sobota 27. února 2010

Škola smyku, království za posyp!

Tak nám konečně začalo tát paní Milerová:)! Ovšem díky tomu je to při ranním běhání nejen o ústa(o hubu), ale i o kostrč. Záleží na tom, jak kdo padá.
Ze své drobné zkušenosti mohu potvrdit, že králičí a srnčí bobky jsou naprosto skvělé, koňský trus nemá chybu:)... většinou a jaksi logicky se tento posyp vyskytuje na cestách v kopcích (kde je nejvíc potřeba), zřejmě odráží i "úsilí" jejich původního výrobce, který se dral do svahu..
Přírodní materiál jako jehličí, "nosáky" (tedy křídlaté dvojnažky, plody javorů) nebo piliny z nařezaných stromů mají nesporné ekologické přednosti...

Říkal jsem si, schválně, jak moc jsem vybíravej, co mi na cestě vadí (jako posyp) a všechno jsem v podstatě schválil. Až na psí hovínka.. Tedy až do středy večer, kdy jsem právě díky jim úspešně zabrdil pod hlubočepským kopcem. Tím padem jsem se v duchu psům omluvil a než ten efekt zabrzděného pádu vyprchá, tak asi nebudu tolik komentovat můj ranní slalom u metra:).

Ale asi i s tím táním zase přišla potřeba si fakt bránit svoje běhání. Sleduju to všude okolo, spřátelené blogy taky nestíhají, něco je ve vzduchu.. Navíc jak jsem běhal po nocích v tajícím sněhu (že by mi prostydly nohy v ledové vodě? Nebo zánět?), tak mě začala bolet šlapka pravé nohy a říkal jsem si, to mi ještě chybělo:(. Ve čtvrtek ráno jsem nemohl skoro chodit. Neštěstí! Co budu povídat.. Ale nakonec jsem se dobelhal do fitka (=jsem tedy závislák) a aspoň 40 minut vesloval. No ze začátku mě bolelo i to, ale nohu jsem promasíroval, už i chodit jsem mohl a tak jsem se těšil, že v pátek, jak mám odpočinkový den doléčím nohu.

Skutečně, nemá cenu nic lámat přes koleno, v sobotu jsem s Ďurim dal pohodových 20km na Ladronce, suché rovné cesty.. Noha ze začátku byla ještě citlivá, ale na konec i večer "úplně" OK!:) . Tak věřím, že v dalších týdnech, kdy moje km nebudou růst, ale spíš se stávat intenzivnější, jak prohlásil velký ultrák:), bude vše víc než v pořádku.

Co se vlastně tak šíleného děje kolem, že většina z nás nestíhá? Teď jsem si uvědomil že za poslední měsíc jsem málokdy šel spát před J.Bondem (tedy před 0:07) :) a vstávám relativně brzo.. a stejně nestíhám .. jestli my se nehoníme moc zbytečně a abychom nedopadli jako ten zajíc v pohádce „Jak ježek uhonil zajíce k smrti", [www.pohadky.org/index.php?co=pohadka&pohadka=516]. Prostě mazec! Nějak jsem se nad tím při běhu drobet zamyslel a zjistil jsem, že šíleně času poztrácím, musím s ním lépe hospodařit. To bude hlavní úkol do dalších dní! Připadám si jako anonymní alkoholik:), stejně jako oni přiznáním faktu, že jsou alkoholici, tak i ja tím že jsem problém pojmenoval, věřím, že se mi bude lépe "bojovat"..



Začlo tát a s tou změnou přírody kolem by stálo za to se zbavit zbytečného balastu, hlavně líp hospodařit s časem, víc si užívat jara! Vždyť jsem taky, jako správná lama, velký zahradník!

Ať se daří.. Jak vnímáte ty změny Vy?

sobota 20. února 2010

Osiřely pásy

Tak se to konečně stalo.:) Jak se mě Machy ptal, jestli už jsem náhodou nedoběhl na konec pásu... Tedy já jsem nedoběhl, ale pás přestal běhat. Teda ne, že bych ho uhnal, jak si někdo může zlomyslně myslet, prostě přestal běhat, začal stávkovat. Pozor! Navíc to nebyl ten "můj", ale sousední. Jediné možné vysvětlení je, že mu bylo líto, že na něm neběhám:).

V úterý hned po ránu, kdy jsem kvůli brzké práci spěchal do fitka na "rychlou" 14 a jsem zjistil dvě věci. Jednak se vyrojili noví lampasáci (tedy další lamy a lamičky na pásu, vítejte!) a jednak, že funguje jen jeden pásáček:(. Moje vrozená slušnost mi zavelela, když jsem viděl tu "frontu" a ty návaly natěšených nadšenců, že jsem odběhl rychle 3km (15min) a přesunul se na veslovátko. Naštěstí jsem odvesloval jen 6km a už se udělalo úplně volno (ale ty spory a boje mezi ostatními, to by stálo za filmový šot), zbytek zase v pohodě uběhl, ale rozhodnutí bylo jasné. Definitivně ven i kdyby čert na koze jezdil! Copak v týdnu, ale sobotní dlouhý, nejdelší běh mě drobet strašil, ale po dohodě s Voldemortem (ultra Milošem) bylo sobotní běhání stanoveno na 4 hodiny plus návrat:). Nemám řešit, jestli na tom marastu v kopcích prokopáku uběhnu 36-38 nebo víc. Ve fitku bych na pásu (je to lehčí ale větší pakárna) dal asi těch 45-47, co mám napsané v trenýrkovém plánu, ale nemám sílu to blokovat nebo furt v mezičasech veslovat:).

A tak alespoň pro mě osiřely pásy!:) Šel jsem do toho důsledně a tak jsem i ve čvrtek vyběhl později odpoledne, neznale si nevzal čelovku [pako jsem a pako zůstanu:)!!!] a tak jsem běžel skoro ve tmě. Ovšem noční závod s vlakem (stačím ještě i fotit!) byl zážitek. Jako v pohádce, kdy každý chvilku tahá pilku. Nejdřív to vypadalo, že mi to lokálka natře (byl jsem rád, že jsem se nepřerazil), ale potom zastávka Praha-Holyně naprosto zásadně zasáhla do našeho závodu a já se stal vítězem!:)

V týdnu mě velký Machy lákal na otužilecké ponory:), musel jsem mu vysvětlit, že já jedině plavu stylem paní starostová s hlavou nad vodou. Z dětství mám drobnější komplikace -- jak se mi dostane voda do uší, nebo při silných poklesech tlaku [cestování v letadle je na to skvělé:(] , ztrácím rovnováhu, je mi i špatně... něco mezi opilým námořníkem a dítětem, co spadne z kolotoče:). Teď po těch letech už s tím umím lépe žít, ale doteď si vzpomínám například na upřímně bezelstné otázky své dcery... Jeli jsme třeba v metru, zrovna jsem trpěl po neuvěřitelné změně počasí/tlaku (i přes velkou snahu jsem se drobně motal) a ona se nahlas zeptala: "Tatínku, tobě je zase špatně, viď? Budeš zvracet tady nebo až na další stanici?:)" No reakce lidí, nemusím nic říkat.. Otec opilec, chudák dítě...:) :)

Sobotní proběhnutí ovšem stálo za to... Rozhodl jsem se sice z rodinných důvodů [oběd je oběd:)], se vrátit zpět po 3 hodinách, ale večerní veslování to nahradí.. Sdílím ty pocity s Peggy, on poctivý běžecký tréning je náročný i časově a nějak to rozumně skloubit s prací a s osobním životem chce i určité umění, vynalézavost, plánování a v neposlední řadě i kompro-myš:).
Tady (jak je vidět ta rozšlapaná ledová tříšť na vrcholku obrázku), tady jsem zahučel hned na začátku po kotníky oběma nohama do ledové vody, asi abych měl už teď to otužilecké trénování..:)

Pořád zkouším, jak proběhnout spodem kolem lomu (ten vrchní oběh kolem kravských výběhů může nadchnout jen mě selského synka). Ale já na to přijdu, mám ještě jeden nápad..Dneska jsem zkoušel i lomem, ale není to nijak zvlášť dobré, i když obrázky ukazují zajímavé okolí..
No užil jsem si, paráááda.. běžel jsem i neznámými místy, kus po trati, hlubokým sněhem, sešup z kopce dolů v lomu byl obzvlašť vydařený:).. (po té koupeli na začátku už nebylo co řešit ani zachraňovat a pak nejsem žádná slečinka, jsem pravá lama..že?).


Je zajímavé, že i ze shora, i v zimě, není pohled na panorama paneláků na Velké Ohradě tak děsivý.. vše je spíš skryté a prokopák tak navozuje dojem, že jste na vesnici..

Poslední, taková milá příhoda.. U Holyně potkávám hezkou mladou ženu v modré bundě, která se na mě usmívá, zdraví mě.. No pochopitelně se taky usmívám a zdravím ji, a v okamžiku, kdy se míjíme, mi to dochází. Je to ta moje známá:), jak jsem jí o adventu padl k nohám, zrovínka když měla kalhoty dole:) ... Jen mi to chvilku trvalo, protože při tom našem předchozím "seznámení":) jsem jí do očí moc neviděl, nebo se i nekoukal:).

Týden vidím v podstatě splněn, ale jak vy plánujete? Mě to vychází, že musím v podstatě najít extra čas (což já zase rád) na minimálně jednu 8 hodinovou běhací "směnu":), s přípravou a očistou je to i o dost víc.. mě by zajímalo, jestli mi to trvá tak dlouho protože jsem lama, nebo možná je to tím, že lamám to obecně trvá dlouho:).
Zdraví 12:).

neděle 14. února 2010

Zdání klame

Na jednu stranu mě těší, že si všichni myslíte, že mně - obyčejné lamě - všechno jde samo, že je to pohodička, klídek, pijánko, mazurka:)...To sice potěší, ale opak je pravdou. Stejně asi tak jako každý z vás začátečníků i já, festovní lama a pako, musím bojovat o každý den, o každý výběh, o svůj trenýrkový plán, proti své lenosti, proti nástrahám přírody i okolí...:)... Asi to mám na furt.

Ale co, je to celkem normální.:) Vždy, když se mi podaří dosáhnout nějaké "mety", jako třeba minulý týden ten šílený maraton na běhátku:)... tak pochopitelně příjde nějaká dílčí krize, "něco" se zkrátka stane a musím s tím bojovat. Na to už jsem jistým způsobem zvyklý, teď se to ještě obohatilo o dlouhodobé problémy v práci. Ale všechno zlé je k něčemu dobré.

Moje moudrá teta by k tomu asi řekla, že mladý člověk dělá blbosti a starší už o tom ví:). U mě to možná není ani tolik věkem, jako tím běháním...Fakt. :). Jak ten poslední rok běhám, tak mám vlastně čas při běhu o věcech víc přemýšlet, nejen příjemné venkovní proběhnutí pročistí mysl i ty boje na pásu jsou k tomu taky jako stvořené:). Ten očistec vlastně taky očistí... Najednou si víc uvědomuju, co mi vadí a co rozhodně nechci. Všechno je hned takové jasnější, přehlednější, jednodušší - všechny problémy i jejich řešení.

Co bych povídal :). Hned jak jsem se rozhodl razantněji eliminovat věci/problémy v práci, omezit činnosti, které mě netěší nebo mi zbytečně berou sílu-radost ze života, hned se mi děsně ulevilo! :) Sice ještě nějakou chvíli budu muset ty nepříjemnosti snášet, ale my duševní běžci jsme už zocelení. Však jsem si hned řekl, že tu zbývající dobu to vydržím i holým zadkem na horkejch kamnech:)! Život je krásnej...

Asi se furt opakuju, ale nevěřím na náhody. Zrovna v pátek čtu v "She today" [="Ona dnes", ale mně to zní světověji:)] rozhovor se "superženou"= naší známou běžkyní/pěvkyní Vandou K-B. :). Nejvíc mě překvapila její úvodní rada.."Když chcete stíhat, musíte zrychlit!"... Já jako lama jsem dospěl k úplně opačnému pohledu. Když nestíhám, tak asi stojí za to se zamyslet, uspořádat si priority a přestat dělat věci, které nemusím, které mě netěší [doporučuji prečíst od VUM 7+1 krok (nejen) k manažerské kondici :)]. Pak najednou je víc času a i my, obyčejné lamy, stíháme...

No a teď, když je duševní krize překonaná tak pár veselých postřehů/zážitků, nejlépe z běhání :).

V týdnu jsem se při ranním spěchu do fitka smekl na schodech, no natloukl jsem si. Soused z vedlejšího vchodu na mě kouká a myslí si (jak hned přiznal), že je to nějaká rozcvička:). Jsem tu evidentně za exota. Hned mi to připomnělo jeden starší zážitek z běhání [který možná dodatečně vysvětlí proč jsem tak pohotově měl historku o kaskadérech z Barrandova při své srážce s blbcem:) ]. Ale zpátky k tomu prazážitku. Takhle jsem si na přelomu jara-léta běžel po cestičkách nad prokopákem, pode mnou celkem šikmá stráň, proti jde rodinka s dětmi. Jak se jim vyhýbám, zakopnu o kořen stromku a padám po hlavě ze stráně.. V poslední chvíli to sroluju to ve válení sudů...Zastavím se a vidím, jak mě zeshora rodinka upřene pozoruje a jak se tak škrábu zpátky nahoru, slyším, jak tatínek ratolestem říká, no to jsou ti kaskadéři z Barandova, oni tady často nacvičujou... hele, starší chlápek, ale evidentně třída:), viděla's jak do toho šel vostře? :)... Holčička se hned zeptá jestli to budu dělat ještě jednou, já nevypadnu z role a odpovím, že zase až poběžím další kolečko:), že musím o kousek dál do lesa zkoušet jiné věci..Běžím pryč, zatínám zuby, naražena ruka a kostrč přeci jen bolí, ale hned se zase směju, protože jsem pošuk:).

Na km je tento týden dle VUM odpočinkový (14+12+12+38+12=88) ale jinak to byl zase důležitý týden. Samá dobrá rozhodnutí!

Tak ať daří! Co vy a vaše krize?

PS. Poslední čerstvá ukázka mého lamáctví..:) Dolaďoval jsem pokračování mého trenýrkového plánu s VUM a neseděly mi týdny a tu jsme zjistili, že já jsem jaksi o týden napřed. Nevím jak se to stalo, ale už delší dobu asi od půlky prosince běhám o týden dopředu. Přitom čísla v plánu odpovídají týdnům v kalendáři. Abychom to sladili, VUM vsunul tzv. "Lojzův" týden, podle kterého budu od pondělka do neděle běhat a pak už jsem v rovnováze s normálním kalendářem, protože ten můj "lamí kalendář" má holt o týden víc!:)


neděle 7. února 2010

Škatulata škatulata hejbejte se! :)

V úterý dopoledne jsem ještě běhal podle řeky ve Filadelfii, ve středu dopoledne jsem přistál v Praze. Základní problém byl, jak sladit přesuny, časové posuny s mým trenýrkovým plánem? Moje řešení připomíná akci "Kulový blesk" nebo ještě spíš škatulata škatulata hejbejte se...

No, normálně mám pondělí a pátek volno, teď jsem vlastně v pondělí běžel úterý, v úterý středu, ve středu jsem bral pondělní volno, jen ten čtvrtek zůstal na místě:), v pátek jsem běžel neděli, páteční volno přesunuto na sobotu (šílené schůze v práci) a sobotní dlouhej běh tedy na neděli. Takže nejen časovej posun, ale i dny zpřeházené, aby se v tom prase orientovalo:)!! Připomíná mi to organizaci věcí v kuchyni mojí tety, která měla například strouhanku v piksle od kakaa s nápisem "cukr moučka"! Asi tak...:)

Dávám ještě pár obrázků z Phili, ve středu už jednak roztál sníh a tak vzdálené oblasti u řeky ovládly divoké husy a kachny

...a při krátkém přiblížení k silnici v centru jsem předbíhal kolony aut šinoucí se do města. Byl jsem jasně nejrychlejší!!! :)

Ale už jsem zpátky v Praze, tak jen o těch šocích, protože fakt nevím proč, ale já to přitahuju..:)
Například, při cestě zpět v Amsterdamu jsme chytli černého pasažéra, takže odlet o 1h opožděn, všichni vystoupit se zavazadly, odevzdat palubní lístky, po následné bezpečnostní kontrole letadla nástup s kontrolou průkazů. No a koho volali prvního ke kontrole? :) Mě a černýho pasažéra!:) Já byl taky v podezření, jak jsem se dozvěděl, měl jsem špatně vydanou letenku:), naštěstí se to vysvětlilo:).

Doma to vyprávím, jako povedenou historku, jak jsem byl v šoku, protože jsem si uvědomil zmatky ve Phili a že mi možná vystavili špatnou letenku a že už jsem čekal, že zůstávám v Amsterdamu...:). Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, to ovšem přebila šokovým esem! Povídá, no mně předevčírem volali z justičního paláce, že jsi měl vážný úraz... Naštěstí v další větě říkaj, že sis zlomil nohu (hned se jí ulevilo) a pak že ležím ve Vinohradské nemocnici, tak už věděla, že je to omyl, protože já byl za oceánem. Ale co tě neporazí, to tě posílí a falešnej poplach = dobrý znamení!!! :)

Ale zpátky k pobíhání. Už se děsně těším, až i ty delší trasy budu moci volně běhat venku, příští týden to snad jistí, rčitě vyzkouším v týdnu.. Teď ve fitku jsem dostal skvělou hlášku. Jeden takovej pohodovej týpek v pantoflích mi povídá -- hned po té, co jsem zběsile uběhnul co nejrychleji 10km (na 13 na běhátku) a co nejrychleji odvesloval (2km) -- jestli si nehraju na nějaký dobrodrůžo? Jako útěk z vězení..:).. Prý běžím jako blázen a pak vesluju, jako by mě honili piráti nebo hejno žraloků:)... Ať si příště vezmu nějakej kostým, ať je to dokonalý:)... Suchý, co?:)..

Ovšem neděle -- přeložený můj plánovaný dlouhý, nejdejší běh, to je samo o sobě...:). Včera šílená schůze. Kdybych běžel v sobotu večer, tak mám adrenalinu na celej maraton, bez jakýkoliv tyčinky nebo energetického gelu:). Ale dneska? Nechtělo se mi po ránu nechtělo, přitom vím, že je třeba zajít do fitka nejlíp hned po 8 hodině, kdy otevírají a tak do 10 tam nikdo není, nikomu nepřekážím.. Stejně, většinu času jsem běžel sám.:). Tradiční boj s myslí, ale na to se vždy snažím připravit, jak už jsem psal. Dnes jsem běžel maraton na běhátku, poctivých 42.2 a ještě 3 jsem vesloval. Kdybych říkal, že to byla brnkačka, tak bych lhal, ale tím mým přístupem se z toho stal jen dlouhej běh na páse, vyžadující pevnou vůli. Nic víc nic míň:)!!! A to jsem si zrovna přečetl Hingtona, který posedlý maratonem káže, že v treningu nejdelší trasa je 32km! Jenže VUM (Voldemort Ultra Miloš) mě lamu připravuje na ultra a tak nějak tuší:), že já si vlastně musím na ty fláky zvyknout.. U mě je to hlavně v hlavě:). Takže tak.

K tomu dovětek. Je to šílený, ale i s výměnou triček, odbíháním na WC jsem dokonce lehce zlepšil svůj čas ze Stromovky, nebylo to plánovaný... Jednoduše jsem většinu času běžel 5min/km a ono se to nahledá..:).

Děsně, děsně se těším zase na běhání venku... Příští týden mám volnější:) a dny už konečně zůstavají na místě... Velká šance k normálnímu běhání..:). U mě trenýrkový plán, je kotva všeho. Trenýrkový plán a kolaloka, to je zákon:)...

Ale jak vy, jak vy čelíte zmatkům?