jsou ti, co žijí permanentně v budoucnosti. Prostě mají představu, že později něco bude lepší až něco jiného bude ještě lepší, teď to nestojí za nic. Typická konverzace jednoho z nich -- Tobě se to běhá, zhubnul jsi, to musí být pohoda. To já, až zhubnu, tak budu taky běhat!:) Připomíná mi to konverzaci mého syna (když mu byly asi 3-4 roky) a chtěl jsem ho naučit jezdit na kole. Odpovídal podobně - Až budu umět jezdit na kole, tak na něm budu jezdit. Ted to neumím a tak na něm jezdit nebudu!

No uznejte sami, to nemá chybu, na to se asi nedá nic říci.:) a přej ještě, abych jim poradil, jak na běhání. Na to zase já po pravdě musím říci, že tomu nerozumím. Tedy jednak nerozumím tomu jejich přístupu a navíc nejsem běžecký trenér, takže také běhu nerozumím. Ale musíme nutně rozumět tomu, co máme rádi? Rád pobíhám, o tom žádná:), ale abych předstíral, že tomu "rozumím"? Prostě mě to baví, přijde mi to jako super, jako svoboda v prášku... Prostě obleču boty a svý běžecký hábky a vše je hned, tak jak má být. [zavislak promluvil] Tak jim akorát říkám, zkus to a uvidíš, nic nelámej přes koleno, pomalu, postupně, aspoň u mě to tak fungovalo.. Ale většina z nich vlastně hledá nějaké univerzální řešení -- super boty, které budou běhat sami, oblek ve kterém sami od sebe zhubnou, ponožky, ve kterých jim nohy nebudou nic vážit, nápoje a doplňky, které zázrakem způsobí jejich proměnu v maratónské běžce:). To si myslím, je výzva pro Adidas, Nike a ostatní velké firmy...:)

Podobně, často slyším, že na aktivity, běhání (sport), je horko, zima, prší fouká.. Hned si vzpomenu na starý fousatý vtip, co jsou čtyři největší nepřátelé socialistického zemědělství? No přeci, jaro, léto, podzim a zima! Prostě pro někoho bude i kyselo moc kyselé a bramborák moc bramborovej:).

Proto jsou mi z těch různej sekt asi nejvíc sympatický budhisti. Tím, že se soustředí na současný okamžik - možná tím zaměřením na vlastní dech jsou blízký "nám" "duševním běžcům", nemá cenu se moc babrat v minulosti a těšit se tím, že se někdy později budu možná radovat z něčeho? To je lepší se radovat hned. Nebo ne?

Takže tradičně navzdory celkem fest zmatkům (dovolená, stěhování, práce), se snažím, jak to jde jít se proběhnout, udělat si radost, klidně si koupit nějakou blbost, připravit is nějaký keřík, nářadí.. Prostě cíleně si dělat radost, žít v přítomnosti, i když někdy je to taky náročné. Hlavně, nenechat se drtit lidmi okolo!!

Starosti a povinnosti ovšem i moji maličkost ve středu a čtvrtek donutily zrušit běhání a pobíhání (v pátek už jsem byl jako lev v kleci), takže ráno mezi deštěm aspoň rychlejších 6km, večer veslařský trenažér (7km) jistil uklidnění. V sobotu dopoledne jsem také nezaváhal a vyběhl a opět mezi větrem a kapkami deště dál svých 21km. Déšť mi často odřízl cestu po mých oblíbených cestičkách..PARÁDA!!! Zítra to vidím na běh i kdyby padaly trakaře.

A co vy a negativní lidí kolem? jak s tím bojujete?

sobota 17. července 2010

Tak nějak mezi


Když začne někdo jako já, což dle obecného měřítka, 47 = starší opotřebovanej strejda :), běhat, tak to je to prý něco mezi patetickým a zoufalým postojem. No určitě u mě je to mezi:). Nejsem ani v situaci, aby bylo potřeba mě litovat, ani obdivovat, jsem prostě "mezi", zkrátka taková "chytrá horákyně", a myslím, že není nad to..Být mezi extrémy a radovat se že svých "maxim", prožívat svoje pochyby, krízíčky a tak..
K těm extrémům patří i to počasí a tak jsem v rámci dovolené na Sicílii a zdejší (tradiční) vedra snáším relativně dobře s vidinou toho, jak se mi bude dobře a ještě lépe běhat až se vrátím z dovolené. Možná ten kousek toho odhodlání ve mě pořád je, zejména, když ráno v 6 vstávám a dokud je maličko min než 30C a vybíhám pro svoji pravidelnou dávku emocí a endorfinu:).
Samozřejmě i to zdejší pobíhání je nějak "mezi", potkávám běžce s nagelovanymi vlasy, kteří distingované pobíhají či provádějí jogging a přitom pozorují ženy, které kolem často pobíhají s větším zaujetím a úsilím, i když taky na nich je vidět, že vedle pohybu má pro ne běh i silnou společenskou stránku a vůbec nepodceňuji možnost seznámení v běhu. To by určitě zaujalo Peggy:). Ale vyskytli se i dva vyloženě zarputilí běžci, kteří běželi výrazně rychleji než moje maličkost, do tváře vepsanou bolest a utrpení.. No zase takovej magor nejsem, říkám si, i když kdoví. Běžím si svých 5:30-6.00/km v tom horku i tohle je výkon, tedy pro mě určitě:) a raduju se z rána, ze směsi pachů, které ke středomořskému přístavišti nepochybně patří, od vůně moře a ryb, až po silnou vůni jasmínů, oleandrů a bougainvilleí..
Přiletěli jsme v úterý navečer, když jsem ještě ráno chytré pobíhal v Prokopaku (pak jsme čekali asi 5 hodin na opožděně letadlo a ta pohoda nasátá ranním během se opravdu vyplatila). Snášel jsem statečně vtípky celé rodiny, jako, že jedeme na letiště včas, abychom stačili případně koupit chybějící letenky:), a co zase jsem nachystal. Ranní běhání i tady je takový nezbytný podpůrný prostředek ke šťastné rodinné dovolené, proto pro jistotu běhám každý den, i když v trenyrkovem plánu mám pondělí a pátek volno:).
Ani tady není o skvěle zážitky nouze a tak se aspoň o pár musím podělit. Hned ve středu mě řada zdejších běžců halasně zdravila a hlasitě se mnou konverzovala italsky, netušil jsem vůbec proč, až jsem po chvíli zjistil, že jejich místní běžecký "tragéd":) tým má naptosto stejný (brčálově zelený, Craft) tričko, jako teď mám já.. O to větší potěšení měli v dalších dnech, když zjistili, že jsem cizák.. No nádhera.. Další den jsem potkal takovou bílou kuličku, zavalitější osobu v bílém, kterou jsem viděl, jak se statečně snaží rychlou chůzi získávat tělesnou kondici. Z dálky si sám říkám, je to muž/žena, pak přiběhnu blíž a je vidět, že osoba má takovou běžeckou podprsenku, říkám si žena, dávám ji plus body, předbíhám, zdravíme se a vidím, že má vousy! Praktickej chlápek!!! Dávám mu další plus body. Po pár metrech zastavuju u pumpy s vodou v přístavu a trošku piju a omývám si obličej. Chlápek přichází a dává se se mnou do řeči. Američan. [bylo by laciné říkat takové ty fráze o tlustých amicich], je mi sympatickej svým úsilím. Chviličku se bavíme a on říká, že se mi to běhá, když jsem štíhlý chlapec, že on by taky chtěl běhat. Tak ho chci potěšit a říkám, že běháním jsem celkem jednoduše sundal 40 liber a on se tak zasnil a tím zasněným pohledem říká.. 40 liber? To je nádhera.. To by mi doktor zase dovolil zmrzlinu! :) :)
Mějte se fajn, jak u vás běhání a dovolená?

sobota 10. července 2010

Intimnosti běhání a intimnost běhu

Mnohokrát opakuju, že asi žijeme v paralelních vesmírech... Čtu spřátelené blogy a Peggy píše o svých chlapech, že s ní nechtějí běhat a pak ale přiznává, že vlastně o to ani zase pravidelně nestojí.. :).

Je to zajímavé, ani já se svojí nejmilejší, nejmoudřejší a nejkrásnejší manželkou, zřítelnicí svých očí ...jasném slunéčkem :), chodím běhat společně velmi velmi zřídka. Jen když jsme někde, kde se bojí a to jen kousek cesty:). Přemýšlel jsem, čím to je, není to ani tím, že běhá pomaleji, ale prostě faktem, že já považuju většinu svého běhání a pobíhání za něco celkem intimního. Na rozdíl od ostatních "žen" kolem, mně nevadí, jak při běhu vypadám, co mám na sobě, co vlasy, jestli funím nebo ne, jestli běžím pomaleji.. Prostě mě na běhání zaujala ta právě ta volnost a svoboda. Nikoho přitom nepotřebuju, obuju boty a běžím... Když jsem sám, tak jsou ty prožitky řádově jiné, příroda kolem, ptáci, slunce, mraky, mlhavá rána, vycházející slunce, déšť, prostě všechno je tady jen "pro mě", má to svůj intimní soukromý rozměr a sobecky se nemusím s nikým dělit, ten čas je jen můj...
Prostě, zařadil jsem se ve své klasifikaci mezi duševní běžce, každý kdo nějak běhá a pobíhá to může brát jinak, vím, že spousta lidí ráda běhá ve dvojicích, ve skupinách. Proč ne, jednou za čas, jako společenská událost, návštěva přibuzných a kamarádů. Ale řekněte, kdo by chtěl být většinu času na návštěvách? :)

Tento týden patřil mezi náročnější:), ovšem moje nejmilejší... jasné slunéčko by řekla, že je to posledních 20 let moje oblíbená fráze, kdy říkám, tento týden je takový naročnéjší, až šílený, příští týden to bude lepší.. Prý to jen dotazuje, že jsem šílený a nenapravitelný optimista.. No k věci, tedy k běhání, v tomto týdnu byly i dny kdy jsem vybíhal v 5:20, abych si uchránil běhání a dodržel trenýrkový plán, i dneska jsem na svůj delší běh (200min, což nakonec bylo 32km) vyběhl hned po 6 hodině.

Taková zajímavost, když jsem ve čtvrtek po ránu běhal intervaly na atletickém školním hřišti, už nebylo zamčeno. Že by změna? Ovšem tedy po méně než 5 hodinách spánku starý pes, jako já běhá intervaly? No ta Stromovka bude určitě velkolepá. Takové odhodlání v mém věku se snad vidí jen u Pavky Korčagina:), taky mi připadá, že při tom mém zarputilém pobíhání se kalí ocel a charaktery.. i když, upřímně při tom mém vtipkování a nevážném přístupu je to někdy jako spíš jako kalení vody:).

Mějte se fajn! A jak vy prožíváte běh? Je to u vás převážně intimní, soukromá "záležitost" nebo ne?

sobota 3. července 2010

Být "benchmarkem" :) !!!



Asi bych měl vysvětlit ten nehezký výraz, pro milovníky češtiny, "benchmark" je v českém ekvivalentu dle slovníku cizích slov "měřítko, stovnávácí test". Přesněji je to báze, vůči které se sleduje a porovnává výkonnost (nejčastěji výnosnost u akcií a finančních aktiv).

Proč to přání, proč máme být benchmarkem? Někteří, co jsem občas zabloudíte, mi píšete - ať e-maily nebo komentáře - a z vašich poznámek je často cítit nějaká vlastní nespokojenost, prostě pořád se nějak špatně srovnáváte nebo porovnáváte:)...

Někteří píšete, že běháte pomalu/málo/hůř, že jste tlustší/línější/neforemnější .. než byste chtěli být... A tak, i když jsem stále vděčná (a věčná) lama, musím vás ubezpečit, že na to jdete úplně špatně! Aspoň moje zkušenosti a zkušenosti lidí kolem hovoří jinak. Je potřeba se mít rád:) a pak se dají věci změnit. Ale hlavně, hlavně je potřeba se porovnávat jen sám(a) se sebou!!!

Jeden můj kamarád měl na to zlaté pravidlo, které bych nazval "být sám sobě benchmarkem". Například on říkal: "kdo pije víc než já je alkoholik:)" apod., [tedy, že on je na tom ještě tak-tak, tedy musí se hlídat, ale jinak vše OK:)], ... Prostě měřit a poměřovat se jen sám sebou. To je podle mě základ:)! Schválně to zkuste a uvidíte..

V posledních týdnech jsem snad jen díky tomu pořád úspěšně ráno vstával a pokračoval v běhání brzo po ránu, protože jsem si holt už nastavil tu svoji laťku výše a jsem to já a ne nikdo jiný s kým se poměřuju. A když už jsem to dokázal dříve, tak tak přeci dokážu i teď, ne?:)

Musím upřímně přiznat, celý týden pořád bojuju vnitřní boj s mým pobíháním na čas. Ten můj cíl na Stromovku je (pochopitelně z mého pohledu) naprosto velkolepý, ovšem je to "jen" čas.. Minulou neděli jsem se zúčastnil "poutního" maratónu v Chebu a docela mě to nalomilo. Znovu ty pochybnosti, jestli vlastně to pobíhání k nějakému času má vůbec smysl (ale to proberem někdy jindy). Co že mě to nalomilo?

No představte si nepředstavitelné. Nedělní mši, na kterou se schází věřící i nevěřící, mladí i staří, slavnostně i sportovně oblečení lidičkové. Biskup dokončí mši, sejme sutanu (pod ní má tepláky) a v čele spolu s malými dětmi a staršími obíhá kostel zevnitř a zvenčí (420m = centimaraton) a potom mladší farář ve sportovním se skupinou lidí pěšky a na kole vyrazí na maratón, směr Loreta, ..Sv.Anna. Chtěl jsem o tom psát víc, ale je to z mého pohledu naprosto nepopsatelné, neuchopitelné a samozřejmě super zážitek. V té naprosté pohodě jsem si aspoň musel dělat z místních maličko legraci, úplně jsem cítil, když jsme překročili hranice. Vzduch byl na německé straně nějak silnější, tráva zelenější, ..., kamínky v cestě měly jednotnou velikost:). No příští rok to musíte taky zkontrolovat..

Na závěr přidávám fotku s chebskými (tzv bonbónovka, neboli 3M): Maty + Milan + Moje maličkost.

Tak nezapomínat. Důležité je s čím se porovnávate! 12:)