pondělí 20. listopadu 2017

Vlny...:)

Říkal jsem to tady mnohokrát, že harmonické a periodické funkce velmi dobře odrážejí nejen character pozitivních a negativních očekávání a pohyby mých nálad nahoru/dolů v životních situacích, ale platí i hodně přesně na moje ultra -- od přípravy až po samotný závod.

V okamžiku, kdy všechno vypadá růžové a nádherné vždycky zpozorním, protože to je právě ta chvíle, kdy se dá čekat, že se něco po****.. jak bych to tak řekl, abych nepřišel "o koně":).. prostě, že je šance se vše otočí a začne to drhnout.. Ale platí to podle mě i obráceně. Po sérii různých šoků a nečekaných obtíží se začínám těšit na další vývoj, protože se dá čekat pomyslné odražení ode "dna" --ať už ho máme nastavené jakkoliv (Mimochodem, u mě většinou platí pravidlo 3: nepříjemné věci přicházejí v balíčku po třech a pak je zase nějakou dobu klid).

Den před mým odletem na Floridu měl brácha ještě infarkt a podíval se RZ do nemocnice (naštěstí včas), čímž se naplnilo pravidlo 3 a tak drobné potíže, jako například změny programu konference na poslední chvíli, které mi vymazaly další den s možnosti jít běhat ...  to už jsem bral, jako starý mazák na vojně, který vidí civil na dosah.. a na případné buzerace se dívá s úsměvem člověka, který to má za pár:)..

--- Malá vysvětlující odbočka ---
Konference amerických finančních asociací jsou na české poměry veliké, někdy až moc a probíhají většinou v těch nejdražších hotelech v daném místě. Zkušené si objednávám hotel, který je vzdálen od místa konference asi tak 45 minut+ někdy i víc než hodinu chůze v jednom směru. Je to taková jistota, že i kdybych nestíhal běhat, tak na konferenci dojít musím:) a mám aspoň zajištěných cca 30-40 km ostřejší chůze, navíc jako tradiční škudlil ušetřím víc jak polovinu cestovních nákladů..:)
--- Konec odbočky ---


Ve čtvrtek ráno natěšený a s posunutým časovým vnímáním snadno vstávám velmi brzo, hladce vyšvihnu 10 km podle moře, po pláži a dokonce proběhnu za dunami v místním ochranném parku/biotopu, kde hnijící voda mezi stromy nutné vyvolává představu aligátorů číhajících na neopatrně české turisty. Dával jsem pozor a nikde jsem se tam moc necoural:). Ale jak jsem později se od místních (pospávajících na pláži) dozvěděl, v Key West nejsou aligátoři. Tedy prý je tu jeden-dva krokodýlové v zátoce u golfového hřiště (a pár jich je zavlečených na ostrůvky), ale je tu abnormálně bezpečno, ani moc hadů tady není. Prý jen korálovec a ten se vyskytuje jen kolem rezervací se stojatou vodou, kam stejně normální člověk nechodí, protože to tam šíleně smrdí:). UFF! Ještě mě uklidnili, že dřív tu byl problém s jedovatými štíry, ale masožraví netopýři a polodivoké slepice je v podstatě úplně vyhubili:). Takže paráda.



Počasí je nádherné a při rychlém přesunu na konferenci si užívám plného slunce, teplota kolem 30C. Při cestě zpátky to beru oklikou, přidávám další asi 1/2 hodinu chůze a po cestě si říkám, že bych ještě třeba mohl večer si jít zaběhat.. Ale jsem nakonec jsem podlehl vábení společenské socializace s ostatními účastníky a vyrazil (pěšky na večerní recepci), přeci jen 5 km tam, 5 km zpátky.. aspoň vystřízlivím, znám se :), jak je pití zdarma, tak mám horší kontrolu. Otevřeně přiznávám -- dokáži odolat skoro všemu, jenom ne pokušení..:)

Druhý den je to ráno celkem kalné..:). S ranním běháním to nestíhám, a i kdyby, asi bych to stejně nedal. Musím odejít z hotelu kolem 7:30 a díky změnám v programu mě před tím čeká ještě minimálně hodina extra práce. Protože jsem si svoji genderovou orientací naprosto jistý:), je mi jasné, že moje ranní nevolnost nemůže být způsobena případným těhotenstvím:)..

Nejdříve jsem se litoval, že ke stáru už nic moc nevydržím, ale pak mi to došlo.. Já pitomec jsem si neuvědomil, když v listopadu vylezu z teplot kolem 0 do 30C a plného slunce (bez čepice), a naběhám a nachodím na něm několik hodin (skoro bez vody), že bych mohl dostat úpal..:). Tedy dobrá zpráva byla, že ještě nejsem úplný abstinent, ale pitomec, který nedává pozor na ochranu před sluncem.

Tím jsem sice následující den přišel o možnost pobíhat (v sobotu se kvůli povinnostem nedalo), ale jsem tu za slušňáka:), nechtěl jsem ani po cestě, ani na konferenci zvracet.. I když jsem se v minulých letech to snažil odkoukat, ale marně. Zatímco Stín dokáže i na závodech velmi nonšalantně a decentně zvracet.. tak když už to na mě přijde, tak zuřivě bliju:).

A tak jsem místo běhu aspoň přidal dalších 25 "léčebných" pěších km a neskutečně si užíval místní reálie, moje zážitky s místními se opět dostávají do kategorie neskutečných zážitků. (Podle mapy měla být na druhé straně zálivu prodejna Reebok, syn chtěl k vánocům vzpěračské boty, inu řekl jsem si, že tam v rámci sluneční terapie dojdu, tentokrát s šátkem na hlavě.. Reebok už tam není, prodejna a celý sortiment zmizely v propadlišti dějin (Nový personál mi to hravě vysvětlil, kdo by v Key West kupoval sportovní boty, že?)..:)...

Jak se pohybujete s batohem pěšky kolem silnic, téměř automaticky se v Americe zařadíte mezi tuláky, bezdomovce, hipstery a pochybné existence. Nicméně, já mám na sobě košili od Armaniho, přes rameno ještě vláčím svůj ultra lehký noťas, což místní vždy trochu rozhodí a o připraví to základ pro neskutečnou mozaiku zajímavých zážitků:).... Dostávám nabídku od jedné odrostlé dorostenky, že mě odveze {že by konečně #metoo ?}, v bance po cestě si vyzvedávám hotovost, ale v bankomatu přede mnou někdo nechal kreditní kartu a otevřenou transakci. Jako správný skaut jsem nic nevybral a kartu vracím na přepážce, kde na mě kouká obsluhující hodně překvapeně. Je vidět, že rychle kontroluje u karty stav výběru na účtu.. a pak se ještě víc překvapeně kouká, jak odcházím pryč.. Jednomu starému rybáři  -- řekl bych, že tu zůstal od času květinových dětí -- jsem hlídal pruty, zatímco si on balil marihuanu vykládal mi svoje zážitky:).  Na pláži jsem u přípravy svatby, večerní procházka na boso po osamělých plážích je čistá romantika sama o sobě.

Ale je čas se chystat na cestu zpátky. Ještě ráno se mi povedla logistická lahůdka. Přeci nemůžu ani v mizerném týdnu, kdy jsem strávil dva plné dny v letadle, rezignovat na běhání.. Musím si zapsat do své kilometráže v týdenním součtu aspoň maratón. Jednoduchý výpočet říká, že bych těch zbývajících 23 km (nachozené kilometry se nepočítají) v pomalém tempu 6 min/km měl stihnout na čas -- tedy, abych se stačil na snídani napít a dát rychlou sprchu, než se musím odhlásit v hotelu. Při svých běžeckých toulkách se vydávám o maličký kousek stranou k druhému mostu přes zátoku a odměna byla sladká. Znalci Ameriky ocení..Napojil jsem se na route 1 (!) legendární první silnici spojující na východním pobřeží sever a jih.Se slzou v oku vzpomínám na čas, když jsme po ní jezdili v New Jersey a v Pennsylvánii.

S hotelu mizím jako Popelka s úderem hodin. Mám v sobě snad na chvíli uklizeno. Ukončení nepříjemných věci doslova na dohled, dá se čekat, že teď budu sakra opatrný do budoucna:).. Můj běhací cyklus se uzavírá. Po svých začátcích, kdy trenýrkový plán byl zákon (jako kolaloka), přes postupné snižování jeho významu až po jeho úplnou eliminaci, ..., abych mohl začít znova s jeho uctíváním.:).

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra zvlášť!
12:)

PS. Ten teplotní šok je šílený v každém směru..

sobota 18. listopadu 2017

Začít je tak jednoduché...:)

Začít zase seriózně s přípravou a s tréninkem je stejně jednoduché jako přestat kouřit. :).. Taky v podstatě začínám na několikáté..:). Už se skoro bojím mluvit s Ankou... V posledních týdnech jsem s vypětím všech sil našel sotva čas na pár běhů do práce a z práce, o víkendech jsem nemohl běhat v podstatě vůbec..kilometráž na ultra velmi slabá.. Všechny původně naplánované závody – Rychlebské hory a nakonec i Strom –  a delší turistické běhy odnesly pryč bohužel jiné povinnosti. Ale všeho do času!!:)

S tlapkou Deri to nevypadalo moc dobře, antibiotika zabírala špatně, nakonec až ta třetí volba zabrala. V mezičase jsem strávil s Deri maximum času, spali jsme spolu na zemi v klubovně – a jí se to začalo evidentně líbit. Moje práce z domova (k tomu jsem si bral ještě dovolenou) asi vypadala z pohledu Deri jako výlet za hranice všedních dnů: v podstatě 24/7 s ní někdo byl a plně se jí věnoval. V období, kdy jí nebylo dobře mi většinu času ležela na kolenou, spala nebo chtěla, abych jí hladil.. Velmi brzo mrcha přišla na to, že jí v sýru, paštice, ...salámu dávám antibiotika, tedy něco, co asi ona nechce:). A bylo to čím dál obtížnější do ní ty zatracené léky dostat. Už jsem si připadal jak na nějaké kouzelnické show, protože jsem musel něco jíst, pak si vyndat kousek z úst a podělit se s ní (ode mě z pusy by snědla cokoliv) a nepozorovaně do toho zastrčit antibiotika..

Už jsem se bál, že to nezvládnu dál.. ale moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko mi ukázala malý kousek ženského umění manipulace, aplikovaného nikoliv na manžela, ale na psa:).. Její vábení-volání.. pojď sem.. no možná bych ti Deri něco dala.. ale udělej panáčka.. soudek.. popros.. a Deri se předváděla.. žadonila, aby nakonec dostala antibiotika v kousku nějakého pamlsku, který by si ode mě nevzala, protože jí to bylo podezřelé..:)..[mrcha!]

Běhání v tomhle režimu bylo velmi tristní  a znovu se ukazovalo, jak je těžké vysvětlit moji nutnou potřebu jít ven si zaběhat – vím vím.. můj pes má zdravotní problémy, kolem domu je spousta práce (podzim), v práci mě naplánované služební cesty připravily o zbytek volného času a diskuse na téma mého pobíhání mě málem připravily o rozum:)  [ ... nemohl bys/nestačilo by ti třeba jen na půl hodinky oběhnout park?... Ne, nestačilo!:)...]

Ale naštěstí se Deri začala hojit – a vracet se ke svému zlatému standardu, otravovat, abychom šli ven... Nejdřív to byly pomalé, ale postupně se prodlužující procházky a na nich občas poskočila, když jsme potkali zajímavého pejska .. prostě začal jsem věřit, že třeba zase popoběhneme. A taky že jo:)...

Nakonec v minulém týdnu už jsem zase začal úspěšně prokládat komutační běhy do práce a z práce a vzpomínat na to, že jsem běhal i dál.. než jen usmolených (zaplaťpánbůh za ně) 15+ kilometrů. Bojovně jsem si v mrholení bral čelenku z Rondy, tričko z Leadville, vestu z Canarie..., abych si připomněl, že jsem dokázal všechny tyhle akce taky úspěšně dokončit... K tomu mám hned skvělou historku.

Dobíhám po ránu do práce a podle svého zvyku si u okrasného zábradlí před vstupem do baráku protahuji zkrácené šlachy. Jsem zrovna v (na své poměry) v nejhlubším „slovanském“ dřepu, když po chodníku kolem jdou dvě paní/dámy no řekněme ve středním věku, abych neurazil.. Asi šly z nějakého konkurzu na film nebo z dramatického kroužku, protože jedna z nich vykřikla hodně afektovaně ..“Kolaps! Je mu špatně, asi mu selhává srdce!“ .. Snažil jsem se zvednout, ale jak jsem zkrácený a byl jsem v blbé pozici, tak mi to hned nešlo... „Nehýbejte se.. Okamžitě voláme záchranku“ :). No to už jsem je se smíchem zarazil a poděkoval, že jsem v pořádku.. Sice forma nic moc, ale kolaps to určitě není..:)

Ale tím zážitkem se cítím být zpět[možná jsem měl počkat, jestli mě nebudou nějak důmyslně oživovat, abych mohl i já říci #metoo :) ]. Věřím na znamení  a další den při cestě do práce mě u přístaviště v podchodu vítá čistá, nepokreslená stěna.. Ano, ano.. je potřeba zase začít, možná i usilovněji, protože jsem zase o rok starší a v posledních měsících jsem byl téměř doslova mezi mlýnskými kameny...

Ale Deri už zase běhá, i když zatím spíš indiánským během, ale i to je velký pokrok. Zbývá poslední měsíc ...a zbavím se nepříjemností, co na mě seděly hodně dlouho a zejména v posledním roce mi braly spoustu času a sil. Hodil jsem svoje jméno do loterií, plánuji a těším se na závody a hlavně na svoje delší pobíhání, hledání i bloudění. Teď jsem na cestě do Ameriky, služební cesta na Floridu sice zní lákavě, ale budu muset většinu času pracovat.. i když..i když..:) ... něco se dá posunout do večera a taky pro jistotu beru s sebou čelovku. V Key West sice tolik aligátorů evidentně nebude, ale mohli by mě trochu víc rozběhat..:)

Všemu zdar! Přípravě na novou sezónu, loteriím.. a hlavně ultra.. zdar!
12:)
PS. Vánoční oběh Prahy nebo její části (dle preferencí) už je naplánován na 30.12 se startem a cílem tradičně na Hamru. Podrobnosti u Martina, včetně přihlašovadla a informací, kdy a kde asi budeme pro případné připojení..

čtvrtek 26. října 2017

Zdání klame, aneb žiju!:)

Život se většinou odehrává v takových velmi specificky oddělených časových úsecích... Já bych je rozdělil do: "dětství", "mládí", "střední věk", "vypadáš dobře" .. a "žiješ?"..:)...

V poslední době se mi zdá, že tlakem okolností nějak balancuji na hraně posledního statutu. Ale je to jenom zdání. Samozřejmě by pesimista mohl namítnout, že to stojí za h*vno, ale rozený optimista mého ražení vesele vykřikuje.. "je to v prd*li!" ..:)...

 

Minule jsem se utěšoval s tím, že 12.10 mi začne standardní příprava a v koutku duše jsem doufal, že operované koleno mojí nejmilejší manželky mi dovolí se buď zúčastnit oslavy narozenin Buba, nebo rychle absolvovat nějaký závod (=pro mě velmi atraktivní běh v Rychlebských horách). Nakonec věrolomně házím Buba přes palubu a rozhoduji se pro běh v odloučené lokalitě. Už jsem dlouho nebyl někde mimo na trailu.. [naposledy na SAAR, že?:)]. Nic na tom, že registrace jsou vyprodané, na poslední chvíli vymýšlím i partyzánskou variantu -- v případě nejhorší nouze to běžet na černo (mimo závodní listinu) po značkách, s vlastními zásobami.. Nakonec poctivě sháním dvě registrace na 24km, zajišťuji převod na 74km, okamžitě s Malým medvědem domlouváme SWAT akci -- nad ránem z Prahy, rovnou na start, po doběhnutí domů..:)... Takové šílenosti jsem byl schopen ve svém věku podstoupit!

 

Jenže... Záhy se ukazuje, že Deri ulomený dráp není "ultrácký" černý nehet:), ale výsledek prý dlouhodobého zánětu, který napadl i tkáně a kost, takže na veterině jí postupně při každé další návštěvě odřezávali lůžko nehtu, kousky tkáně, článek prstu... A já jí před tím huboval, že je líná, že se mnou (mrcha) nechce běhat! Zdání klame!!! Pořád si to vyčítám a furt se tý svojí věrný (mrše) v duchu i nahlas omlouvám.. Nicméně, kulhající Deri se zavázanou tlapkou bylo potřeba v minulých týdnech hlídat skoro 24/7, aby si to nekousala, neservala obvazy i s nohou (nějak jsem neměl srdce jí dávat límec).. a tak jsem většinu času trávil s ní, i jsem spal s ní na zemi v klubovně, abych jí hlídal.

Nejen moje účast na Rychlebských horách, ale i moje běhání je tím pádem odsunuto na vedlejší kolej,  Ona samozřejmě nic netuší a je šťastná jako blecha, že má furt někoho s sebou a že dokonce spolu spíme:).. Nadšeně pajdá okolo mě a já furt nějak věřím, že už o žádný další kus prstů/nohy nepřijde a že zase budeme spolu běhat v údolí.

Pravidelné návštěvy veteriny v posledních třech týdnech nebyly nijak veselé.. Tím nemyslím finanční stránku, i když jsem to Deri řekl úplně na férovku:), že za ty peníze bych si mohl vydržovat extra konkubínu, nebo mít další dva zdravé psy!..:)..

Zkrátka, každý můj km je teď víc než těžce vybojovaný, s logistikou a časováním téměř na úrovni meziplanetárních letů:)... Domácí podpora, včetně hlídání Deri (abych si o víkendu mohl jít zaběhat) je velmi milá, ale naznačuje trochu nepochopení pro rozměr "mého" delšího běhu... "Tak já se o Deri postarám.. Běž si zaběhat něco dlouhého.. a tak za dvě hodiny budeš zpátky, že? :)... Nejsem Radek Brunner, abych za dvě hodiny uběhl něco "delšího", ale bylo by to rouhání. Hlavně, ať je ta moje mrcha v pořádku. Zbytek už nějak zvládnu -- tedy aspoň věřím..:)

Na státní svátek budu zase o rok starší. Nemůžu říci, že bych byl ve stavu "vypadáš dobře", ale aspoň pořád žiju:).. a věřím, že místo dalších dárků v podobě startu v nějaké loterii by se konečně mohla Deri začít hojit nohat. Už abych jí mohl přestat litovat, abych jí zase mohl začít nadávat:), že vymete všechny kaluže, že se válí v kdejakém bahně a svinstvu...:). Koneckonců, je to můj nejvěrnější běžecký parťák a "trenér":) k tomu.


Všemu zdar!  Ultra a našim kamarádům, zvlášť!
12:)

pátek 6. října 2017

Opět ve stejné řece, aneb Košický maratón tradičně jako 3 in 1!:)

Nedávno se mi opět moje nejmilejší manželka smála. Povídá, že poslouchat pravidelně o tom, že tenhle týden je opravdu šílený, ale, že ten příští bude lepší:) .. je prý zábavná historka sama o sobě, ale sledovat, že tomu po těch letech ještě stále věřím, to je opravdový Hollywood:)...

Ve středu pozdě večer jsem během pár minut naházel věci do kufru, vytiskl papíry do práce, vzal si běžecké oblečení a cítil se připraven na federální trojkombinaci: Vyrazit na konferenci Slovenské ekonomické asociace, uvidět řadu svých studentů a známých a domluvit společné projekty.. a v neděli po konferenci si zaběhnout místní (proslulý-nejstarší evropský) maratón. :).. Cesta do Košic trvá dlouho, na trati jsou ještě i výluky (ze 7 hodin se snadno stane skoro 8) a tak věřím, že ještě po cestě udělám spoustu práce. Na místě sice na běh už nezbude čas, ale pochvaluji si, že mám moudře hotel asi 25 minut od Univerzity a od nádraží, takže v principu alespoň každý den trochu protáhnu nohy:)... [v té chvíli mi nedošlo, že tuhle vzdálenost budu muset absolvovat taky po závodě .. Nejdřív 25 minut do hotelu, umýt se, převléknout a pak stejně dlouho (druhým směrem) na nádraží s kufrem:)].

Anka mi ještě večer volala a přála štěstí a říkala, že bych měl aspoň za 3:30... Souhlasím s ní, že aspoň 3:30 je rozumný očekávání, protože lepší to určitě nebude:)... Na slovenských konferencích je vždy dostatek jídla a především pití.. a já si přitom vždy uvědomím hlubokou pravdu, že dokáži odolávat skoro všemu.. jenom ne pokušení:).. a po opulentních večeřích a spoustě vína čekat nějaké "výkony" může jenom šílený optimista... Anka moje vysvětlování moc nechápe:).. a říká.. Budu ti držet palce a koukej se trochu snažit..:).

---- malá odbočka ----
O termínu košické konference panuje taková místní legenda... Prý před lety na dotaz u mého kolegy, co by měli dělat, abych jezdil také já, dostali radu, že by bylo nejlepší, aby konference byla v termínu maratonu. To určitě přijedu:).... Jako historka-bonmot je to skvělý, druhý den večer u vína jsem se na to zeptal předsedy organizačního výboru. Jeho odpověď mě dostala do kolen, protože řekl, že to přesně tak bylo:). A jak je těžké zajistit ubytování v termínu maratonu... Jestli bych za dva roky nepřijel "jen tak"..? ... Na to jsem moudře nic neříkal, on se trochu zachmuřil:).. ale věřím, že tahle skvělá kombinace maratonu s konferencí mi zůstane i do budoucna...
---- konec odbočky ----

V neděli ráno si nechávám kufr v úschovně hotelu a nalehko vyrážím na start. Mám tradičně trauma z městských maratonů...Ty moje odbíhání do křoví tady nejdou moc praktikovat.. A tak se snažím aspoň vstát brzo a po snídani jít alespoň 3x na záchod.:)... Do kufru jsem si nedal běžeckou lékárničku, nemám Immodium a nezbývá než si zopakovat klubovou mantru -- Co nemáš, nepotřebuješ!:). Pro jistotu ale celý maratón raději běžím na vodu-ionty. Strach mi nedovolil sníst víc než čtyři malé kostičky čokolády...

Svět je malý a o náhody tu není nouze... V sektoru B potkávám "bratrance" Martina, vzpomínáme na zrušenou Brdskou 50, on běží (podle svých slov) na čas kolem 4h, já otevřeně říkám, že bych byl raději, kdybych byl v cíli dřív, protože vlak není letadlo:) a na své pasažéry nepočká.. Počasí je krásné, úplně se kochám tou atmosférou, že málem zapomenu, že jsem na závodě... Najednou se kolem mě převalí celý hrozen lidí, štafet a půlmaratonců, kteří byli v sektoru C...Tak tak zapínám hodinky, procházím cílem asi 25s po startu a zmačkaný had těl se pozvolna dává do pohybu a já se snažím běžet, co to jde..:)


---- malé odbočka -----
To moje zasnění a "zaspání" na startu mi konečně umožnilo pochopit komentátorskou federální legendu Gabo Zelenaje, který se velmi často "kochal" a rozněžnil nějakým vyprávěním.. a mezitím někdo dal jediný a důležitý gól, nebo skončil závod.. a on nevěděl, jak to dopadlo:)... Úplně to chápu..
Pro nepamětníky si dovolím alespoň připomenout jeho místně-příslušnou reportáž z cyklistického závodu  (Kosice-Tatry-Kosice):
 "A vážení televízni diváci, cyklisti pedálmi krútia, do cieľa sa rútia, Poliaci tam nasadili polku, Maďari čardáš a naši..a naši.. prepáčte, nevšimol som si kto zvíťazil... "...)
---- konec odbočky -----

Košický maratón má překrásnou atmosféru. Lidé povzbuzují, plácal jsem si s dětmi většinu trasy.. Celé město fandí a žije maratonem. Když jsem se vracel do hotelu s medailí na krku, tak se mě spousta lidí nadšeně ptala.. ".. jak se běželo?  Jaký byl maraton? "... Skvělý!!!:)

Závod nemá cenu moc popisovat. Už dlouho jsem neběžel tempový (kratší) závod, typu maratonu.. Fuj!:).. Žádný kopec, aby se dalo odpočinout a změnit tempo. Nic takového!  Když jsem skončil první kolečko, měl jsem v podstatě stejný mezičas jako před dvěma lety, kdy jsem dokončil za 3:30.  OMG! Jsem sotva v půlce a už se začíná dělat teplo, jsem o dva roky starší, to bude pěkný průšvih. Že to Anka myslela, abych byl v cíli dříve než 3:30??? Než jsem stačil úplně zblbnout, tak jsem si rozpočítal povolené zpomalení, abych se dokopal do cíle trochu v lepším čase... Nemá cenu to ale nějak hrotit, musím se ještě dostat na hotel, převléknout a chytit vlak:). Sice běhám výrazně hůř než velký Honza Bartas, ale co do logistické náročnosti -- to věřím, že mu těsně šlapu na paty:)

Nakonec zkušeně, řekl bych "profesorsky":) za 3:27 probíhám cílem, beru pro jistotu dvě piva v plechu a rozvážným krokem se přes zátarasy a diváky valím k hotelu. Po cestě si nechám poradit od městských policistů a jednoho zlatého bažanta jim tam nechávám místo poděkování..

V hotelu na můj dotaz, že díky třem dnům v hotelu mám nárok na hodinu ve wellness zdarma, mi bylo odpovězeno, že je to sice pravda,,, ale že to platí jen po dobu mého ubytování, které skončilo před 30 minutami.. Říkám nevadí.. zaplatím si vstup. V tom se dozvídám, že wellness otevírá až ve 3, kdy už bych měl sedět ve vlaku:).. A tak mě čeká už tradiční a léty nazkoušené převlékání a umývání na WC.. ano, ano, opět ve studené vodě, jiná v přízemí neteče..Omývání přirození studenou vodou údajně uklidňuje:).. Nevím, jestli na toaletách mají kamery, nebo jestli náš osud je takový vtipálek, ale zrovna v oněch kritických okamžicích se z reproduktorů na toaletách začíná ozývat melodie Frozen..:)

Ve vlaku jsem s velkou rezervou, zkušeně beru všechna piva z pivní banky [dle stanov našeho společensko-alkoholického spolku mám nárok na jedno pivo za každou započatou hodinu běhu:)] a podepírám to pro jistotu nějakým Veltlínem, spolucestující mě (nakonec vzájemně) zve na slivovici na stvrzení federální sounáležitosti..
Dle rady svojí bavorské tety raději k té "smršti" jím tři porce jídla. Jako bych ji slyšel.."Hanzi, chlapče, jez, jez, ať máš co zvracet:).."

Navzdory výlukám jsem před půlnocí doma. Trochu vrávorám a upřímně nevím, jestli je to maratónem a dlouhým sezením ve vlaku, nebo jestli se na tom nějak podepsal můj aktivní přístup k pitnému režimu po závodě...:)

Tak jako tak... Košice mají skvělou atmosféru a pokud městský maratón "poblíž" .. tak jedině tam! Až se poběží 100 ročník, bude mi šedesát.. Jestli se do té doby nerozpadnu na součástky, tak to chci zase běžet.. Neznamená to, že bych přešel na asfalt..kdepak -- jsem jako smrt:).. beru všechno!

Našemu úsilí, bojům a loteriím zdar! Ultra zvlášť!

Pro jistotu dodávám, že příští týden bude bezprecedentně úplně nejhorší:), nebudu skoro spát, nebude čas na běhání.. ale to se změní! A od 12... začnu pořádně a soustavně trénovat!:)

12.:)

neděle 24. září 2017

Žďárská výzva po druhé, ale jistě né naposled.. aneb osm-nula-osm (osm, osm, osm)

Jak se říká, dobrý začátek může mít jedině dobré pokračování... Začal jsem "přípravu" na novou sezónu postaru.. tedy s dobrými pocity, zase se víc koukám kolem sebe a raduji se z blbostí a z detailů. Podchod u zastávky Přístaviště mě často potěší a vzkazy psané na konci "tunelu" patří ke kotvě mého komutačního běhání... Nicméně i začátek běhu parkem patří k inspirativním... Indiánské "nechám zprávu"..[kdy Old Shatterhand nechával smrkovou větvičku na borovici, aby své přátele na něco upozornil..] ve Stodůlkách změnil formu na dámské sportovní podprsenky pověšené na ořešáku v parku:)... Óóó..o jaké to musí být na běžeckých trénincích zdejšího oddílu.. Hned jsem si přál byt mladší:)...

..Ale hned jsem tu myšlenku zaplašil.. Je důležité si to hlavně užívat tady a teď a radovat se času navzdory. Jasně, že v mládí bylo všechno lepší, tráva zelenější, obzory zářivější, atd.:)... (Můj syn by dodal, že krávy chodily bez ocasu a svět byl ještě černobílý..:)...

Abych tu nostalgii trochu ještě přiživil, rozhodl jsem se vyrazit zase k mamince na návštěvu, s tím že se přitom proběhnu po krajině svého dětství. Zdejší závod (Saar Challenge) je menší, takřka rodinný podnik, ale je organizován s láskou, to bylo obzvlášť patrné v letošním vytrvalém dešti.

Organizátoři v neutuchajícím dešti a občasných poryvech větru zajišťovali závod stejně obětavě, jako by se jednalo o nějaké mistrovství... tratě od 21, 39 až po ďábelských 66 km vedou hezkou krajinou, jsou tu pěkné trailové pasáže, i louky, pastviny.. (opravdu hezký proběhnutí, parametry hlavní tratě jsou podle cykloserveru úplná číselná lahůdka - délka 66 km, převýšení 1414, naměřeno 1818). Byl jsem tu v 2015 na prvním ročníku a tak můžu jen doporučit. Zvlněné kopečky, při slunečném počasí naprostá bomba.. v dešti? Taky!:) Samozřejmě déšť, chlad a vítr dokáže na Vysočině hodně potrápit. Například 39 km nedokončilo 13 z 53 (24.5%), 66 km trať nedoběhlo 12 ze 45 (26.7%).. Ovšem vidět pořadatele obětavě chytat a v dešti upevňovat stan-přístřešek občerstvovací stanice... to stojí za to a určitě dodá další síly k dokončení.

V týdnu  začátek školního roku přinesl nové výzvy (jak jinak) a tak až v pátek pozdě večer dávám věci do pytle a do báglu, beru si i něco z povinné horské výbavy a pro jistotu si nahrávám GPX trasy jak do mobilu, tak i do navigace. Jak se ukázalo, bylo to velmi prozíravé...Sice řada jiných věcí mi chyběla, ale opakuji si klubovou matru "Co nemáš, nepotřebuješ:)" .. a s pátou hodinou ranní už sedím v autě směr Hlinsko. I tohle rozhodnutí bylo prozíravé. Objížďky a manévry bramborových kombajnů dělají své a svoje číslo si vyzvedávám v magických 8:08.. A nemá to chybu. Mám číslo 12, úplně neskutečný. Nevím, jestli si mě organizátoři pamatují, nebo správným způsobem za úřadovala náhoda.. ale jsem nadšený. Rychle parkuji auto u maminky, povídáme si, zatímco se snažím si nic nezapomenout.. Beru si boty, vodu do lahvičky a jako bágl svoji "Viktorku" :). Vím, že od maminky dolů je to asi 11 minut a tak zrychleným krokem vyrážím 9 minut před 9.. po cestě sice úspěšně chytím satelity do hodinek, ale před mojí navigací (Severkou) se satelity dobře skrývají (a to se jim bohužel dařilo celou dobu). Olověná obloha satelitům nepřeje a tak se utěšuji, že třeba nebude moc pršet, abych mohl používat svůj iPhone..:)..LOL. Na to jsem si později vzpomněl, když jsem se často marně v dešti snažil zapnout telefon, abych si potvrdil trasu..

U stadionu jsem s "dostatečnou":) časovou rezervou asi minuty do startu, takže se akorát přesunu někam doprostřed pole a už je odstartováno. Původně jsem si říkal, že bych se mohl víc snažit a třeba posunout svůj dva roky starý "rekord":), ale přeci jen tehdy byla trať o 3 km kratší, méně trailu, méně bláta, vody, mokrých kamenů a větví.. Navíc déšť jako zmizík maže modré dočasné značení tratě a tak po jednom nepříjemném kufru (nebyl ani tak dlouhý na vzdálenost, jako na čas) zapínám navigaci na mobilu (Wikiloc) a doufám, že iPhone to permanentní namáčení přečká ve zdraví..:). Občas dobíhám jednu skupinku, pak se utrhnu a běžím napřed.. abych pak zase někde maličko špatně uhnul a měl je před sebou.:). Dělám si z toho legraci a říkám si, že jistě jsem vyhrál titul bludička roku... Mlhavý opar, spolu s drobným deštěm a trvale zamlženými brýlemi dělá pro mě ze Ždárské výzvy závod na úrovni šumavských rašelinišť a hvozdů. Po čase si na většině rozcestí (nebo po delším úseku) osvojím užitečný grif. Zastavím, šátkem si otřu displej, dýchám na studené prsty, aby na ně reagoval telefon:).. kouknu na navigaci, která i na telefonu zlobí.. [Jen pro představu -- tohle je fotka obrazovky z 50 km, jsem přesně na trati u modré značky, navigace mi ukazuje, že jsem přes kilometr od trasy:) .. a 25 km od cíle]

Přesto (nebo právě proto?) mě závod baví. Připomíná to tolik doporučovaný vodní trénink na Hardrock (víceméně 50 km v naprosto mokrých a čvachtajících botách). Hovory s houbaři jsou zábavné. Povzbuzují mě, abych doběhl skupinku, která je teď kousek přede mnou... Místo toho, abych řekl, že jsem o kolo napřed:), tak říkám.. Kdepak.. To jsou rychlíci... Teď mě zrovna předběhli o kolo:)... Povzbuzení, že na svůj věk se držím dobře:).. mě rozesmálo.. Stejně jako otázka jiných houbařů, když o pár kilometrů dál běžím (už zase sám) usilovně do kopečka... "Bojujete o medaili?" ... Kdepak.. To já víc bojuji sám se sebou:).. Určitě na vás v cíli čeká vaše manželka... No, přiznávám otevřeně, že mám svým způsobem také silnou motivaci.. V cíli na mě čeká kachna!:)... To houbař vyprskl smíchy a řekl.. Tak to já začnu běhat taky!! :)

U Svratky probíhám cestou, která vede uprostřed golfového hřiště. Lidí naseto jak na na US Open, míčky kolem lítají jak koule u Králového Hradce:)... Zocelen běháním kolem airsoftového bojiště Vápenka automaticky křičím "nestřílet.. civil!!!" .. Stejně kousek vedle mě jeden z golfistů cvičně zahrál odpalovací úder.. Inu, nejen myslivci, ale i golfisté se nás občas snaží trefit!

Ve Svratce prohrávám titul bludička roku:).. Proti mně jde jeden zlomený běžec, ptá se kudy na nejbližší stanici, že to balí, že tady bloudí skoro hodinu a že toho má dost. snažím se ho přesvědčit, že spolu doběhneme.. Po chvíli poznávám jednu z příčin. Ve městě a v okolí jsou stejnou modrou jako trať (aspoň v tom dešti) značeny všechny poruchy na silnici, hydranty a kanály.. Zabloudit v dešti a mlžném oparu je snadné:)...

Pořád jsem si říkal, snaž se, snaž se.. ať ten čas v cíli začíná 7.. ale další dvě drobnější zabloudění mě stojí pár kritických minut a tak dobíhám do cíle relativně v poklidu, ovšem pozor! V magickém čase 8:08! A dozvídám se, že jsem -- světe drž se -- první v královské kategorii C, muži 50+..:). Za necelé dvě minuty přibíhá skupinka, se kterou jsme se různě nadháněli.. a v ní jediný další závodník mojí kategorie (u nás nedokončili 2 ze 4). Těsně před cílem také zabloudili a potvrzuje se tak stará pravda, že první vyhrání z kapsy vyhání a že poslední zabloudění může být to kritické..:)

Tady se musím přiznat, že jsem na vyhlášení nečekal, ani neměl s sebou klubové tričko. Spěchám na soukromý ceremoniál s kachnou:), s maminkou ještě další hodinku posedím a povídáme si a pak už jen sedám do auta a řídím opatrně zpátky. Byl to krásný výlet, nezažil jsem sice pocit na stupních vítězů:), ale jak jsem po pravdě přiznal houbařům.. nebojoval jsem ani tolik o medaili, ale sám se sebou:)...A úspěšně... a odměnou mi byla právě ta kachna!:)

Fotit jsem si netroufal, šetřil jsem telefon v dešti na navigaci, ale přidám si pár fotek od pořadatelů, až se objeví na webu.

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra.. zvlášť!
12:)

pondělí 18. září 2017

Ať nastaví zrcadlo, aneb hodinky s sebou..:)

Jako statistik mám tendenci sledovat a možná i trochu vyhodnocovat trendy, testovat rozdíly a vnímat určité signály. Je to tak.. Jak je člověk starší, tak je pohodlnější, nechce se nám obecně tolik bojovat, vidím kolem sebe nechuť si porovnávat svoje výkony, měřit si časy.. Je celkem jasné, že překonávat svoje osobní rekordy půjde sakra těžko, u výkonnostních sportovců je to nemožné.. Navíc ruku v ruce s tím jdou někteří průkopníci.. Někdo běhá už jen odněkud někam, jiní se posunuli do kategorie "běhám jen pro radost".. řada z nich si přestává vést tréninkové deníky, neměří si svoje výkony, ani km..

Posledního půl roku jsem byl fakt ve mlýnu událostí, práce a emocí.. tak, že jsem často na konci týdne horko těžko vyplňoval tréninkový deníček, navíc jsem často s sebou neměl ani hodinky. Řadu běhů jsem si úplně zapomněl zapsat. Zní to asi hloupě, ale řekl jsem si rázné NE! Nelži sám sobě..:).. Je dobré si zapisovat svoje km, sledovat svoje úsilí, zase pilně trénovat, snažit se být lepší. Co na tom, že běhám hůř než před lety, co na tom, že jiní běhají dál a rychleji?  Co na tom, že jsem (slovy mého syna) .. na té špatné straně padesátky? :)

V tom mém rozhodnutí mě potěšila jedna naše vrátná (ze sportovní rodiny), když prohlásila něco jako že .. "je sympatické, že i když nic moc neběháte, tak že tomu dáváte takové úsilí a .. ještě si dokážete sám přiznat, že to není nic moc.. a snažíte se zlepšit"..:).. Tak tak.. Ne, že by září byl nějaký volnější měsíc, naopak, blázinec tradiční, ale zase jsem začal radostně (jak jinak).. svoji přípravu.

Nevím jak vy, ale já jsem rozený maximalista. Když okrasnou zahradu tak aspoň 2.500 m2, když běhat, tak ultra... :).. Bohužel se to přenáší i do jiných oblastí života -- když jím, tak žeru a když piju, tak chlastám:). Ale vím o tom všem a jak říkají i anonymní alkoholici, přiznání stavu věcí je nejlepší cestou ke změně..

Tedy ne že bych se mávnutím kouzelné hůlky všeho zbavil, ale začal jsem zase plánovat běhy do práce a z práce, sobotní delší běh.. v rámci hesla raději dnes a časně z rána.. protože, co kdyby do toho něco přišlo, nebo kdyby to potom vůbec nevyšlo.:). Ideální začátek nového týdne je jasně dán dvojsměrkami v pondělí a v úterý.. To zajistí nejméně 60 km a klid v duši a možnost nějakého výpadku, který věnuji na regeneraci:).

Minulý víkend se zastavil u nás Pavel Veverka Sudetský.. Samozřejmě jeho během v Prokopském údolí neoslním a tak jsem si dovolil nabídnout divácky nesmírně vděčný výlet na Karlštejn; od nás ze Stodůlek je to asi 30 km počasí vypadalo luxusní.. nazpět vezmeme vlak, ať po obědě můžeme splnit všechny naše povinnosti. A bylo to skvělý. Nejen tím, že jsem horského vůdce vodil mezi poli a vesničkami.. ale znova jsem si uvědomil, že tyhle turistické běhy nemají chybu, že jsem bez nich úplně chřadl:). Speciálně tuhle cestu jsem běhal pravidelně ať už jako novoroční, nebo jarní, nebo slunovratovou..:).. a po cestě měl zážitky s myslivci, milenci, bloudícími policisty.. závodníky.. sháněl jsem vodu, něco k jídlu, baterky do čelovky.. vyděsila mě divoká prasata, babička s hrabičkama.. navigoval jsem auta jako předběžec..:).

Prostě JO! Já se sem zase brzo vrátím.. a určitě i na dvojsměrku! :)... A taky jsem se při té cestě rozhodl, že zase začnu víc chodit na závody. Zkusím si zase nějaký rychlejší maratón na jaře.. Pod 3:04 to asi nedostanu, ale takový čas mezi mnou a pí (tedy 3:12 a 3:14) vypadá velmi bojovně.. a chci to zkusit.

Ovšem v rámci přípravy je potřeba optimalizovat.. Proto tento víkend jedu navštívit maminku, trochu se proběhnu v rodném Hlinsku, potěším stařenku -- po závodě si dám nějaké veganské raw jídlo.. vidím to na kachnu se zelím:)... Příští týden je v Košicích ekonomická konference, takže v sobotu na závěrečné večeři budu jenom pít a ne chlastat:), a druhý den ráno si cvičně zaběhnu maraton. Vím, nebude to žádná hitparáda, ale i s časem začínajícím 3 :) se můžu někam posunout. Odjezd pendolina mě bude popohánět. Uvidíme, třeba to není ještě úplně beznadějné.. Dokud se běhá, ještě se neumřelo! :)


Všemu zdar! Našemu maximálnímu úsilí.. a ultra.. zvlášť!
12:)

PS. A jak to máte vy? I když jste třeba na tý sestupný straně svých výkonů.. Nijak se z toho nedrťte. Jako statistik jsem zplnomocněn prohlásit:)..že jste stejně v první decilu výkonnosti v české populaci.  Ale IMHO, neměřit, nepsat a přitom být k sobě upřimní dokáží jen zenoví mistři.. to já si pro jistotu nastavím to zrcadlo:).

neděle 10. září 2017

Návraty, aneb začátek tréninku jako Brno..:)

Po svém velmi problematickém DNF jsem se pár dní vyhýbal telefonu s trenérkou:).. Ostatně on jí to určitě Sam stejně řekl hned po svém návratu.. :) ... ale znáte to.. Jak vysvětlit rozené bojovnici, která bez boje zásadně nevzdává, že já jsem to zabalil při síle a s rezervou na časový limit.:( Akorát, že se mi nechtělo.. Ale ani trochu se mi nechtělo tam trpět a poskakovat a šplhat v tom technickém terénu..

No nakonec mi Anka sama v neděli zavolala:). Tak jsem jí vysvětlil, že bych zase radši trochu víc běhal, vím vím.. Těžké závody v terénu jsou vlastně vůči starším mužům milosrdnější... Většina závodu se buď jde, leze, občas trochu popobíhá, takže úbytek "rychlosti" není tak markantní. Ale co. Běhat je třeba, ať jsem třeba mezi posledními.. ultra dlouhé chodecké a lezecké treky si nechám na výlety s kamarády.. Musím volit závody, kde se aspoň maličko můžu proběhnout... A tak ten náš rozhovor vlastně znamenal nový začátek mého tréninku, respektive návratu k běhání...

Hned v neděli jsem byl ve fitku se synem, takže jsem nový týden začínal s výrazně bolavým tělem. Při ranním běhu do práce to vypadalo, že mi vnitřnosti snad vypadnou z těla..:). Paráda...A v tomhle rozpoložení jsem se přesunul do Brna, kde jsem měl učit na letní škole.
Měl jsem to krásně naplánované -- nuda v Brně po pražsku:).. Dopoledne budu učit, potom vyřeším nějaké pracovní záležitosti.. a v odpoledni/k večeru budu běhat.. Hezký plán, který vzal za své hned první den, kdy jsem zjistil, že nečekaně budu muset učit i 2.5h odpoledne a urychleně si k tomu udělat přípravy, takové pravé ultra, bez odpočinku a s málo spánkem.. Hned jsem si šel "na to" raději maličko zaběhat... Nemám sílu nic vymýšlet, kousek od hotelu mám Lužánky a tak v nedostatku času kroužím po parku..

     

--- malá odbočka ---
Brno a Praha.. Těch vtipů a pošťuchování je tolik, že každý určitě něco zažil na vlastní kůži.. Co já vyslechl před odjezdem od kolegů a známých.. "Vem si vlastní petrolejku, ať při večeru nesedíš ve tmě"... "Hlavně se neptej, kde je nejbližší stanice metra.." ... Už i dopravní podnik Prahy v rámci své poznávací kampaně říká.. "Víte, že v tramvaj v Praze má přednost už na 148 semaforech? Což je víc semaforů než je v celém Brně.."
Pochopitelně, každý si také vybaví brněnské historky.. "Nepij tu vodu ogare, chčí do teho psi!".. "Co říkáte?  Já vám nerozumím, jsem z Prahy".. "Pijte pomalu, voda je studená"..:)...
Naštěstí jsem dětství prožil na Českomoravské vysočině, Morava doslova za humny, místní nářečí má řadu moravských aspektů, takže se cítím bezpečně:)
--- konec odbočky ---

Samozřejmě, v Lužánkách místní běhají v jednom směru.. přespolní, pitomci a pražáci v protisměru. Hned mě na to několik lidí upozornilo, ale hrdinně si tu svoji hodinku odkroužím .. a jdu si do jedné z hospůdek/stánků pro pivo a něco k jídlu. Ta Praha je ve mně už hodně zarostlá a najednou sám sebe slyším, jak říkám "jedno píívóóó.." .. a nic:)..[už hledám tabulku pražákům nenaléváme:)] ...naštěstí jsem si včas uvědomil svoji chybu.. Rychle se přesunuji do vedlejší hospody a tam už začínám s čistým štítem s jasným ždáreckým nátiskem... "Sem spocenej jak falář o svatojánským jarmarku.. dal bych si jeden škopek.." .. okamžitě jsem mile přivítán od obsluhujícího dorostence.."Strýcu, tady si lapněte, hned vám donesu.."..:)

Druhý den, i když je práce nad hlavu.. neodolám. Nechám se dovézt k přehradě, dám si v pozdním odpoledni pivo a vyrážím vokolo Príglu. Nádherná záležitost, fakt.. hospůdky u přístaviště, tramvaj v dosahu.. koupání, lodičky i parník.. a za chvilku se dá běžet i v trailu a po pěšinách. Zastavuji, kochám se a v nadšení posílám fotky známým do Prahy. Podle odpovědí chápu, že zdejší mají na pražáky pifku.. "Hostivař!" je totiž nejčastější reakce.. OMG! Porovnávat zdejší okolí s asfaltkou na hrázi hostivařské přehrady, která je mělká, že se v ní nedá ani koupat a hustota provozu je horší než na Václaváku? No to snad ne..:)
Oběhnout si Prígl je fakt skvělý, naprostá nádhera. U hradu Veveří jsem to chtěl otočit podle přehrady, ale nechce se mi běžet po silnici a tak si vybírám různé cesty a pěšinky, nakonec jsem na lesní asfaltce a od Ríšovy studánky zase sbíhám dolů k přístavišti..Vím, že nádherný výlet mě bude stát pár hodin spánku, ale bylo to fakt skvělý, určitě si oběhněte, když sem "zabloudíte"..:)


Zbytek pobytu jsem bohužel pracoval jako pako:), ale ta radost ve mně zůstala. Prostě začátek tréninkové sezóny.. jako Brno! Následující týden už končí s radostným počitadlem km přes 112, takže..

Všemu zdar! Ultra a našemu úsilí zvlášť..S radostí do přípravy!
12:)

pondělí 28. srpna 2017

L'chappé Belledonne, skautský poznávací výlet, cesta tam a zpět a... DNF:)

Včera pozdě večer jsme se nakonec zrychleným přesunem vrátili z LB, lidsky a zážitkově velmi intenzivní výlet, na který jsem nejdřív nechtěl jet (!) ale následně jsem moc rád.

S chlapci s iTB, z naší řekněme HCiTB frakce:), jsme se před dlouhou dobou domluvili, že v rámci klubového výletu zamíříme do Savojských Alp, abychom se podívali za hranice všedních dnů, utužili kolektiv, nostalgicky bloumali kolem stanů, popíjeli čaj z ešusů ... a taky se proběhli v horách. Všechno se nám povedlo na jedničku, jen s tím během to nebylo tak prudké:), do částí závodu, kde se dalo běžet, mluvíme o maximálně 5-6 km:),  se z naší skupinky dostal jen hrdinný Malý Medvěd, my ostatní jsme z různých důvodů před cílem. Ale postupně...:)

Vyrážíme ve středu kolem 9 hodiny ze Stodůlek, výprava sice měla imitovat skautskou náladu Rychlých Šípů, ale slovy mojí nejmilejší manželky, je to spíše ZOO na výletě [Veverka Sudetský, Veverka Pražský, Malý Medvěd a já, jakožto Veverka náhradní]. Dostáváme na cestu balení oříšků Veselá veverka a MM malého medvídka Brumíka:). Cesta vesele ubíhá, vyprávíme si zajímavosti z regiónů, veselé a poučné příhody, hrajeme skautské hry:), počítáme koně [zas ten MM, který je asi nejlepší skaut a nikdy nemluví sprostě jich viděl nejvíc!]... postupně se střídáme v řízení a po desáté večer jsme v místním parku/kempu, zastavujeme vedle Samova auta a stavíme stany. Vyrážíme do městečka si dát pivo, vzít vodu do kanystrů... Jenže na ulici ani živáčka, ani mrtváčka:). Dalo bylo se říci, že životem klokotající středisková vesnička úderem desáté hodiny večer usne, ani na ulici se nikdo neobjeví, hospody zavřené.. Nakonec u místního veřejného WC, ve kterém široká veřejnost ani nerozlišuje mezi pisoarem a latrínou, zkušeně přeskakuji jednu z hnědých překážek a nabírám vodu do kanystru. Společně s lékařem výpravy uklidňujeme ostatní (a sami sebe), že převařením této tekutiny vznikne základ pro ranní lahodný čaj:).

Ráno je kouzelné a čaj? Ten je skutečně lahodný:). Navíc nedaleko mezi popelnicemi objevujeme vodovodní kohoutek propojený s WC z místní spolkové místnosti s čerstvou vodou a zdravíme se se Samem S., Alešem P. a Petrou M. Připravujeme se na závod, standardní rutina, ale vše si pečlivě připravuji - přeci jen vstáváme o půl třetí, ve tři autobus, v šest start na obrácené straně hor..

Byl jsem na LB 144km už dvakrát a pokaždé jsem skončil předčasně. Nevěděl jsem proč, z jakého důvodu se tam hlásím potřetí. Snad jedině žížala vleze do díry, ve které dostane elektrickou ránu 300x, moudrému člověku stačí, aby dostal nakopáno jednou, že?:). Ale zde již ikonická moje "bavorská" teta, by jistě moudře dodala.. "Hanzi, Hanzi.. všechno má svůj důvod.. i čas"..:)

Protože už znám dobře celou logistiku začátku závodu, je to jako ve snu, občas si připadám jako při chybě v matrixu:).. startuji ze zadních pozic, povědomě klopýtám parkem, v prvním kopci předbíhám Sama .. a pak už se jen soustředím na to, abych v trochu běhatelných úsecích nahnal co nejvíce času na cut-offs, tedy na limity.. V nejlepších částech je to skoro 2.5 hodiny.. Do kopce to umím a z kopce jsme pořád na nejhůře červené:). Pole se roztrhalo a hodně jdu sám.. tedy i když jdu se skupinkou, tak vlastně jdu sám, protože francouzsky neumím a oni jiným jazykem také ne:). A tak mám spoustu času -- různě přemýšlet. "Běžím" a poskakuji, co to jde. Řekl bych na hranici svojí bezpečnosti, boty se mi trhají (ale mám s sebou scotch pásku a báglu náhradní), levá hůlka se mi náhodně sklapuje (v baglu je opět náhradní sada)... Ale pořád přemýšlím..
Zas jeden ze šílených technických úseků nahoru tisíc výškových metrů, dolů to samé, občas traverz.. žádná cesta, jen poházené praporky mezi kamením.. Rvu to co se dá.. a mám tak akorát stejný čas, jako je potřeba na limit. Jenže čas strávený na stanici nemilosrdně ukusuje minutu za minutou... Při poslední večerní části -- pořád držím skoro dvě hodiny na limit(!) -- mi to dojde.

Ten okamžik záblesku je tak silný, že si musím na chvíli sednout. Ta prostá otázka "PROČ?" je asi nejsilnější překážka. Vždyť já se chovám úplně stejně jako zoufalá žena, která se otěhotněním snaží zachránit krachující manželství..:). Už přes rok nějak vnitřně zápasím s během/neběhem v horách. Líbí se mi běhat dlouhé závody v trailu, po pěšinkách a cestách -- líbí se mi hory, ale ty občasné technické úseky jsem bral jako koření v jídle:), ale časem jsem se posunul tam, kde se jí jen samotné ďábelské chilli bez jakékoliv přílohy:). ... Z okouzlení horami se hlásím na závody, které (aspoň v mém podání) nemají s během vůbec nic společné..:).

A tak sedím... v okamžiku poznání si uvědomuji, že i ta moje předchozí DNF byla od toho odvozená... Najednou přesně vím, že mě to už nebaví, že to nechci... a v klidu -- relativně volným krokem docházím na life base. I s jídlem jsem tu o víc jak hodinu před limitem, balím to.. autobus prý jede až po 5 hodině, limit je ve čtyři... čekám a radostně (!) si plánuji "běžeckou" budoucnost:) ..

Zatímco v 5:15 sedím v autobuse, nastupuje smutný Sam. Teď se dostal na stanici, po limitu. V tu chvíli se cítím blbě. Sam by chtěl by bojovat, ale nevyšlo to a dal by tomu všechno. Já jsem měl dost času, v podstatě mi nic nebylo... ale přesto jsem skončil. Ale vím, že ten chirurgický řez byl potřebný. Čelem vzad, poklusem klus:).. Zase běhat -- nejlépe ultra v přírodě, ale tam, kde se dá většinu trati běhat:).

Kolem šesté ráno jsme u stanů a jde nám naproti Aleš P. Zdravím ho s otázkou, co se stalo, co tady dělá? Jeho odpověď mě dostala.. "Neměl jsem žádný důvod skončit.. cítím se trochu blbě:).. ale přestalo mě to bavit:)..."..:). Společně fandíme Tomášovi a Petře, kteří mají dostatek sil, zdraví, silnou motivaci a morálku k dokončení. Velká gratulace a obdiv! Petra k tomu přidává 4. místo v ženách a 2. ve své kategorii. Běžela v barefoot (první půlku dokonce bez vložek), což mi hlava nebere:). OMG! Velký obdiv, mimo moje chápání. Navíc její vysvětlení, že si uvědomila, že nemá vložky do bot až později, mě úplně rozsypalo.. [znělo to podobně, jako starý vtip, kdy žena u rozvodového stání říká.. "že je muž alkoholik jsem se dozvěděla, až když mě poprvé políbil.. ale to už jsem byla po druhé v jiném stavu"...:) ]

Akce byla velmi vydařená. Tomáš hrdinně po sprše naskočil do auta a drobně pospával, já se snažil chlapce dostat v pořádku a "brzo" domů. Nakonec o půl desáté vystupujeme ve Stodůlkách, Deri kňučí radostí:), Martin svým autem dokončí "rozvoz".. Společná gratulace Tomášovi a pak už všichni míří domů, koneckonců jsme získali další den, kdy je potřeba.. jít do práce a někteří (=já) by zase měli začít rychleji běhat:)...

Všemu zdar! Ultra a kamarádům.. zvlášť!
12:)